Koule

Doktor psychologie Norman Goodman (Dustin Hoffman) je expert na situace, jak se chovat v případě setkání s mimozemskou civilizací. Stává se členem vědeckého týmu, který je vyslán do Pacifiku, kde byl nalezen podivný objekt evidentně mimozemského původu. Sestavený tým vědců se dostává tisíce stop pod hladinu moře, kde objevují záhadnou kouli. Je obrovská, blýskavě zlatá a vyrobena z neznámého tekutého kovu. Je schopna pohlcovat světlo a nemá žádný vchod. Od chvíle, kdy se rozhodnou prozkoumat celý objekt a proniknout dovnitř, začíná se kolem nich, s ubývajícím časem a kyslíkem, odehrávat série hrůzostrašných událostí...

POZOR, SPOILER

Psycholog dr. Norman Goodman sedí ve vrtulníku a letí na místo, kam byl povolán. Pilot říká, že tam vozí spousty lidí - vědce, doktory a jiné. Prý tam, kam letí, havarovalo letadlo.

HLADINA
Po příletu na místo Norman zjistí, že jsou tu ještě astrofyzik Ted Felding a biochemička Beth Halperinová. Velí tomu zde Barnes, ten mu také sdělí, že jeho kdysi dávno sepsaná zpráva o případném setkání s mimozemskou civilizací je jejich Bible. A také mu řekne, že při kladení kabelu se tento přetrhl. Při průzkumu proč, našli havarované mimozemské plavidlo. Oni tam mají jít. K těm třem přibyl ještě matematik Harry Adams.

Proběhne rychlá zdravotní prohlídka a všech pět jde do hlubiny.

HLUBINA
Ocitají se v podmořské základně. Zde jsou již další dva lidé - ženy Edmondsová a Flatcherová. Obě dělají pro námořnictvo. Následuje kompenzace tlaku pro nově příchozí a již je možno vyrazit.

KOSMICKÁ LOĎ
Skupina se posléze potopí k vraku neznámé lodi. Vevnitř nalézají překvapení za překvapením. Vše totiž ukazuje na to, že plavidlo rozhodně není z cizích světů. Například nápis odpad je v angličtině. A pak naleznou překvapení největší. Zlatavou kouli, která odráží vše, mimo jejich postavy.

ANALÝZA
Nyní se hodně přemýšlí. Je zde hypotéza, že jde o loď z budoucnosti. Ta mohla proletět černou dírou a ocitnout se v této době. Také přichází hlášení shora, že se blíží bouře. Buď musí všichni hned nahoru, nebo ji budou muset přečkat dole.

KOULE
Harry jde na vlastní pěst ke kouli, kde pak jeho obraz pluje po jejím povrchu. On sám pak ovšem mizí. Norman tam běží také. Harry se zničehonic objevuje na Zemi, ale nekomunikuje. Základna je shora odpojena.

SÍLA
Flatcherová pak jde z ní ven, ale je napadena medúzami. Bohužel na to doplácí životem. Beth pak Normana ujistí, že tohle rozhodně nebyly medúzy.

Harry se probral z mdlob, ale kolem koule nic nevysvětlí.

PRVNÍ VÝMĚNA
Najednou se na monitorech objevuje spousta čísel. Harry přijde na to, že je to vzorec, a kód a vše zařídí tak, aby se mohlo s odesílatelem komunikovat. Ten se představí jako Jerry. První komunikace začala. Norman se domnívá, že jde o myslící bytost.

MONSTRUM
V základně se začnou ozývat divné zvuky, a na radaru se objeví velké těleso. Norman a Beth jdou do vody, aby přitáhli Edmondsovou, která tam něco dělá. Jenže ji najdou mrtvou a vypadá, že ji něco drtilo. Když se pak vracejí zpět, padají kolem nich věci podobné kuklám, nebo vejcím. Něco velkého je nablízku a dle radaru se blíží.

BITEVNÍ STANOVIŠTĚ
Norman se od Jerryho dozví, že sleduje dění na základně. Po chvíli „hovoru“ začne Jerry se základnou provádět věci, které ji málem zničí. Začne to obří olihní dlouhou 40 stop. Pokračuje změnou tlaku a lidé mají co dělat. Navíc začne hořet. Barnse rozpůlí dveře, Ted uhoří a pak nastává relativní klid.

