Králíček Jojo

Konečne niečo nové...
Satirické, vtipné, poučné.Režisér Waititi je   z Nového Zélandu a nechápem ako dokázal   spracovať tak náročnú tému akou je fašizmus   a holocaust.Keď k tomu pridal osobný herecký   vklad v podobe Adolfa, tak ma to prinútilo   zdvihnúť hodnotenie na krásnu 8čku.Herecké   výkony skvelé /Davis, Rockwell, Waititi/ až na   Johansson, ktorej som rolu matky neuveril.
Film   jednoznačne doporučujem.

Čekal jsem to trochu jiný, lepší. Jsou tam   humorné chvíle, dramatické taky a někdy i   převládá trapnost. Ale možná o tom to mělo   být. Přinejmenším to za shlédnutí stojí.

U tohohle hollywoodsko-českého filmu jsem na   pochybách. Jde o asi pokus o vtipnou alegorii,   která se zas tak nepovedla, ale je dobře   natočená a občas i vtipná. Heil H*****r nebo   Hiteler.

Da sa to kukat,no nic   extra.............................................   ............................

Třeba chápat ideologický cíl Hitlerjugend
Hitler dokázal psychologicky manipulovat masy,   proto děti Hitlerjugend manipulovat nebyl   problém. Samozřejmě, zejména pro 10-12 ročné   chlapce i dívky to bylo přitažlivé. I v   socialismu existovalala pionýrská organizace a   svaz mládeže, či Svazarm. Ale jaký měl kdo   ideologický cíl? Roli zde hrála i davová   psychóza, ale Jojo se nedal přesvědčit na   zabití králíka, ani k nenávisti vůči   židům, i když to všichni kolem do něj   hučely. Na jedné straně byla ideologickým   cílem rasová nadřazenost a útočná politika,   které vštěpovali do mysli členům   Hilterjugend. Na druhé straně existoval   ideologický cíl pro všechny "vsjo   rovno" a obranná doktrína pro sebe i pro   ostatní mírumilovné státy. Tento zásadní   rozdíl ale chlapci a dívky v Hitlerjugend   nemohli chápat. Film paroduje některé   osobnostní vlastnosti Hitlera, jako např.   zbabělost při "konečném lámání   chleba", když už šlo o jeho život. Podle   některých historických pramenů Hitler   nespáchal sebevraždu zastřelením se, ale   otrávením se. Do hlavy mu střelil až po jeho   smrti německý důstojník, aby zamaskoval jeho   zbabělost. Člen Hitlerjugend Jojo hledá své   místo a postupně si dělá pořádek ve své   ideologii. Řeší i komplikovanou otázku vztahu   k Židům. Má svou hlavu. V každém případě   se tato ideologie rasové nenávisti nesmí v   rámci světové politiky už nikdy vrátit.   Nemyslím, že by tragikomediálny úhel pohledu,   prezentovaný v tomto filmu, snižoval vážnost   tohoto tématu.

Vážných filmů o hrůzách druhé světové   války už se natočilo nespočet a tak není   marné, zkusit to natočit jako grotesku, ze   které ovšem nakonec, spolu se smíchem, také   běhá mráz po zádech. Novozélandskému   režisérovi se tento přístup náramně povedl.   Je to opravdu pecka! Navíc pecka, která má i   výraznou českou stopu, film nejenže se   natáčel také v Česku, (Žatec, Úštěk), ale   hraje v něm i pár českých herců, (v   epizodních rolích) a (spolu)scénografka Nora   Sopková byla za film dokonce nominovaná na   Oscara, (bohužel ale zůstalo jen u nominace).   Králíček Jojo nakonec ze šesti nominací   proměnil jen jedinou, za adaptovaný scénář,   (film je natočen podle knihy "Caging   Skies‟ od Christine Leunensové). Příběh   malého chlapce, který si vysní postavu svého   hrdiny, rádce a pomocníka - Adolfa Hitlera je   zpočátku opravdu komediální, parodickou   groteskou. Postupně jím ale začínají,   alikvótně, zaznívat i temné struny války. A   oč méně jsou zpočátku jejich zvuky v   popředí, o to silněji mají schopnost diváka,   (a vnímavého posluchače) zasáhnout. Od   okamžiku kdy Jojo objeví doma v úkrytu mladou   židovskou dívku, spolužačku své mrtvé   sestry, začíná si uvědomovat, že válčení   není žádná legrace, jak to malým chlapcům   může připadat, ale že to je nevypočitatelné   zlo, ve kterém jde o život. Stejně tak   "kamarád‟ Adolf není žádný komixový   hrdina, ale pěkně nebezpečný parchant, stejně   jako ti, kteří se k němu hlásí. V roli   groteskního Hitlera exceluje sám režisér   filmu. Přesvědčivý je i představitel JoJoa   jedenáctiletý Roman Griffin Davis, (připomínal   mi chvílema postavu Oskara Matzeratha z filmu   Plechový bubínek). V roli jeho matky je   tradičně okouzlující Scarlett Johanssonová.   Finále filmu spoilovat nebudu, ale jak to tak ve   válkách bývá, tak někdo přežije, někdo   ne… Adolf Hitler naštěstí nepřežil.
.

