Komisařka

Příběh morálního dilematu „železné komisařky" Klavdije, kterou až mateřství a porod osvobozuje z područí fanatické posedlosti ideou. Postupně sledujeme přeměnu mužatky, neúprosného rytíře komunistických idejí v koženém kabátě, na trpící, krotkou ženu, zbavující se postupně vojenských bot, pistole a měnící se v obyčejnou ženu v papučích, mateřských šatech a se šátkem na hlavě.
Dílo vykazuje všechny znaky poetiky 60. let (včetně černobílého obrazu), i když byla jeho výroba na dvacet let pozastavena a bylo definitivně dokončeno až v éře politického uvolnění konce 80. let, chiméricky nazývaného „přestavba".
Program ART

Autor/Zdroj: /


Přepis Grossmanovy povídky V městě Berdičevu. Občanská válka. Komisařka Vavilova má porodit a velitel ji ubytuje v početné rodině židovského klempíře. Z počáteční nevraživosti se zrodí přátelství, mateřství komisařku zlidští. Když město okupují bílí, Vavilova odchází, aby nezpůsobila nesnáze. Dítě zanechá v pohostinné rodině, aniž tuší, jak neblahý osud Židům přinese příští válka. Film získal Stříbrného medvěda v Berlíně 1988.

Autor/Zdroj: /Febiofest

Nadějný debutující režisér zpracoval povídku Vasilije Grossmana v roce 1967 jako vyprávění o lidské touze po důstojnosti a toleranci. V hlavní roli komisařky, která musí během Občanské války porodit dítě pod střechou chudého židovského klempíře, excelovala Nonna Mordjukovová.
Ihned po dokončení film zmizel v trezoru, a později měl být dokonce zničen. Režisér Askoldov se zhroutil a místo další filmařské práce se z něho stal truhlář. Až během perestrojky mohl zjišťovat co se s jeho filmem stalo. Film zachránila v jedné kopii jedna laborantka a tak mohl být rekonstruován.

Autor/Zdroj: /Cinema


Mimořádný domácí a zahraniční ohlas učinil ze sovětského snímku Komisařka jeden z nejznámějších trezorových filmů. Dvacetiletý odstup neutlumil, spíš vybrousil ideje Grossmanovy předlohy (povídky V městě Berdičevě), kterou scenárista a režisér Alexandr Askoldov obohatil vizí příští genocidy evropských židů - a tedy i rodiny klempíře Magazannika, v níž zřejmě nalezne domov synek ruské komisařky Vavilovové. Nevíme, přežije-li žena občanskou válku a vrátí-li se pro synka, vidíme však, že našla přístřeší v cizí chudé rodině, jež má za sebou nejeden pogrom. Nesporně zde je třeba hledat hlavní motiv zákazu filmu, uvědomíme-li si tehdejší napětí mezi sovětskou administrativou a občany židovské národnosti. Novou aktuálnost získává dnes radikální filozofie a fanatismus hrdinky, v nichž objevujeme zárodky té krutosti, s jakou byly v několika vlnách deportovány a odsuzovány k smrti milióny lidí, včetně zasloužilých stranických funkcionářů a vojenských velitelů. - Rekonstrukce filmu z roku 1967 v roce 1988 byla obtížná. Výchozí kopie byla ve špatném technickém stavu. Režisér nevyužil možnosti film modernizovat. - dynamizovat děj novou montáží. Ponechal mu poetiku 60. let, vyznačující se vizuální meditativností, jen skladatel A. Šnitke nepatrně pozměnil hudební partituru. V pietní rekonstrukci budeme nesporně obdivovat i herecké výkony Nonny Mord'ukovové, Rolana Bykova, Raisy Nědaškovské (na zákaz filmu doplatila přerušenou kariérou) a mladého Vasilije Šukšina. - Na 38. MFF v Západním Berlíně 1988 získal film Zvláštní cenu Stříbrného medvěda, Cenu FIPRESCI, Cenu Mezinárodní katolické organizace pro film (OCIC) a Cenu Otty Dibelia Mezinárodní evangelické poroty (Interfilm).

Autor/Zdroj: /Filmový přehled