Krásky noci

Chudý učitel hudby a skladatel Claude (Gérard Philipe) ve svých denních snech deprimujícímu všednodennímu hluku ze sousedství. Pobývá proto díky tomu v jiných, lepších časech. Obdivuje sám sebe jako slavného pianistu , miláčka žen a neohroženého hrdinu. Když se nakonec jeho sny změní v noční můru, v nichž je Claude vystaven velkým potížím a nebezpečí, pokouší se smířit s realitou. Ve své sousedce Suzanne poznává jednu z krásek ze svých snů. Pod zářivým dojmem z tohoto setkání se jí vyzná ze své lásky, kterou Suzanne opětuje. Claude má k radosti ještě více důvodů: druhý den se dozví, že se operní divadlo zajímá o jedno z jeho děl. Jeho opera je přijata k inscenování.
Zábavnou formou a ironickými podtóny prolíná René Clair sen se skutečností. Jeho optimistická, životu přitakávající výpověď však nepůsobí nikterak pateticky nebo sentimentálně, postihuje životní pocit a tajná přání i naděje mnoha lidí v Evropě vzpamatovávající se z hrůzných následků války.

„Krásky noci" jsou třetím filmem francouzského režiséra René Claira po jeho návratu z Hollywoodu, kde působil po dobu druhé světové války. Po filmu „Mlčeti zlato" z doby začátku kinematografie, vyslovil René Clair důrazný protest proti myšlence na nové vraždění lidstva, na novou světovou válku, parafrází klasického faustovského námětu ve filmu „Ďáblova krása". V „Kráskách noci" se Clair vrací k prostým francouzským lidem, jejichž životní strastí i radostí dokázal již nejednou zobrazit ve svých filmech z třicátých let, a to se svérázným, jemným humorem, jemuž nechybí lehce ironický pohled, ostrý satirický šleh, ani bezprostřední srdečnost. Nejinak je tomu i v tomto filmu, k němuž si René Clair podle vlastního námětu napsal i sám scénář. Dílko si ovšem neklade k vyřešení tak závažný problém jako předcházející „Ďáblova krása", zřetelně však vyslovuje zdravou myšlenku, že náš současný život je lepší už proto, že je i v našich silách ho užitečně prožít. Clair si k doložení této myšlenky důmyslně vykonstruoval příběh, proplétající skutečnost sny a naopak konfrontující romantické sny s reálnou přítomností, jíž dává nakonec autor i hudebník Claude přednost. Dokázal přitom znovu, že je skutečným virtuosem v splétání komických situací, že jeho úsporný dialog hýří vtipem a je opravdovým mistrem režie, vtiskující celému dílu svérázný charakter své tvůrčí osobnosti. V rámcovém ději se mu pak podařilo vyjádřit svůj srdečný vztah k prostým pracujícím lidem, zachytit věrně prostředí provinčního francouzského městečka a postihnout jednotlivé charaktery postav v dokonalé filmové zkratce. — Postavu hudebníka Clauda hraje oblíbený Gérard Philipe, který hraje opět titulní roli v právě natáčeném filmu režiséra Claira „Velké manévry".

Zdroj: Filmový přehled 27/1955

Krásky noci sú komédiou o živote mladého nadaného, ale chudobného učiteľa hudby, ktorý pred svojou životnou biedou uteká do snov. V nich sa napĺňajú všetky jeho najtajnejšie túžby. Je odvážnym a oslavovaným mužom v najrôznejších historických epochách a najkrajšie ženy sveta mu padajú k nohám. Postupne však zisťuje, že najkrajší je predsa len život v skutočnosti. Film získal Cenu FIPRESCI na MFF Benátky 1952 a o rok neskôr Cenu francúzskej filmovej kritiky.
„Film René Claira, z ktorého si pamätám predovšetkým nezabudnuteľný záber, ako nahá Gina Lolobrigida vchádza do bazénu. René Clair bol majstrom poetických filmov s výrazným ironickým podtextom. Mlčať je zlato, Diablova krása, Orgovánová brána, Veľké manévre - to boli skvosty francúzskej povojnovej kinematografie. Na úspechu jeho filmov sa podieľali najslávnejší herci tej doby, Gérard Philipe, Maurice Chevalier, Michel Simon, Pierre Brasseur a mnohí ďalší."
Milan Lasica, katalog 17.ArtFilmFestu 2009/98