Kněžna Libuše

Za dávných časů vládl zemi české kníže Krok, který měl tři dcery obdařené nadpřirozenými schopnostmi. Nejstarší Kazi měla schopnosti léčitelky, Teta dokázala promlouvat s duchy a nejmladší Libuše viděla do budoucnosti. Po smrti otce převzala vládu na jeho přání právě nejmladší dcera Libuše. Ačkoliv byla Libuše moudrá a spravedlivá vládkyně, muži jí pohrdali. Libuše se tedy rozhodla provdat za Přemysla Oráče ze Stadic, aby s jeho pomocí dosáhla uznání mezi svými podřízenými. Společně se usídlí na hradě Libušín, odkud Libuše předpověděla i založení a slávu města Prahy, které se později stalo sídlem královského rodu Přemyslovců. Po smrti Libuše přebírá vládu její manžel Přemysl, s končícím matriarchátem však stoupá nespokojenost žen, které nakonec vyvolají Dívčí válku. Příběh kněžny Libuše je tentokrát nahlížen nejen z pohledu Jiráskových Starých pověstí českých, ale opírá se i o divadelní hry Franze Grillparzera a Clemense Brentana.

Německý režisér Constantin Werner, jehož rodina byla v roce 1945 odsunuta z Ústí nad Labem a jenž působí ve Spojených státech, natočil ve stylu béčkových televizních filmů ze starověku notně "posunutou" legendu Kněžna Libuše (původně Pohanská královna).

Vycházel přitom z několika uměleckých pramenů, většinou německých (nejvíce ze hry Libussa od Franze Grillparzera z roku 1874). Akcentuje zde v duchu zadání financiérky projektu především zmatený feministický a "novopohanský" přístup (včetně konstrukce milostného trojúhelníku mezi Libuší, Přemyslem a lesbicky orientovanou Vlastou). Laciný a lacině vyhlížející titul nesnese ani hodně mírná měřítka. Natáčel se v Čechách s mezinárodním štábem a je pro naše dějiny i pro naše kina jen medvědí službou...

Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2009/11