Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966)

Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Who’s Afraid of Virginia Woolf?)
84 %
 
 

Who’s Afraid of Virginia Woolf?

Další název: Kto sa bojí Virginie Woolfovej?

    Žánr: psychologický / drama / adaptace
    Země: Spojené státy americké
    Premiéra v ČR: 23.3.1968        
    Délka: 133 min.
„George a Martha vás srdečně zvou na večer plný zábavy a her.“
Čas od času se znovu objevuje na repertoáru. Stále lákavý titul Kdo se bojí Virginie Woolfové - drastické nahlédnutí do života manželů, kteří si prostřednictvím virtuálního světa a virtuálních příběhů dokážou ubližovat s takovým gustem a takovou razancí, že by jim to normální nudná realita neumožňovala. Hra samotná se od svého prvního uvedení (a ještě více po filmu s R. Burtonem a E. Taylorovou) stala opravdu klasikou. A vzhledem k tomu, jak se i ve skutečném životě vztahy přiostřují, stává se stále méně „absurdní“ (jak je řazena podle doby svého vzniku a také zaměření), ale čím dál tím víc realistická a stále aktuální. Příběh stárnoucího profesora a jeho ženy (dcery rektora), kteří si zpestřují život vymyšlenými příběhy a množstvím krutých her, jejichž prostřednictvím si vzájemně rozdírají duše (pravděpodobně proto, aby si dokázali, že ještě žijí), sledujeme společně s mladší dvojicí , která stojí téměř na počátku jak vztahu, tak kariéry, a na rozdíl od starších ještě má zábrany - „předstírá“ nejen ostatním, ale i sobě nejrůznější iluze o životě. Tento příběh nabízí excelentní šanci pro herce, zvládající široké rejstříky psychologického herectví. Herci si vychutnávají tragikomiku, trapnost i půvab jednotlivých gagů, dokážou namíchat takový koktejl zdánlivé povrchnosti a silných emocí, že až chvílemi zamrazí v zádech. Jako by stále hledali pod povrchem nové významy, jako by se vzájemně stále chtěli překvapovat a trumfovat. Je to vlastně taková hra na druhou – a tak má divák možnost dvojí. Nezná-li hru samotnou a její pointu, může s napětím sledovat až detektivní příběhy, u nichž teprve časem pochopíme, že jsou jen iluzemi. Jestliže příběh zná, má možnost vychutnávat si s herci jakousi „hru na druhou“. To, co v 60.letech bylo nové překvapivé, už nás nezaskočí – vzhledem k dnešnímu trendu zveřejňovat soukromí prostřednictvím ať už tzv. reality show, různých skrytých kamer, ale i např. mobilních telefonů, které umožnily vyjít soukromým hovorům z intimity pokojů do tramvají, ulic a vlastně kamkoli. Ale o to více nás láká to voyerství, nahlížení za záclonku citů a nočních můr někoho cizího. Možná proto, abychom si dokázali, že my sami na tom nejsme tak nejhůř…
Projekt 100/2005

režie:
Mike Nichols
 
 
hraje:
Elizabeth Taylor (Martha), Richard Burton (George), George Segal (Nick), Sandy Dennis (Honey)
 
 
námět:
Edward Albee (stejnojmenná divadelní hra (1962))
 
 
scénář:
Ernest Lehman
 
 
kamera:
Haskell Wexler
 
 
hudba:
Alex North
 
 
kostýmy:
Irene Sharaff, Joan Joseff (šperky (neuvedena))
 
 
střih:
Sam O'Steen
 
 
zvuk:
M. A. Merrick
 
 
produkce:
Ernest Lehman
 
 
masky:
Gordon Bau, Ron Berkeley
 
 
fotograf:
Robert Willoughby
 
 
výprava:
Richard Sylbert
 
 
překlad:
Jakub Sitár
 
 
Copyright © 2003-2019, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.