Kočár do Vídně

Tenhle film má především   úžasnou atmosféru, která   strhne svou syrovou   autentičností. Je to jednak   dáno vedením kamery a také   naturalistickým projevem   hlavních představitelů.   Vyznění filmu také   prospěla relativně krátká   stopáž necelých 80 minut,   což báječně zahustilo   děj. Tenhle komorní   majstrštyk pana režiséra   Karla Kachyni je myslím též   jednou z našich prvních   road-movie.

Velice působivý film, už   jenom svou obrazovou   scenérií. Cesta lesem jako   by neubíhala a vytoužená   rakouská hranice se nijak   nepřibližovala. Zároveň   jazyková bariéra postav   znemožňuje normální   komunikaci. Snímek je   celkovým vyzněním ponurý s   očekávaným tragickým   koncem.

Temný, ponurý film. Nic, po   čem byste sahali často, ale   aspoň jednou by tohle měl ze   studijních důvodů vidět   každý, kdo chce vědět co   nejvíc o českém filmu.   Člověk žasne nad hereckou   genialitou Ivy Janžurové.   Její herectví je zde   omezené na mimiku a   gestikulaci, její slovní   projev si prakticky po celý   film vystačí s pokyny   "prr" a   "hyjé".

Komorní drama, co dělat,   když se žena stane vdovou,   jede pohřbít muže a v lese   jí přepadnou náckové. Z   obavy o svůj život,   nejdříve připravuje, že   svůj život i čest bude   bránit, a nakonec se s   náckem vyspí. A z ničeho   nic se zde objeví v nepravou   chvíli partyzáni, a když   kouknou do vozu, jsou jak   opařený, co vidí, je to   pech...

Mínus dvacet za absenci   titulků. I když asi nebyly   potřeba. Zpočátku dobré,   dobré, ale pak už je to   stále nudnější a   nudnější. Trošku u toho   pomáhá hudba, která se   rozhodně dá poslouchat, ale   to je asi tak všechen plus za   druhou polovinu filmu. Konec   je zajímavý, a to celé tři   minuty. No, zajímavý,   překvapivý. Ale bohužel, to   je na sedmdesát pět minut   hodně málo.

Je až k neuvěření, jak   tahle Kachyňova válečná   "road-movie" dvou   členů Wehrmachtu a   venkovské ženy v mistrném   podání J. Hanzlíka, L.   Munzara a Ivy Janžurové   dokáže i po tolika letech   diváka ohromit syrovostí   jejich hereckého projevu i   mrazivou nadčasovostí   tématu. Zdánlivě   jednoduchý snímek, který   však je doslova nabitý   emocemi všeho druhu i ponurou   atmosférou strachu a   živočišné touhy po   životě... Pánové Hanzlík   s Munzarem dobří, Janžurka   vy*ni*ka*jí*cí.

Trezorový ponurý,drsný a   temný film,který ukázal,že   ve válce nejsou jen ti   špatní a hodní a nic není   jen černobílé.Velká odvaha   ukázat že   řada"partyzánů"za   s aš tak partyzánama   nebyla!!

Silný příběh o cestě, která...
Film jsem viděl prvně někdy   v r. 1996 a hodně silně na   mne zapůsobil. Už samotný   úvod s hudbou varhan nahání   mráz po zádech. Příběh je   to silný a smutný. Kluk,   vykulený   "ucho"německý   (voják narukovaný v   posledním roce války) chce   do Rakouska a nedojde   protože... Bylo mi toho kluka   líto, nebyl to žádný   německý elitní voják   "hrdlořez", ale   "ucho" vykulený   klukovský "ucho".   Bohužel v posledních dnech   války se vyrojili někteří   hr partyzáni, kteří si   hráli na hrdiny a přitom   byli sami lumpové. A na ty   měl smůlu ten kluk.

Film, ve kterém kromě   jedoucího vozu nic   nezaskřípe. Jednota místa a   děje funguje dokonale,   ústřední herecká trojice   je se svými rolemi srostlá.   Do toho všudypřítomný   chmurný hvozd a hudba   kontrastující s   minimalistickým pojetím.   Přistihl jsem se, že   úskočně číhám na   příležitost k nějaké   výtce, ale marně. A konec,   ten je jako led.

Drsně působící film o   dobrotě a svinstvu v nás se   skvělým hereckým výkonem   I. Janžurové. Film o kterém   budete ještě dlouho   přemýšlet.

Vynikající film - poslední   dny války a odchod, nebo   útěk vojáků do bezpečí.   J.Hanzlík a I.Janžurová,   tady mají herecké sólo.