Jednou ranou

Stačí chvilka nepozornosti, neposlouchání a   celý děj je ztracen. Příliš to všechno   navazuje a proplétá se. Tím pádem dialogy   nepochopitelné, zdlouhavé a je jich zbytečně   hodně. Celý děj je vlastně dialogy, akce tu   není. Vyprávění je to pomalé, zdlouhavé,   nudné a nicneříkající. Jako plus je jen   příroda a zvukové pozadí. A snad herec v   hlavní roli. Celkově jsem se však nudil a musel   jsem to jet celé ještě jednou, abych alespoň   částečně pochopil kdo co kde s kým a proč. A   věřte nebo ne, právě z těch dialogů jsem se   v tom zamotal zas. Tohle fakt není pro mě.   2O15100610914/11545

Jediný výstřel v Johnově mizerném životě -   kde syrovější, než jeho každodennost, je jen   skřípavý hudební doprovod a   strašidelnější, než temná loviště, paruka   Williama H. Macyho - potvrdil rčení, že ať už   v lesní pustině či v městečku s přízraky   místo lidí, vždycky může být hůř a Johnu   Moonovi ve věčném přítmí nepříjemných   starostí možná nevyčistí hlavu ani rána z   brokovnice... a nakonec můj dojem - zřejmě mně   pěkných pár dní bude připadat všechno   krásné.

Pošmourná atmosféra, zajímavá zápletka,   krásná příroda. Ale bylo to strašně   zdlouhavé až jsem docela nudila. A ten divný   konec? Nějak mi to tam nepasuje.