Jarní šepot

"Jarní šepot" byl docela příjemný film již proto, že z něho tolik vyzařuje mládí, a to mládí se svými nejsympatičtějšími vlastnostmi: prostou radostí ze života, kamarádskou družností, idealismem v milování i v odříkání, zdánlivou bezstarostností, za níž se ovšem schovává ctižádost a dost silná vůle urovnat si cestu k životnímu úspěchu. Takové mladé lidi, kteří dosud neznají intriky divadelního zákulisí, shromáždili autoři a režisér filmu na vídeňské konzervatoři, kde studovali, dováděli a třeba se navzájem do sebe i zamilovávali - jako ten nastávající dirigent a skladatel Franz a školnikova dcerka Hanička. Ale školník měl ještě jednu dceru Olly, a šťastný otec z nedorozumění zasnoubí Franze s Olly.

Hanička si zavzdoruje, chce přerušit studia a jít k divadlu, ale mravní poučení zkrachované herečky ji vrátí k rozumu a tím i do rádiového studia a do náruči Francova. Cvičení na konzervatoři, zkoušky, rozhlas - to vše je organicky včleněno do děje, aby se tak uplatnil koloraturní hlas Adély Kernové, který divákům v biografu musel znít s oslnivou nádherou. Bez povšimnutí nelze nechat znamenitou postavu školníka v podání Szöke Szakala a skromného, nesmělého skladatele "Jarního šepotu", kterým byl Oskar Karlweis. hudba byla na motivy Johanna Strausse. Ani u tohoto filmu se nedá vynechat postesknutí, že v našich souputnických filmech scházela zcela propagace našeho překrásného krajinného obrazu, Ten do svých filmů tak dokonale dokázali vsunout vídenští výrobci, ať už je to plavba po Dunaji, nebo krásy Wachau. Jak se tenkrát v "omezeném" světě mohlo u nás využít hraného filmu k nalákání turistů. Bohužel to naši tvůrci tenkrát viděli jinak.