Kdo hledá zlaté dno

Tohle by byla dost velká   normalizační surovost nebýt   toho, že je to precizně   odvedená filmařská práce.   Jiří Menzel asi musel jako   ostatní občas natočit něco   podobného když chtěl mít   klid. Nevěřil bych podle   obsahu, že se na scénáři   mohl podílet Zdeněk Svěrák   ale tahle doba byla už   taková. Pár dost slušných   výkonů od herců z toho   nakonec spolu s již   zmíněnou filmařinou   udělalo průměrný biják i   když s výhradami.

Úlitba jednoho z našich   nejlepších režisérů   komunistickému   normalizačnímu procesu, aby   mohl zpracovat jiné   vynikající filmy podle   románů páně Hrabala nebo   scénářů Smoljaka -   Svěráka. To vše mělo   následovat a zapsat se do   Zlatého fondu české   kinematografie. Příběh ze   stavby je naprosto banální,   bližší rozpracování   motivů pracovníků, kteří   se ocitli na montáži, jak se   tenkrát říkalo, chybí.   Sukovitá postava zemitého   Slováka Polievky je právě   tak normalizačně   uvědomělá, aby soudruhy z   Barrandova včetně ředitel   Purše, vedoucího kultury ÚV   KSČ Müllera a ředitele FSB   Fábery, uspokojila a mohli   přimhouřit očička ve   ztučnělých tvářích.

Láďa(Jan Hrušínský) po   příchodu z vojny odmítá se   živit okrádáním   zákazníků na váze   banánů, kterých tehdá bylo   na prodejnách a tržnicích   vagóny a rozhodl se, že z   něj bude chlapisko a začne   na velké stavbě jezdit s   nákladním autem a finančně   se zhojí...

Tak to byl nervák. Přes půl   filmu čumět na jezdící   tatrovku, to tedy byl nářez.   Neskutečně hluboký   kulturní zážitek. A dialogy   ještě trapnější než v   Atomové katedrále. A vůbec   mně nezajímá, kdo film   natočil. Navíc se mi i v   tomto snímku jeví špatný   postsynchron, při opakování   vtipu vypravěč neotvírá   pusu. 201110158935/9104

Normalizační snímek, kde   relativně kvalita filmařské   práce převýšila nad   nijakostí příběhu. Hlavní   hrdina klaďas až za cenu   ztráty přítelkyně,   většina jeho vrstevníků   už by dávno podlehla a   snažila se mrštně plavat v   tom malém českém   rybníčku. Záběry na stavbu   přehrady někdy zdlouhavé,   přesto celkem zajímavé,   politiky minimum, i když   potrestání za jednu černou   jízdu bylo dle mne   nereálné, že za jednu hned   byl trest. Ostatní lidské   příběhy také zajímavé,   líbila se mi manželská   dvojice   Liškutín-Myslíková. Na   normalizační film celkem   ucházející dílko, což je   dle mne zásluha hlavně   režiséra.

Pohodový snímek o lidech,   hlavně řidičích, co se   podílejí na stavbě vodní   přehrady. Je zde zvýrazněn   jejich život. Jak pracovní,   tak v době volna. Hlavní   linkou příběhu je mladík   vracející se z vojny a   snažící si najít poctivou   práci, aby si vydělal na   byt. A najde ji na oné   stavbě. Smůlou tohoto filmu   je, že se jedná o   budovatelský výrobní   výtvor z dob normalizace   natočený takříc z nutnosti   Jiřím Menzelem a tudíž je   značně proklínaný a   nenáviděný. Ale popravdě,   dokázal by něco podobného   někdo natočit dnes?   Realizace námětu je velmi   kvalitní a dokáže zaujmout.   Divák dívající se nato   politicky bude zhnusen a   dobře mu tak. Já se dívám   kulturně, nevidím nic   špatného a proto hodnotím   vysoko.

Až jsem se polekal a musel   jsem se znova a znova ujistit,   kdo je režisérem tohoto   snímku poplatnému době, ve   které vznikl. Jenže Jiří   Menzel tenkrát neměl na   výběr - buďto natočit   podle dodaného scénáře   tohle budovatelské dílko   nebo dál zůstat v zákazu,   který trval již pět let.   Rozhodl se točit a udělal   dobře, protože pak jsme se   dočkali takových filmů,   jako byly například Na   samotě u lesa, Postřižiny   či Slavnosti sněženek.

Tento film je úplně mimo.   Prostě k ničemu. Nuda. Nedá   se na to vůbec dívat.Nic tam   není přesvědčivé,jen   vykonstruované a podbízivé.   Nelíbí se mi.

