Komisař Maigret klade past

To co je u nás Rudolf   Hrušínský jako major   Kalaš, je Jean Gabin jako   komisař Maigret. Mistrovské   dílo detektivního noir filmu   s ukázkovou výslechovou   lstí na dopadení pachatele   sériových vražd. Jean Gabin   ho ztvárnil přesně s vůlí   sobě vlastní. Jeho charisma   vytváří naprosto   nezapomenutelný zážitek jak   na poli filmovém, tak i   detektivního žánru. Silný   konverzační scénář dává   všanc napětí a   neutuchající atmosféře.   Kontrast černobílého obrazu   dodává tak úžasné   obrázky, že by to barva   podobně neměla šanci   zvládnout. Nenapodobitelná   klasika, kde se ve svých   začátcích mimo jiné   objevili i pozdější slavné   francouzské herecké hvězdy   jako třeba Lino Ventura či   Annie Girardot. Je příjemné   je vidět v daleko mladším   věku než jak je známe z   pozdějších dob. Nevím   jestli tomu tak je, ale tento   snímek má právo být   zařazen do zlatého   filmového fondu.

Jean Gabin, který zemřel   15.listopadu 1976, a to je   datum, kdy zemřela i moje   babička, která byla   zpopelněna stejně jako   Gabin, ale ona šla na hrob a   veliký herec šel do moře.   Jeho role Maigreta, kterou si   střihl třikrát se zapsala   hluboko do podvědomí   diváků, kdy ve filmu   Komisař Maigret klade past   pátrá po vrahovi, který v   tmavých uličkách vraždí   ženy. A neumí si pomoci, ale   jeho vyšetřování jej   stále táhne a vrací do   řeznictví, kde mu je   podezřelý řezník, kterému   ale dává dobré aliby jeho   žena. A když je nějaký den   ve vyšetřování, dojde k   další obdobné vraždě. Co   si může více přát, má   neotřesitelné aliby jako   hrom ale z filištróna   Maigreta si nikdo dělat   srandu nebude, proto použije   lsti. Tento motiv jsme mohli   vidět i v jedné české   inscenaci z nedávné doby...

Souhlasím v mnohém s   Argensonem, pouze se   domnívám, že by žádný z   herců sám o sobě nemohl   podat špičkový výkon,   pokud by k tomu neměl v dané   chvíli protihráče. Myslím   si, že to byl Gabin se svými   zkušenostmi, kdo vydráždil   hysterického malíře Luciena   v podání Jeana Desaillyho k   mimořádnému výkonu. Gabin   dle mne udával filmu rychlost   a spád, včetně těch   herců, kteří se již v té   době dali počítat ke   zkušeným harcovníkům   francouzského filmu.

Nezpochybňuju, že to celé   stojí na Jeanu Gabinovi, ale   myslím, že jeho úloha se v   tomto konkrétním případě   zbytečně démonizuje. Mnohem   osobitější výkony tu   podali Jean Desailly v roli   hysterického malíře a   Lucienne Bogaert v roli jeho   neméně hysterické matky.   Pro mě osobně bylo   přínosné vidět i   předválečnou hvězdu Jeanne   Boitel jako sympatickou paní   Maigretovou. Naopak   vyzdvihovat Lino Venturu je   opět malinko mimo mísu,   protože ten se tu jenom   několikrát nevýrazně   mihne. A naopak Annie Girardot   tu má velmi zajímavou roli s   vývojem, navíc výborně   vypadá. Má to celé   atmosféru, ale místy se to   malinko táhne, takže na   plnej knedlík to není.

Kdo neudrží své emoce na   uzdě, ten prohraje. Komisař   Maigret to ví, a tak stačí   nalíčit jen malou   psychologickou past, aby se   vždy labilní zločinci sami   do ní chytili a přiznali se   k svým bídným zločinům. V   závěru použije dokonce   známý biblický trik krále   Šalamouna, jímž chytne na   vějičku ze dvou žen tu,   která víc miluje svého   milovaného vraha, pro nějž   je schopná i vraždy.   Všimněme si, že "pan   Maigret", jak mu   posměšně říká vrah v   anonymních dopisech, k   chycení a k usvědčení   pachatelů nepotřebuje ani   žádnou pistolku z výbavy   dnešních filmových drsných   "poldů", ale   zvládá rozřešit téměř   celý případ převážně   psychologicky - a bez   sprostých slov a nadávek.   Duch vždy vítězí nad   hrubou silou - alespoň ve   filmu.