Obsah filmu Když se zvedne déšť
Scénář filmu napsal Akira Kurosawa krátce před smrtí a věnoval ho svému asistentovi. Když se rozvodní řeka, skupina cizinců uvázne v malé vesnici. Misawa a jeho žena Tajo jsou mezi nimi. Déšť ale pokračuje a uvnitř skupinky narůstá napětí. Nakonec se všichni rozhodnou zorganizovat slavnost a pozvednout si tak ducha...
Febiofest 2004
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 27.3.2012
Legendární dvojice Kurosawa-Mifune pokračuje zprostředkovaně ve svojí spolupráci. Scénář Akira Kurosawa a v jedné z rolí Mifuneho syn Shiro. Humanismus a silné sociální cítění, kterým se Kurosawa zabýval v některých svých filmech, od filmu Rudovous (1964) v podstatě ve všech následujících, je zřejmá i v tomto snímku. Další spojnicí s minulostí je i Akira Terao, který hrál ve třech, ze čtyř posledních, Kurosawových filmech. Nevím zda to bylo způsobeno vlivem režiséra Koizumiho, nebo tím, že psal Kurosawa scénář na sklonku svého života, ale chybělo mně tam alespoň kousek tragiky, která by byla vhodně postavena do kontrastu s lidumilstvím hlavní postavy Iheie Misawy. Všechno působilo, jak to jenom vyjádřit, snad až přespříliš mile a idylicky. Sice až zas takový „slušňák“ Misawa nebyl, jelikož, jak se dovídáme z vyprávění, svoji slušnost, v dřívějších letech, používal k zištným účelům. Ke cti mu ovšem nutno přičíst, že se postupně vypracoval a svoje chování a emoce dokázal ovládat. Pravda, i mě, stejně jako pána Shigeakiho, s tou přemírou slušnosti občas vytáčel. U „mladého“ Mifuneho si zase nejsem zcela jist zda je jeho herecký projev snahou o napodobování otce, nebo je to záležitost genů. Gesta, mluva a intonace hlasu. Především tyto tři věci byly v některých scénách zcela přirozené, v jiných zase křečovité. Kvalitní kameru a hudbu u asijských filmů většinou už ani nezmiňuji. Po tolika filmech ji považuji již za samozřejmost. Docela spolehlivě mě dokáží pobavit „hudební vložky“, v podání „obyčejných“ lidí, které Kurosawa použil několikrát i ve svých filmech (např. Na dně, 1957). Byť film působí místy až naivně, v porovnání se skutečností, a přímočaře ve svém poselství, jsou v něm pravdy na které se v současné době zapomíná. Jednoduchý film o složitých věcech. Film o klidu v duši a harmonii. No nic, půjdu si uvařit rýži, po skromném jídle si naliji šálek saké a alespoň na malou chvíli se zasním nad tím, jaký by byl svět bez hamižnosti, bez osobních ambicí, se skromností, s pochopením a se vše zahrnující láskou.