Jerry se přiznává, že oliheň je jeho práce. Harry útok prospal. Proto je Normanovi podezřelý. Celé jeho chování. Do toho Beth hlásí, že je třeba přeprogramovat ponorku, která se za dvanáct hodin automaticky vynoří. Ujme se toho Norman. Beth jde opět ven ze základny, kde odjistí nálože. Neví, že Norman si hraje s písmenky a zpráva a objeví tak velmi zásadní věc.

DALŠÍ ANALÝZA
Mimo jména také to, že je zabíjí vlastní zhmotněná fantazie. Proto chtějí Harryho uspat, což se jim povede. Pak je ovšem Norman napaden mořskými hady (Vodnář Belcherův - Hydrophis belcheri).

Poté jej Beth vyžene Normana do samostatné místnosti, laboratoře, kde chce, aby se uspal toutéž injekcí sám. Když neposlechne, začne do ní pouštět vodu. Norman uteče na poslední chvíli, a to mu ještě potom musí pomoci Harry. Norman se domnívá, že je pravdou, že byl v kouli, ale že si to prostě nepamatuje. Nyní je také hlášeno, že výbušniny, které Beth aktivovala, za třináct minut explodují. Začíná boj s časem...

Doktor psychologie Norman Goodman je stejně jako další povolán k neobvyklému případu. V mořských hlubinách byla objevena obří kosmická loď, která tam podle množství korálů usazených na trupu klesla zhruba před třemi sty léty. Goodman, který kdysi pro vládu zpracoval směrnice, jak se chovat při setkání s mimozemskou civilizací, je pověřen vedením skupiny, která má do lodi proniknout, prozkoumat ji, popřípadě navázat kontakt s její posádkou. Když proniknou dovnitř, překvapeně zjistí, že jde o americkou kosmickou loď, pocházející nejspíše z budoucnosti. V jednom ze skladišť vědci objeví obří kouli ze zvláštního kovu, která je bez nejmenších pochyb mimozemského původu. Protože na hladině řádí cyklon, je posádka podmořské stanice na čas odříznuta od spojení s hladinou. Během této doby skeptický matematik Adams vstoupí do koule. Vzápětí nejprve za podivných okolností zahyne operátorka Fletcherová, kterou v moři cestou k podmořské stanici zabijí medúzy, a následně s ostatními vědci začne pomocí monitoru komunikovat bytost, zřejmě mimozemského původu, která si říká Jerry. Zpočátku poměrně přátelský dialog se mění v podrážděnost a stále zjevnější nepřátelství. Na stanici útočí různé mořské nestvůry a postupně umírají další členové posádky. A pak si Norman uvědomí, že je tu určitá spojitost mezi Jerrym a Harrym, který navštívil kouli. To je však pouhý začátek překvapivých zvratů a dramatických situací, které ohrožují na životě všechny, kdo uvízli v podmořské stanici.

Zdroj: Nova

Americký scenárista, režisér a producent Barry Levinson se prosadil jako tvůrce autobiograficky laděných příběhů (Bistro (1982)), společenských čí psychologických dramat (Rain Man (1988)) a smutných komedií (Konkurenti (1992)). Naposledy na sebe upoutal pozornost komedií Wag the Dog. V adaptaci bestselleru úspěšného Michaela Crichtona Koule (1987, česky v nakladatelství Svoboda-Libertas, Praha 1993) se však překvapivě pustil na tenký led science-fiction. Natočil komorní drama s četnými prvky hororu, odehrávající se na mořském dně v Tichém
oceánu. - Skupina čtyř vědců (psycholog, astrofyzik, biochemička a matematik), podléhající velení námořního důstojníka Barnese, má prozkoumat gigantickou kosmickou loď nalezenou v hlubinách oceánu. Předpokládá se totiž, že by mohlo dojít ke kontaktu s mimozemšťany. Ve vesmírném tělese je objeven záhadný objekt ve tvaru dokonalé koule ze zvláštního kovu. Záhy poté se začnou v těsné podmořské stanici odehrávat velmi podivné věci. Po boji se záhadným nepřítelem, který na sebe bere různé podoby, přežijí jen tři hrdinové. Ti zjistí, že "živá" Koule má schopnost realizovat jejich podvědomé představy, úzkosti i sny. Nakonec se jim podaří společným úsilím vymanit se
z moci mimozemského tělesa a dokonce je vyslat zpět do vesmíru. - Snímek těží z běžných rekvizit i postupů žánru sci-fi (zajímavé je v tomto smyslu spojení vesmíru s podmořským prostředím, využité ovšem jižj v Propasti). Nescházejí tu nejrůéznější efekty a dramatické situace. Podstatné však jsou mezilidiské vztahy protagonistů a psychologie postav. Tvůrcům se však odlišné roviny nepodařilo skloubit do věrohodného tvaru. Oproti předloze tu dochází k řadě
zkratek, jež komplikují pochopení sofistikovaného příběhu. Navzdory hvěnému obsazení tak vzniklo dílo, jež zdaleka nedostálo svým ambicím.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled

