Králova zahradnice

Druhý a bohužel i poslední   režijní počin Alana   Rickmana se mi jeví jako   poměrně mdlý a nevýrazný   film. Z technického hlediska   mu není v podstatě co   vytknout (snad jen to, že   nebyl natáčený přímo tam,   kde se odehrává - tedy ve   Versailles), ale určitě by   si zasloužil mnohem lepší   scénář. Už jen kvůli jako   vždy vynikající Kate   Winslet a zajímavému   námětu zahradní   architektury.

Labutí píseň Alana   Rickmana, který si splnil sen   a postavil se za kameru, tedy   jako rejža, ne přímo   kameraman. Trochu mi to   připomínalo zpracování   naší Marie Terezie, čili   výpravné, barevné, trochu   sexu, s nepřesnými   historickými reáliemi, ale   dalo se to. Winsletka i   Rickman hodně umírnění,   zajímavý Stanley Tucci a   příjemný ten belgický   chlap s tím strašným   příjmením.

Dokážu ocenit opravdu   pěknou výpravu a kostýmy.   Dokážu ocenit i několik   nadprůměrných hereckých   výkonů ale z pozice   barbarsky přízemního a   pragmatického chlapa to bylo   strašně rozvláčné a   chvílemi vysloveně nudné.   Hodně podobná koncepce jako   u filmu VATEL ale z mého   pohledu určitě méně   povedené.

Výprava ano, kostýmy ano.   Všechno ostatní pokulhává.   Přitom by stačilo vzít si   jedinou knížku o době   Ludvíka XIV., kde se člověk   dočte, že život u dvora byl   podřízen přísnému řádu   a etiketě. Takže například   scéna, kdy se zahradnice   žoviálně zavěsí do rámě   krále Slunce, je   protokolární faux pas jako   prase. Totéž se týká   mluvy; ta v době baroka byla   květnatá, nabubřelá a   sebeprázdnější sdělení   bylo zahrnuto do rozvitých   souvětí (v tomto směru   doporučuju starší kousky   jako Vatel nebo Ať začne   slavnost). Úplným   pomýlením je pak tragický   nesoulad ve věku postav,   bavíme-li se o roku 1682   (Ludvík XIV. 44/Alan Rickman   67, André Le Nôtre   69/Matthias Schoenaerts 37). A   i z těch občasných typicky   anglicky červených cihel se   dá poznat, že ve Francii se   vůbec netočilo. Takže jako   romance zasazená do   pompézních kulis dejme tomu,   ale nesmělo by se to tvářit   tak strašně vážně, že to   má jakýsi reálný základ.   A nakonec, na Kate Winslet mě   taky nikdo moc nenaláká.   Dodávám ale, že například   scéna slavnostního   otevření Lasturového háje   je na vizuální efekt   slušná.

Taková Angelika po anglicku,   řekla bych. Ale mnohem   realističtější... když   tedy pominu ty moderní prvky,   jako je zcela současný typ   klobouku nebo nezávislé   chování madamme De Barra.   Ale vzhledem k tomu, že její   postava je zcela fiktivní,   beru to jako kdyby se v   polovině 17. století náhle   ve Francii objevil   mimozemšťan a vzal na sebe   její podobu...
Film   jako celek na mě nepůsobí   příliš dobře, snad jen   scéna uprostřed proutěného   plotu souzní s mým vkusem a   náladou.
Kate   Winslet, neobvykle vyprsená   neboť těhotná, hraje   dobře, ale je to temné,   temné... Alan Rickman, starý   a nemocný, důstojně, byť   trochu ploše ztělesňuje   krále a ostatní prostě   hrají... No, jako vždy si   kladu otázku. Proč   Angličané tak rádi točí   filmy o Francouzech?

Asi že Vatel... tak určitě,   leda pro vegany, i ty   filmové. Veškerá decentnost   obrazu i hudby vane do   prázdna i přes slušivé   kostýmy a zajímavé herecké   obsazení... možná, kdyby   mělo co hrát, či přesněji   - oč hrát, jistě ne o   romantickou zápletku prostou   jakékoliv vášně, o   diletantskou intriku z   nenávisti nebo jen o prosté   divácké ztotožnění se s   postavami, dobou, záměry...   A k tomu již klasická   sebemrskačská mantra,   těžký individualismus a   plky o hrdinčině   nezávislosti... v době   Ludvíka XIV.! Jako by   nestačilo prostě říct, že   se musí uživit. Takže se mi   k hodnocení nabízí   zdrchaná zahradnice, fešný,   leč unylý zahradník, to   celé přitažlivost nula,   nepředvedly se dokonce ani   trvalky a z grand finále mi   rozhodně čelist nepoklesla.   Ale vůbec nejhůře si vedl   autor veganského Vatelu   sám... jako by už na nás   hovořil z onoho světa, ač   měl ještě nějaký čas   před sebou.