Kráska z Marsu

 
Zase spousta   nepodstatných věcí mimo   hlavní osu. To mne irituje i   u dnešních filmů. Když se   však děj občas přenesl na   Mars, tak to bylo alespoň   zajímavé stavbou a kostýmy.   Měl jsem španělskou kopii,   kde byl překlad titulků   dosti zmatený. Zato snímek   vhodně doplnili hudbou.   Kráska z Marsu mi stále   připomínala zamračeného   chlapa, nemohu si pomoci. Zda   to byl úmysl či ne, to   neumím posoudit. Takže ani   na druhý pokus mne   film nezaujal, a naopak   utvrdil v tom, že šlo o   ruskou sociální studii za   sci-fi neumětelsky maskovan   ou. Přesto však dávám   nějaké ty plusové body za   již výše zmíněné scény   z Marsu. A za ten revoluční   konec, kde jsem skoro brečel   smíchy.  
 
 

Aelita byla ve své době   velmi dobře přijatá i na   západě. Navzdory ideologii a   - z dnešního pohledu - také   velké naivitě Aelita   sovětské kinematografii   přispěla další dlaždicí   v chodníku slávy. Vděčí   tomu pravděpodobně i díky   konstruktivistickým   kostýmům (Alexandra Exter),   dekoracím (Isaac Rabinovitch)   a celkovému uspořádání   scény, které měl na   starosti Sergei Kozlovsky   (později spolupracoval s   Pudovkinem).