Ať je to cokoli, právě to zaútočilo v hlubinách jižního Pacifiku. Ale svět není dosud připraven na novou moc! Psycholog Dustin Hoffman, biochemik Sharon Stoneová, matematik Samuel L. Jackson a velitel mise Peter Coyote čelí podmořskému sci-fi šílenství hodně duté koule Michaela Crichtona.


Někde mezi Samoou a Fidži, nízko nad monotónní šedomodrou hladinou Pacifiku, se řítí helikoptéra vojenského námořnictva Spojených států amerických. Na její palubě je specialista na krizovou psychologii Dr. Norman Goodman (Dustin Hoffman), který už dávno zapomněl na jeden docela výhodný kšeft, který mu kdysi přihrála Komise pro národní bezpečnost. Do své zprávy, nazvané "Doporučení pro lidský kontaktní tým k jednání s odlišnými formami inteligence", tehdy napsal: "Kontaktní tým musí být připraven na mezní psychologické tlaky...Úzkost, která se dostaví při setkání s odlišnou formou života, nebyla dosud doceněna. Obavy, vyvolané kontaktem s neznámou formou inteligence, nejsou prozkoumány a nemohou být dopředu přesně odhadnuty. Ale nejpravděpodobnějším následkem takového kontaktu je naprosté zděšení." Když helikoptéra dosedla na palubu jedné z lodí strategické vojenské flotily, zdánlivě bezúčelně kotvící uprostřed Pacifiku, netušil, že jeho někdejší akademická fabulace se záhy stane reálnou noční můrou, která na něj více než tři století čeká v mrazivé hlubině oceánu.

Takto, téměř identickým filmovým přepisem prvních stránek Crichtonovy stejnojmenné psychologické sci-fi (v češtině vyšla v roce 1993) startuje zkušený režisér Barry Levinson (1) (Rain Man (1988)) psychologický sci-fi thriller, který má všechny předpoklady stát se diváckou a komerční bombou. Ambice jsou přímo úměrné osmdesátimilionovému rozpočtu, hvězdnému hereckému "kontaktnímu týmu", oscarovému režisérovi i pověsti jednoho z nejdražších a nejzkušenějších hollywoodských "literátů" Michaela Crichtona. Výsledek ale balancuje evidentně pod standardem všech zúčastněných. Koule má totiž hodně daleko k proklamovanému dokonalému tvaru z dílny mimozemské civilizace. Spíše připomíná prázdnou bublinu, udýchaně protlačenou bublifukem a snaživě kolorovanou akčními podmořskými vložkami a pseudoobjevnou moralitou o nedokonalosti člověka.

Zřejmě nejvíce zákeřných faulů Koule utržila od "bojůvky" scenáristů, která si ji, podle pravidel amerického fotbalu, přihrávala z ruky do ruky. Výchozí adaptaci Crichtonovy látky totiž nejdřívě spáchal Kurt Wimmer a jeho hybrid posléze dorazili rukou společnou a nerozdílnou scenáristé Stephen Hauser a Paul Attanasio. "Koordinovaným" týmovým úsilím tak byl nejslabší článek Crichtonova slušně založeného příběhu (který spočívá v poněkud deklarativní a simplifikované pointě) ještě umocněn a činí z poslední třetiny filmu chaotický spletenec motivů, pseudomotivů a odpovědí na otázky, na něž se nikdo neptal. A tak značně rozpačitý závěr, ve kterém se hrdinové rozhodnou, že nejlepší je na všechno zapomenout, je i návodem, jak se má zachovat dezorientovaný divák, který sice celou dobu dával pozor, ale stejně má pocit, že mu něco zásadního muselo uniknout.

