Korida lásky

Nejen na Berlinale, ale také v Japonsku bylo toto obdivuhodné dílo režiséra Nagisy Ošimy ihned po své premiéře zakázáno a s cenzurou tam bojovalo dále. Při jednom soudním procesu se v Japonsku např. jednalo o zákazu knihy, která obsahovala scénář Koridy lásky, eseje o ní plus fotografie z filmu. Ošima byl dokonce postaven před soud a nařčen z obscenity, odmítl se však hájit všeobecně uznávanými vysokými estetickými kvalitami svého filmu. S dávkou sarkastického humoru naopak po soudu žádal přesnou definici pojmu obscenita a navrhoval, aby inkriminované fotografie tak dlouho ostřihávali, až tam zbude jenom ta obscenita, takže se konečně dozví, co to vlastně doopravdy je… - Režisér snímku se inspiroval skutečným příběhem, který se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka Sada získala v japonské společnosti značnou popularitu (dokonce bývá srovnávána s Johankou z Arku). Film líčí milenecký vztah, v němž dívka postupně sexuálně zcela ovládne mužovu mysl, což oba dohání ke stále mimořádnějším sadomasochistickým výstřelkům. Ošima sice dovede s obdivuhodnou přímočarostí detailně „pornosnímat“ milence tzv. v akci, nikdy však nesklouzne do lascívnosti anebo laciné efektnosti. Naopak: každá scéna je s neobyčejnou pokorou podřízena autorské vizi světa, ovládaného žádostivostí.
Kino Aero 2004/1

Nejen na Berlinale, ale také v Japonsku bylo toto obdivuhodné dílo režiséra Nagisy Ošimy ihned po své premiéře zakázáno a s cenzurou tam bojovalo dále. Při jednom soudním procesu se v Japonsku např. jednalo o zákazu knihy, která obsahovala scénář Koridy lásky, eseje o ní plus fotografie z filmu. Ošima byl dokonce postaven před soud a nařčen z obscenity, odmítl se však hájit všeobecně uznávanými vysokými estetickými kvalitami svého filmu. S dávkou sarkastického humoru naopak po soudu žádal přesnou definici pojmu obscenita a navrhoval, aby inkriminované fotografie tak dlouho ostřihávali, až tam zbude jenom ta obscenita, takže se konečně dozví, co to vlastně doopravdy je. - U nás byla Korida lásky poprvé promítnuta na LFŠ v Uherském Hradišti roku 1993. Při projekci dávalo šokované publikum najevo své rozpaky namnoze nemístným smíchem, „humornými“ poznámkami a po nějakých třiceti až šedesáti minutách desítky nad téma i zpracování „povznesených“ kritiků a diváků ze sálu odcházely. Přesto byl snímek (díky osobní iniciativě M. Líčky a J. Králíka) pro naše kina zakoupen, a to v původní, necenzurované verzi (v řadě zemí bývají rozličné konkrétní „pornosekvence“ dodnes buď vystřihovány, anebo „zamlžovány“). V posledních letech se zaplaťbůh změnilo i přijímání filmu v našich kinech: na předloňské LFŠ se stala Korida lásky divácky vůbec nejvíce navštíveným snímkem. Pokud jde o jeho promítání v Aeru, již v roce 1999 ho zde viděl např. spisovatel Pavel Kosatík, jenž vzápětí označil Koridu lásky za svůj „filmový zážitek roku“. - Přesto Koridu lásky česká kritika dodnes ignoruje a často jenom planě mentoruje, že ve filmu údajně jde „o bourání sexuálních tabu“ (Jan Jaroš). Režisér snímku se inspiroval skutečným příběhem, který se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka Sada získala v japonské společnosti značnou popularitu (dokonce bývá srovnávána s Johankou z Arku). Film líčí milenecký vztah, v němž dívka postupně sexuálně zcela ovládne mužovu mysl, což oba dohání ke stále mimořádnějším sadomasochistickým výstřelkům. Ošima sice dovede s obdivuhodnou přímočarostí detailně „pornosnímat“ milence tzv. v akci, nikdy však nesklouzne do lascívnosti anebo laciné efektnosti. Naopak: každá scéna je s neobyčejnou pokorou podřízena autorské vizi světa, ovládaného žádostivostí.
