Obsah filmu Jede, jede poštovský panáček
Celovečerní debut Jacquese Tatiho Jede, jede poštovský panáček tematicky navazuje na režisérův předchozí krátkometrážní snímek Škola pošťáků, kde si - podobně jako v tomto filmu - zvolil prostředí poštovních zaměstnanců. Ústřední postavu, kterou je venkovský pošťák François, pojímá autor jako lidového prostomyslného hrdinu, snažícího se ve všech ohledech správně vykonávat své povolání. Nešikovnost a nemotornost postavy se stávají klíčovým zdrojem řady gagů a komických situací, které zdánlivě navozují dojem trapnosti. Režisér svého hrdinu nezesměšňuje ani nekritizuje. Naopak ho zobrazuje jako oběť uspěchaného pracovního tempa a hektického...
Celovečerní debut Jacquese Tatiho Jede, jede poštovský panáček tematicky navazuje na režisérův předchozí krátkometrážní snímek Škola pošťáků, kde si - podobně jako v tomto filmu - zvolil prostředí poštovních zaměstnanců. Ústřední postavu, kterou je venkovský pošťák François, pojímá autor jako lidového prostomyslného hrdinu, snažícího se ve všech ohledech správně vykonávat své povolání. Nešikovnost a nemotornost postavy se stávají klíčovým zdrojem řady gagů a komických situací, které zdánlivě navozují dojem trapnosti. Režisér svého hrdinu nezesměšňuje ani nekritizuje. Naopak ho zobrazuje jako oběť uspěchaného pracovního tempa a hektického novodobého života. Zároveň François přes svou neobratnost a nepraktičnost v určitých ohledech paradoxně vyniká individuální bystrostí a nápaditostí, s nimiž se většinou neúspěšně pokouší zdolávat komplikované situace, ve kterých se neustále ocitá. Groteska není v Tatiho filmu zastoupena v podobě, v jaké je nejvíce známá z období němé éry, ale ve filmařsky osobitě přeměněném stylu. Ten se vyznačuje některými prvky charakteristickými pro národní povahu francouzské kinematografie, jako jsou roztržitý temperament a vnější stylizace postavy, typologický obraz společnosti nebo venkovské prostředí francouzské provincie. Tati nepoužívá zrychlené záběry, nezobrazuje šlehačkové bitvy ani nevytváří protikladnost partnerství ústředních postav. Povahový kontrast i fyzický rozdíl výšky a šířky, typický např. pro dvojici Laurel a Hardy, u Tatiho nenalezneme. Základní myšlenkový princip grotesky ovšem režisér zachovává. Je jím absurdnost lidského světa, kterou je v autorově snímku moderní technikou ovládaná společnost, a ukvapený pracovní rytmus odcizující člověka od jeho skutečné lidské podstaty. Ústřední hrdina François se pokouší s tímto systémem pronikajícím z velkých měst na venkov bojovat prostou povahou a upřímným vztahem ke svému povolání.
Jan Švábenický, 36.LFŠ 2010 < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 15.5.2011
Rozmarný, prosluněný obrázek francouzské vesnice s galerií svérázných figurek, do něhož se s postavou Tatiho pošťáka nabourává ztřeštěný svět němé grotesky. Jeho Francois je neuvěřitelně pohyblivý, v jednom kuse sebou šije jak opička na špagátě. Zároveň je to ale prvotřídní zmatkař takže osvojit si kýženou americkou výkonnost a rychlost si přes svoje hyperaktivní předpoklady nedokáže a francouzská pohodička nakonec zase vítězí nad zaoceánskými inovacemi. Někdy je ta žánrová dvojakost trochu nesoudržná, ale samotné gagy jsou skvělé a pointa pošťákova marného snažení sympatická.