Jdi, žij a někým se staň

Tento nenápadný snímek na mě zapůsobil svým   krutým příběh...Jen málo filmů je svou   tematikou syrový a zároveň tak moc úchvatný   jako tento...Střed dvou kultur je nepatrně   natočen o to víc je to tam ale   vidět...Příběh devítiletého chlapce jak žil   svůj život a někým se stal, mě posadil na   zadek...Dějem se prolínají pohledy na měsíc,   hovory se vzdálenou matkou a stále ta krásná   hudba a ženský hlas...„Dědečku, věříš v   Boha?“ „Když mne bolí nohy...Když u nás   nebo jinde ve světě zuří válka...Nechovám se   k němu nejlíp...Volám ho, jen když něco   potřebuji...Nikdy se neptám, jak se ti   vede...Jen mu lhostejně brnknu...“Další a   podobné citlivé věty tam jsou poskromnu o to   mají ale větší váhu...Toto u nás dost   neznámé dílko nevidí černobíle a opravdu se   snaží citlivě nahlédnout do lidské duše -   pravda je to dost naivní a neuvěřitelné, ale i   tak moc skutečné...Je až neskutečné co semnou   dokázal film který je tak nekomerční a   neznámý až přechází zrak...Je to film po   kterém nebudete chtít koukat na   další...Všechny filmy v jeho stínu jen   blednou!!!

Poslední dobou už mám otázky toho, kdo je   černý, kdo bílý a kdo vlastně jaký, tak   akorát dost. Na tomto filmu mě však zaujalo   téma, na které jsem dosud nikde nenarazila a o   kterém jsem dosud nic nevěděla – operace   Mojžíš, v roce 1984 a masivní import   etiopských Židů do Izraele.
Film názorně   ukazuje to, že lidi jsou všude prostě stejní a   nabízí i mnoho jiných otázek, než je   rasismus, zejména pak to, jaké to je, žít jako   někdo, kdo vlastně vůbec nejste. Zajímavý   film, který se mi líbil zejména ve své první   půli.