Kino aero 2003/12

Film Korida lásky, který byl hned při prvním veřejném uvedení na berlín-ském filmovém festivalu soudně zabaven jako pornografie, šokuje i dnes vyhroceností a doslovností kopulačních scén. Znázorňuje bezuzdnou sexuální náruživost, která končí totální sebedestrukcí. Ošima volí brutální atak na divákovu vnímavost. Představuje sex jako neovladatelnou vášeň, která zcela pohlcuje lidskou existenci a svým způsobem připomíná divokou jízdu na stále rychleji se roztáčejícím kolotoči, z něhož nelze sestoupit. Ostatně nebyla to Ošimova perní výprava do světa všepohlcujícího sexu - již v 60. letech vyvolal pozornost snímkem Chlípnost.
Ošima buduje nezvyklý milostný trojúhelník, v němž nenasytná milenka Sada (někdejší prostitutka, jak se ukáže) chce mít Kiči-sana výhradně pro sebe a dokonce žárlí na jeho manželský svazek. Původně dominantního Kiči-sana - stárnoucího proutníka, zvyklého dostat každé děvče, které si zamane - si začíná naprosto podmaňovat. Oba milenci, spojeni spalující vášní, se postupně oddávají sadomasochistickým hrátkám, které vrcholí skutečným zardoušením a následnou kastrací. (Zejména tato naturalistická sekvence získala pochybnou slávu.) Pološílená Sada si totiž usmyslila, že jen tak jí na milence zůstane nějaká památka. Po několika dnech byla vražedkyně zatčena - alespoň to uvádí závěrečný komentář, který rovněž sděluje, že jde o skutečnou událost situovanou do roku 1936. Jenže z dobové reality, kdy se Japonsko chystalo na válku, nezachytíme (snad s výjimkou náhodně zahlédnutého útvaru vojáků) prakticky nic: celé vyprávění se neprodyšně uzavírá do světa sexuálních obsesí. I režisér připouští, že „prostor Koridy lásky je ohraničený, uměle vytvořený a plně podřízený žádostivosti. Nic jiného totiž mysl protagonistů neovládá."
Ošima předvádí se zjevnou rozkoší právě ty výjevy, kterých se neodváží ani nejproslulejší nemravové mezi filmaři, neboť se obávají nařčení ze šíření pornografie. Evropský divák je šokován především změnou nazírání sexuálních vztahů, které jsou pojaty „jako rituál a nikoli jako milostná hra a v níž fyzickou lásku neprovázejí něžnosti, ale projevy mocenského ovládání." Korida lásky zrcadlí také změny v tradičním rozdělení sociálních rolí v japonské výrazně maskulinní společnosti - iniciativu, kterou původně prokazoval muž, totiž postupně přebírá jeho věčně neukojená a stále lačná partnerka.
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Kiči je majitel nevěstince, sex ho živí a dostane každou dívku, které se mu zachce. Když se však zamiluje do mladé gejši Sady, stává se obětí absolutní ničivé posedlosti. Opustí rodinu a se svou lačnou a věčně neukojenou milenkou se oddá šílené vášni. Ta oba partnery zcela ovládne - a vrcholné naplnění a konečnou úlevu jim může přinést už jen smrt.
Ve své době velmi odvážný erotický film, natočený na základě skutečného případu z roku 1936, vzbudil všeobecné pohoršení. Bez ohledu na své kvality (např. zpracování osudového tématu fascinace smrti získal snímek nálepku lehké pornografie a v některých zemích nebyl promítán dodnes.
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Režisér buduje neobvyklý milostný trojúhelník, v němž nenasytná milenka Sada chce mít svého milence výhradně pro sebe a žárlí dokonce na jeho manželský svazek. Původně dominantního muže (stárnoucího proutníka, zvyklého dostat každé děvče, které si zamane) si Sada začíná naprosto podmaňovat.Oba milenci, neschopni vymanit se ze spalující vášně, se postupně oddávají sadomasochistickým hrátkám a excesům...