Budovatelský film   nejvyššího kalibru,ale to   je tak jediné co bych filmu   vytknul.Plně souhlasím s   kolegou thereminem a   ztotožňuji se z jeho   komentářem.Velmi   nedoceněný film,který se   ukázal býti velmi dobrým   kompromisem mezi nutností a   uměním a J.Hrušínský byla   perfektní volba a pan Menzel   prakticky dokázal   zázrak,když navlékl   takovýto námět do tak   slušivého kabátku.

P.S. a nebylo to   pěkné,jak jim ta práce šla   od ruky,jak následoval ihned   trest za černou jízdu   ad,kruci to bylo tak dokonalé   až by se toho jeden bál...

Souhlasím s předchozími   komentáři. Jiří Menzel   šalamounsky vyřešil dilema   tak, aby se vlk nažral a koza   zůstala celá. Málokterý   režisér by tohle dokázal.   Bolševik byl spokojený a   náročný divák mezi řádky   četl a ještě se královskly   bavil, jak ten Menzel to   šikovně natočil. Kdo má   obrazotvornost a odmyslí si   ideologický balast, vidí   poctivé filmové dílo,   které vznikalo v nelehké   době.

Ano-je to nábor,ano-je to   film na objednávku.35-ročný   Menzel mal na výber-buď   nič,alebo naivnú,banálnu   agitku na vopred schválený   námet.Rozhodol sa.Čo sa ale   s takýmto námetom dalo   robiť? Mladý muž sa po   absolvovaní vojenskej služby   vracia k svojej rodine a   snúbenici,no pri hľadaní   zamestnania sa mu zrazu   otvoria oči,naráža na samú   nepoctivosť/kritika   nešvárov   socialist.spoločnosti/,keď   ho tu náhodou pri sledovaní   televízie zaujme reportáž o   stavbe vodného diela/správni   chlapi,hrejivý pocit z   budovania vlasti/neváha a   nechá sa   "naverbovať".Spozn?   ?va život a stáva sa z neho   budovateľ-jazdí na   nákl.aute.K snúbenici sa   dostáva len na   víkendy.Odmieta   príležitosti nepoctivých   zárobkov, no stane sa obeťou   svojho neuváženého   konania,ktorého sa   dopušťa,keď zverí svoje   vozidlo nezodpovednému   kolegovi,ktorý na ňom urobí   čiernu jazdu.Náš hrdina je   po zásluhe potrestaný.Musí   sa uspokojiť,aspoň načas,s   miestom závozníka.Pri   nečakane oneskorenom návrate   domov sa na vlastné oči   presvedčí,že ho snúbenica   podvádza.Sklamaný hrdina od   nej odchádza,ale tá sa zrazu   nečakane objaví na stavbe a   dochádza k ich zmiereniu.Keď   mu však dá ultimátum-buď   ja,teplé miestečko a sem-tam   nejaká tá fuška,alebo   priehrada a zbohom,volí   si-hádajte   čo?Áno,správne.
Film   je vlastne cvičením na danú   tému a Menzel bol pri   chuti.Prízemný námet   zodvihol,chirurgickým zrakom   prehliadol,k spolupráci so   scenárom si Svěráka   zavolal,Šofr do kamery obraz   nasnímal,Michajlov to hudbou   dofarbil a ostatní to   nepokazili.Kto čaká   chladný,profesionálne   odosobnený film,nedočká   sa.Je to Menzel ako   víno-Šofrova kamera je   kapitolou sama o   sebe;nádherné dialógy.Z   hercov mi v pamäti uviazli   najmä A.Liskutin v úlohe   Dalibora, J.Pántik v úlohe   Mikyho,či F.Husák ako   Němec.Miestami vyrazí   napovrch pôvodný didaktický   naivitizmus,ale ten treba   brať s nadhľadom.Kto vie,o   čo sa jedná bude príjemne   prekvapený,kto tu však chce   silou mocou nájsť   propagandu,moc práce mu to   nedá,len neviem či je   takýto prístup   víťazstvo.Menzel urobil/a   zamaskoval/,čo sa dá a   vytvoril nie budovateľský   film,ale film-sondu o   ľuďoch/žiaden kolektívny   hrdina,dôraz na psychlógiu   jednotlica/pracujúcich na   stavbe vodného diela.
Kdo hledá zlaté dno je   bezpochybne jeden z najviac   nedoceneních filmov a   zároveň ukážkový príklad   výborne zvládnutého   kompromisu a napriek tomu,že   je hlavný hrdina až   neskutočne"čistý"   /vynikajúcim ťahom sa   ukázalo obsadenie   J.Hrušínského/,nepôsobí   ako z mesiaca a verím mu   skoro každé slovo.Aj napriek   ideologickému rozmeru dávam   8.