Jana Eyrová

obrovské sklamanie ...
V tomto snímku skutočne   platí, že ani veľa dobrých   hercov nezaručuje vysokú   kvalitu. Charlotte Gainsbourg   ako Jana Eyrová bola   skutočná uspávačka hadov,   na ktorej som nevidela ani   náznak nejakého citu (takto   som si Janu určite   nepredstavovala!!!). A William   Hurt ako Rochester? Nejaké   náznaky citu tam boli, len mi   strašne vadilo, že sa skôr   podobal na nejakého ožrana,   ako na Rochestera, ktorého   poznáme z knižnej predlohy.   Absolútne mi tento film   nesadol. Videla som snáď   všetky dostupné spracovania   a môžem odporučiť hlavne   Janu Eyrovú z roku 2006, kde   Rochestera veľmi slušne   stvárnil Toby Stephens, z   roku 1997 s Ciaranom Hindsom   tiež nie je najhoršie, no a   za najlepšie spracovanie   osobne pokladám to z roku   1973 s brilantným Michaelom   Jaystonom, ktorý podľa mňa   bol jediný, ktorému sa   podarilo Rochestera   vystihnúť najlepšie.   Ostatné sú priemernejšie no   a toto bolo zatiaľ to   najhoršie čo som videla!

Zbožňuji filmová   zpracování podle světových   literárních děl. Baví   mě, když můžu pozorovat,   jak si filmaři poradili a   pohráli s hlavní myšlenkou   knihy a celkovým   rozpoložením dějové linie.   Někdy se to povede, někdy je   to katastrofa. Ne však v   tomhle případě. Podle mě   je toto zpracování lepší   než to z roku '70. Je to   opravdu jeden z největších   milostných příběhů všech   dob. V knize je tedy vylíčen   i její život jako malé v   sirotčinci. Když jsem to   četla, bylo mi jí hrozně   líto.

Nečetla jsem knihu od CH.   Bronteové ale i tak se mi   tento film líbil, jen jsem   měla takový pocit, že by se   dalo někde trochu přidat a   jinde ubrat. Hlavní hrdinové   byly sympatičtí a do svých   rolích se mi hodili.

Nevím proč, ale tohle   zpracování mám nejradši.   Dýchá z toho stará   viktoriánská Anglie. Možná   se vám nelíbí hlavní   představitelka, ale právě   takhle jsem si ji vždycky   při čtení knížky   představovala: ošklivou,   nemastnou, neslanou,   zakřiknutou. Vůbec nevadí,   že je film osekán pouze do   torza.

Hrůza!
Nejhorší zpracování   klasického románu ze všech,   které jsem zhlédla. CHB se   musí obracet v hrobě, když   z jejího slavného díla   zbylo ploché torzo. Herci   nejsou uvěřitelní, naprosto   chybí emoce a navíc   předloha byla osekána na   úroveň komerčního   seriálu.

Jako milovnice knihy se   neubráním srovnávání.   Především se film v   závěru nedrží předlohy (-   kapitoly s Janem Křtitelem   -)a to mi trochu vadí. Za to   Jana v podání Charllotte   Gainsbourg je výborná a   koneckonců i William Hurt   jako pan Rochester. Celkově   :8

Jane Eyre jsem viděla snad ve   všech verzích a musím se   přiznat, že žádný herec   nenaplnil mé očekávání co   se týče postavy pana   Rochestera. Jak mnozí z Vás   zde píší, že Timothy   Dalton naplnil vaše   očekávání, moje úplně   ne.
Je pravda, že   byl asi ze všech Rochesterů   nejlepší, ale i přesto jsem   něco postrádala. Timothy   Dalton je sám o sobě velmi   hezký a velmi charismatický   - to je první problém,   představovala jsem si spíše   někoho obyčejnějšího, ale   s velkým temperamentem a   silnou povahou...Když jsem   četla knihu, představovala   jsem si Rochestra jako někoho   podobného Alanu Rickmanovi,   který si myslím, že by tuto   roli zvládl snad nejlépe,   ale nemohu to s jistotou   říci, protože ho zatím   nikdo neobsadil do této   role.
Co se týče   Jany, byla jsem spokojená   podáním Charlotte   Gainsbourg, která svůj   výkon podala nenuceným   dojmem.
Všechno jsem   jí věřila a v tomto směru   naplnila mé očekávání.  
Tohoto příběhu si   velmí vážím a doufám, že   až vyjde další filmová či   jiná verze, bude to už   splňovat všechno co má, tak   doufám, že se toho   "správného" pana   Rochestra jednou dočkám.

