Když má svátek Dominika

Jeden z prvních dětských   filmů, který odbourává   poučovací a osvětové   tendence padesátých let.   Režisér Jan Valášek se   snaží vcítit do duše   malých dětí a do jejich   dětské fantazie.

Když jsou tam dospělí, tak   je to legrace, ale jinak je to   děs běs. Ovšem, s pěknou   písničkou. Jednou. Dvacet   hlavně panu Menšíkovi, ale   i dalším dospělým.

Film určený dětskému   publiku, takže jsem mu nějak   nerozuměl. Snad jej zase   začnu chápat, až mi bude 85   let a bude mne trápit ten   Němec.

Z tohoto dětského filmu mám   rozporuplné pocity. Chvílemi   jsem se sice zasmál, ale   většina situací mě spíš   iritovala. Předně   podotýkám, že odjakživa   nesnáším muzikály a   podobně rozjuchané   záležitosti, takže   zpívané a taneční pasáže   na mě působily vyloženě   jako rušivý element. Stejně   tak skupina detektivů   pátrající po Dominice je tu   spíš otravná než vtipná.   Co mě alespoň trochu   pobavilo byly scény z   výstavy, zejména s   Vladimírem Hrubým v roli   chovatele a s vrátným   Lipským, kterému sice   neproklouzne ani myš, zato   vynalézavá Dominika hned   několikrát. Shlédnout se to   dalo, ale skrze ty hudební   vsuvky to na víc jak velmi   slabý průměr není. 40%