Barry Levinson (1) neměl nikdy vážnější problémy s řemeslem ani s psychologickou charakteristikou svých postav. A tak se možná příliš bezstarostně vydal plnou parou do výsostných vod Stevena Spielberga a Michaela Crichtona, kteří spolu dokáží suverénně proplouvat úskalími žánru, mixujícího prvky vědecké reality a dramatické pseudovědecké fikce. Namísto sugestivní autenticity, plynoucí z takto založené geniální mystifikace (např. v Jurském parku) Levinson komponuje Kouli ve dvou odlišných, lineárně řazených průmětech. Nejdříve buduje silnější první polovinu snímku, evokující reminiscence na to lepší, co si pamatujeme z Propasti, Contactu a již velmi vzdálených Blízkých setkání třetího druhu. V koncovce ovšem razantně změnil rytmus (do hororové roviny Horizontu události) a převálcoval tohle slibné očekávání chaotickou palbou standardního akčního kalibru (exploze, požáry, jedovatí vodní hadi, útočící sepie či přízrak monstrózního kalmara - na kterého už zřejmě v rozpočtu nezbyly drobné, takže je k vidění jen jako zelená skvrna na monitoru sonaru). Crichton nabídl slušnou zápletku i filmařsky vděčnou podmořskou kulisu gigantického vraku kosmické lodě, v jejíž útrobách kontaktní tým najde tajemnou kouli, která dává člověku dosud nepoznanou (a nebezpečnou) moc. Bez velkých ohledů na věcnou i vizuální logiku vypreparoval Levinson (v účinné spolupráci se scenáristy) z této látky fragmenty, které drží pohromadě hůř nežli explodující podmořská stanice. Závěrečné filozofování v přetlakové komoře, podporované bonmoty typu - "Co se stane, když se tahle moc dostane do nesprávných rukou?" a "Máme moc zapomenout že máme moc?" - nepůsobí příliš věrohodně ani v (mnohem konzistentnější) Crichtonově původní předloze. Odrecitována na filmovém plátně se tahle póza odpovědných, kteří si včas uvědomí, že na to nemají, ještě násobí jako falešné gesto. A totální amnézie je hodně nouzovým řešením ve chvíli, kdy už není o čem hrát. Jenomže Levinson se svým týmem vymysleli navíc ještě třešničku na dortu a stylem, který připomíná rustikální ranné fantazie Karla Zemana, nakonec vyslali záhadnou kouli zpátky k nebesům. Proč ne, stejně na ni všichni zapomněli.

Silný herecký tým hodil Levinson do hodně studené a hluboké vody. Údajně v ní zmrznete během dvou minut, ale přesto se v této vražedné třísetmetrové hlubině netrénovaný univerzitní profesor psychologie v předdůchodovém věku běžně potápí na nádech). Přestože se všichni profesionálně snaží, nemohou dělat o mnoho více nežli jim předepisuje chatrný scénář, operující se standardními klišé. A tak napětí v malé skupině uvězněné na dně oceánu zvyšují i komplikované mezilidské vztahy a potenciálně psychopatická Beth. Crichton ji popisuje jako vysokou, hranatou, svalnatou a žilnatou atletku, která se ohání činkami a běhá maratón - a tak Sharon Stoneová dostala zase jednu podivnou a nevděčnou hereckou příležitost. Zcela standardně a podle očekávání si neznámá síla také vybírá své oběti, a tak postupně řídnou řady komparsistů a méně známých herců, zatímco pro hvězdy je včas k dispozici miniponorka. Jen s Peterem Coyotem to nakonec nedopadne nejlépe, ale po jeho zkušenosti s Hořkým měsícem (kde si alespoň trochu užil) snad ani nemohl doufat, že přežije.

Levinsonova Koule prostě není tak ideálně kulatá jak se o ní tvrdí a rozhodně má vady na kráse, které nelze jen tak přehlédnout. A i když je její poselství dílem mentorující a dílem zmatené, najdete v něm (kromě pocitu nechtěně promarněné příležitosti) alespoň fragmenty věčných pravd, které si čas od času neškodí připomenout.

Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema