Každý týždeň sedem dní

Sugestivní snímek.   Uprostřed zábav, lásek,   studia a všední práce se   kamera náhle zastaví,   nečekaně, jako zákeřná   smrt statisíců v atomové   válce. Slovo je nyní dáno   autentickému účastníku   hirošimské apokalypsy,   který rozervaným hlasem   pomalu přednáší své   vlastní otřesné zážitky z   města mrtvých, spálených   na uhel. V lidech prý   odpradávna existuje cosi jako   tušení zániku. Vkrádá se   to na mysl jako úzkostný   sen, z kterého se probouzíme   zaliti mrazivým potem   uprostřed noci. A nemusí se   to týkat jen atomové hrozby,   ale třebas i zničení   čistého životního   prostředí, ztráty svobod   (měli-li jsme kdy jaké),   bídy z přelidnění apod.   Většina se snaží   zapomenout a jiní se   podobají jednookému   prodavači výherních losů,   který vyvolává:   "Poslední den! Poslední   den! Kupte si své štěstí!   Kupte si svou naději!"   Kdo však nezapomene, nemůže   normálně žít. V tomhle   světě ne.