Ztotožňuji se s   předchozími komentáři:
Knižní zpracování je   přímo úchvatné,   strhující děj, je lepší   nejdříve přečíst knihu a   pak se podívat na film.   Skutečně nejlepší filmové   zpracování románu Charlotty   Bronteové je 4-dílný   seriál z roku 1983, kde pana   Rochestra jedinečně zahrál   Timothy Dalton. K tomu   nádherná hudba, co víc si   přát :o)

Taky se mi tahle verze filmu   nelíbíla, ale hodně   nelíbila.
Nejhorší   byl snad výběr herce pro   hlavní mužskou roli, prostě   film postrádal pána   Rochestra.
Začátek   byl hezce spracován, ale   když přišla Jana na sídlo,   tak to bylo takové, už ať   to mám z krku.
Krásne a vypracované   dialogy hlavních   představitelú odbyté a tím   celý film stráci ještě   víc a v koncích nevyvolává   emoce, která má vyvolat a   které tak báječně umí   Charlotte Bronte.
Řeknu od druhé polovice,   škoda pěnez na filmování.   Kde je Janin úpadek a   postupné se vypracování?   Doba několik let prostě   shrnuta do 5 nebo i míň   minut?
Není to škoda?   lemplovina? ne nemohu být   při tehle verzi velkodušní   ve srovnání s tou co hrál   Dalton.
Zaostáva a   hodně ač měl pán režisér   přece jen možnosti, to   prostředí bylo krásně a k   vyvolaní dojmu to bylo 80   procent...

Hodnotím 10/10
U filmových adaptací   literárních děl vždy   platila a platí určitá   volnost režiséra při   ztvárnění ať už postav,   prostředí či děje. Kniha   je vždycky kniha a film je   film. Kdo od filmového   zpracování očekává   naprostou věrnost literární   předloze, je naprostý naiva   a laik, protože jak   spisovatel tak i režisér   pracují s jinými   výrazovými prostředky.   Každý tvoří originál a je   jenom na režisérovi, nakolik   bude ochoten zústat věrný   předloze. Tento film od   vynikajícího a zkušeného   režiséra Franca Zeffirelliho   je skvělá ukázka toho, jak   se dají rozvláčnější   románové pasáže zkrátit,   aniž by došlo k oslabení   vnitřní síly příběhu.   To, jak by mohly ty které   postavy reálně vypadat, je   hlavně otázkou naší   představivosti a ta se   různí. Tento filmový   příběh postrádá   zdlouhavé citové slovní   výlevy, ale mnohé je   dořečeno samotnými herci v   jejich pohybech, pohledech a   jiných náznacích, které   jsou používané při   filmování. Hlavní   představitelé působí velmi   přirozeně, přesvědčivě,   jsou velice silně vcítení   do svých rolí. Nepotřebují   se realizovat složitými   dialogy, aby jim diváci   uvěřili, že to, co   říkají, myslí vážně,   ani se nepotřebují   emocionálně, až afektovaně   šponovat, což lze spatřit v   jiných verzích Jane Eyre.   Síla a působivost tohoto   příběhu je veliká právě   svojí zdánlivou prostotou a   jednoduchostí. William Hurt i   Charlotte Gainsbourg   předvedli skvělý výkon. A   jak jsem se snažila   vystopovat, příliš velký   ohlas toto dílo v době   vzniku nemělo. Možná ta   doba teprve přichází nebo   přijde, jak už to tak v   umění bývá.