V době války se rychle dospívá a i když   maminka umetává cestičku a zavazuje tkaničky,   jednou se chlapec musí naučit zavazovat   tkaničky sám.
O kvalitě snímku bylo   napsáno, nejen v souvislosti s Oscary, mnohé, i   to, že zlehčuje holocaust, s čímž   nesouhlasím. Já se osobně filmům z války   vyhýbám, ale pan režisér mě oslovil   Ragnarokem, takže jsem na něj slyšela. Když   jsem četla premisu, myslela jsem si, že tohle   nejde zfilmovat. Vězte, jde to, aniž by divák   cítil nechuť nebo výsměch. Ale je to síla.   Zprvu to vypadá jako komedie a pak se odkrývají   slupky a jde se hlouběji a hlouběji, až   fuj...
Jestliže mě tvůrci donutí, abych film   doporučovala bližním a přemýšlela o něm,   považuji ho za kvalitní.
A kromě režiséra v   roli Hitlera, můžete vidět i výborného Sama   Rockwella.

Hravost a genialita?
Králíček Jojo
Do tohoto filmu se nelze jinak   než zamilovat. Novozélandský tvůrce Taika   Waititi má v sobě kus nespoutaného divocha po   maorském otci a kus uvážlivé moudrosti po   židovské matce - a navíc disponuje nádhernou   tvůrčí fantazií a hravostí ruku v ruce s   humorem sobě vlastním. Svým způsobem je i   rebelem - proti zažitým konvencím, proti   nelidskosti, proti násilí na   bezbranných…
Aby filmař kdesi z Nového   Zélandu natočil film z období druhé světové   války - přesněji řečeno období Třetí   říše, kde hlavním hrdinou je nacismem   zmanipulovaný desetiletý chlapec (králíček   Jojo), jeho maminka a posléze i prozrazená   židovská dívka, kterou maminka ukrývá v   jejich domě, to je skoro sci-fi. Co asi   novozélandský tvůrce může vědět o tomto   historickém údobí kdesi v Evropě a navíc má   odvahu na toto téma natočit KOMEDII. Králíček   Jojo krom jednoho opravdového kamaráda má i   přítele imaginárního - je jím Adolf Hitler. S   ním konzultuje důležitá rozhodnutí a   ubezpečuje se ve správnosti svého konání.   Hitler zde není nijak zesměšňován - spíše   je to výplod fantazie desetiletého kluka a podle   toho se také chová. Do role Adolfa Hitlera se   obsadil sám režisér Taika Waititi- po matce   Žid a po otci Maor. Podle samotného Waititi   „není lepší způsob, jak Hitlerovi a celé   jeho ideologii ukázat   prostředníček.“
Králíček Jojo začíná   jako docela pohodová komedie, kde není nouze o   veselé scény i humorné hlášky. Desetiletý   kluk je členem hitlerjugend a hlavu má   zmasírovanou nacistickou propagandou. Baví ho to   – nácvik útoků, zacházení s nožem,   granátem, pálení knih a nenávidění Židů.   Všechno podávané s lehkostí a humorem. Jenže   - pak začíná přituhovat - a přituhují i   úsměvy na rtech diváků. Humor je tu stále,   ale je tu s ním ruku v ruce i tragická a   úděsná realita, kdy se věší, střílí a   umírají lidé. Králíček Jojo je nádherný   emocionální mix humoru, dramatu i tragičnosti,   který dokáže oslovit diváky náročné i   komerční, který baví, ale i vzdělává a   poučuje, který obohatí každého, kdo se mu   dokáže otevřít - ať už je Žid nebo Němec,   dítě nebo dospělý, bez rozdílu vyznání,   přesvědčení či politického smýšlení.   Králíček Jojo se na první pohled tváří jako   absurdní komedie z nelehkého období lidských   dějin, na pohled druhý to je geniální filmový   počin s kritickým dopadem i poučením pro   všechny, kdo neví, jaké zlo znamenala   nacistická Třetí říše, holokaust,   vyhlazování a vraždění lidí v řádech   milionů. PS: Nebojte, takhle natvrdo to ve filmu   nezazní, těch mrtvých tam opravdu tolik není.   .. Ale stačí to.

Parádní film
Po delší době parádní film, směs humoru a   chvílema i dramatu, nakonec vyůstění plné   naděje a radosti ze života. Navíc film diváka   trochu poučí o historii - o tom, jak   zfanatizovaná německá mládež byla na koci   války posílána zbytečně do palby.
V kině se   během představení mnohokrát rozezvučel smích   ale při záběru když "králíček"   Jojo najde mámu... mi vyhrkly slzy do očí a   nejen mě, ale i ostatním divákům v kině.   Celkový dojem z filmu je víc jak pozitivní!   Děte do kina, pobavíte se!
Film vřele   doporučuji ke zhlédnutí. :-)

Zprvu (i z trailerů) se zdálo, že půjde o   úlet do Třetí říše, ale postupně bylo víc   a víc jasné, že z poza stěny vylézá drama.   Trochu jak když pejsek a kočička pekli dort,   ale zůstalo to koherentní a nerozpadlo se to.