Jeden z nejskandálnějších filmů v dějinách kinematografie, natočený podle skutečného příběhu z třicátých let, byl ihned při prvním veřejném uvedení na berlínském filmovém festivalu soudně zabaven jakožto pornografie. Nagisa Ošima se jím velice razantně zapojil do bourání sexuálních tabu: snímek šokuje i dnes vyhroceností a doslovností kopulačních scén. Podobně jako Pasolini ve svém podobenství Saló aneb 120 dnů Sodomy, také Ošima volí brutální atak na divákovu vnímavost. Ukazuje sex jako neovladatelnou vášeň, která zcela pohlcuje lidskou existenci a svým způsobem připomíná divokou jízdu na stále rychleji se roztáčejícím se kolotoči, z něhož nelze sestoupit.
Ošima nenatočil pornografii, ačkoliv v některých milostných scénách její postupy přejímá. Soustředí se na to, jak se mění lidská psychika, když se ocitne v naprostém područí sexuální touhy. Vlastní příběh je přitom zbaven náznaků romantické lásky. Přítomen je jedině chtíč.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Pověstný snímek nonkonformního japonského tvůrce Nagisy Ošimy Korida lásky patří k filmovým titulům, jež v sedmdesátých letech prolamovaly různá sexuální tabu (srv. též Poslední tango v Paříži, Velká žranice, Saló aneb 120 dnů Sodomy aj.). Avšak i z pohledu současnosti, v níž zřejmě padly téměř všechny sexuální zábrany a intimní sféra se stala veřejnou, působí Ošimovo dílo značně nekonvenčně. Tvůrce se inspiroval autentickým příběhem, jenž se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka získala mezi Japonci jistou popularitu. - Děj líčí vývoj vztahu mezi mladou ženou Sadou, která začala pracovat v jednom hostinci jako služka a která se stala milenkou majitele podniku Kičiho. Zprvu pasivní žena postupně podléhá své sexuálni touze a strhává zkušeného muže svou smyslností
a nenasytností. Dvojice se oddává zničující vášni a stále hlouběji propadá do jejích osidel. Stupňující se posedlost nakonec vede k tomu, že milenka muže z vášně uškrtí a po srnrti mu uřízne pohlavní orgán. - Ošima se koncentruje pouze na vztah milenců, odvijející se v typických japonských interiérech před očima služebných či přizvaných gejš. V jednotlivých epizodách jsou zachyceny různé sexuální praktiky včetně sadomasochistických. Ve snaze postihnout destruktivní hloubku pudrového vztahu neváhá tvůrce sáhnout i k jednoznačně naturalistickým scénám. Snímek tak jisté naplňuje vágní definici pornografie (již jen zobrazením genitálií a různých kopulačních technik), současně však postrádá její primitivnost a samoúčelnost. V Koridě lásky je naopak přítomen ozvlášťňující prvek "estetizace", projevující se způsobem snímání a svíceni i použitím hudby či kostýmů. Dílo vychází z určité japonské tradice a spojuje ji s moderní dobou. Odkazuje k různým významům a rozhodně přesahuje žánr erotického filmu. Nabízí různé úvzhy o voyerství, o lásce a smrti, o stáří i o vztahu mezi mužem a ženou. - Snímek mohl vzniknout jen díky iniciátoru celého projektu, francouzskému producentu Anatolu Daumanovi. V Japonsku byl zakázán a jeho tvůrce byl postaven dokonce před soud. Při uvedení na berlínském festivalu byl film zabaven a spodobnými obtížemi se setkával při svém uvedení po celém světě. Nagisa Ošima natočil o dva roky později podobný snímek V říši vašní, tentokrát s duchařským námětem. V roce 1997 rekonstruoval událost z roku 1936 režisér Nobuhiko Obajaši ve snímku s názvem Sada.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled