Konečně spolu

Helen Hunt + Colin Firth - co   víc si přát? Komorní   příběh o touhách téměř   čtyřicetileté ženy - o   touze po vlastním dítěti,   po milující vlastní matce,   po muži, o kterého by se   mohla opřít...
Film   si ubíhá vcelku v poklidu   svým vlastním tempem, občas   je trošku ztřeštěný jako   Bette Midler, avšak někde po   povrchem je stále přítomná   vážná linie příběhu,   která se dotýká hlavního   tématu mateřství. Oceňuji   obsazení normálních herců   - zvláště na Helen Hunt jde   v mnoha záběrech vidět, že   není kráska, ani mladice,   naopak moc se mi líbí, že   vůbec vrásky, které ke   čtyřicátnici patří,   neskrývá a nehraje si na   něco, co se v normálním   životě nevyskytuje. Dělá   chyby, je nejistá - a také   díky tomu je její postava   mnohem bližší. Jestli   existují takový muži jako   Colin Firth, to bych   pochybovala (jestli ano, tak   ať se mi prosím ozvou :o))   ), ten se mi zdál až trochu   příliš dokonalý.
Každopádně jako   romantický film bych jej   ženám doporučila určitě   vřeleji, než všechny   rádoby romantické filmy s   teenagery, kde jde o lásku   bez chybičky až za hrob.

Tak o tomhle filmu nevím co   si myslet. Pro mě naprosto   úžsný herec Colin Firth   jako obvykle nezklamal a Helen   Hunt také. Jinak film mi   přišel hodně zvláštní   až divný

Příběh jako ze života.   Příběh, který pochopí   snad jen ženy. Helen Hunt   natočila jako svůj   režisérský debut dojemný   příběh o ženě, kterou si   také zahrála, jdoucí   strastiplnou cestou za   štěstím. Po dějové   stránce toho je docela   hodně. Rozvod, touha po   dítěti ve svých třiceti   devíti letech, úmrtí   adoptivní matky, příchod   matky pravé, snad i nový   partnerský vztah. Všechno se   vzájemně osudově ovlivňuje   a vede k nerozhodnosti co   dál. Silný dojemný   příběh končící tak, jak   by asi měl. Nejedná se o   romantickou komedii, i když   některé scény na   odlehčení vážnosti lehce   úsměvné jsou. Život   ubíhá velice rychle a než   se člověk naděje, může   být na ledasco pozdě.   Každý procházíme procesem   stárnutí a je třeba na to   myslet. Helen Hunt to   dokázala pozdvihnout velice   dobře. Pochopila myšlenku   knižní předlohy od Elinor   Lipman a zobrazila reálné   skutky souběhu života a   strastí tak, jak skutečně u   mnohých lidí jsou.

Když jsem to viděla v tv   magazínu říkám si pěkný,   když jsem četla obsazení   říkám bomba, když jsem to   viděla, říkám slabota.   Neskutečně vyžilá Helen   Hunt. Dokonce ani dáma   světové komedie Bette Midler   tomu nedala to, co to   potřebovala. Obvykle bývá   energická přisprostlá   dáma, která všechny svým   milým úsměvem zastíní,   zde nedostala moc prostoru.   Navíc, ačkoli věkový   rozdíl byl ve správném   poměru, matka vypadala   hezčí a mladší než dcera.   Firth byl sice výborný, ale   v tak slabém bahně se   trošku utopil.

Nevim. Film mě nijak   neoslovil, ačkoli jsem se na   něj těšila. Celkem pěkně   natočen, dá se na něj   dívat, ale asi jsem čekala   víc emocí... Posuďte sami   :)