Jako v zrcadle

V prvním dle „komorní trilogie" (Jako v zrcadle, Hosté Večeře Páně, Mlčeni) vnáší Bergman na filmové plátno existenciální filosofii, konkrétně hledání Boha a v obecnějším významu hledání smyslu života. Metafora obsažená v názvu filmu, který odkazuje k Epištole sv. Pavla, naznačuje, že Bůh na tomto světě je poznatelný pouze nepřímo, „v zrcadle". Hlavní hrdinka, schizofrenička Karin (Harriet Anderssonová) vyzařuje i ze své zastřené mysli duchovní světlo, i když stále častěji zatemňované úzkostí z chorobně uzavřeného nitra. Atmosféra a klimatický stav ostrova, kde se v letním čase setkává otec - spisovatel v tvůrčí krizi - se svými dvěma dospělými dětmi, působí jako emocionální i dramatické pozadí pro vzájemnou konfrontaci rozrušených rodinných vztahů. Film natočil Bergman na ostrově Farii, kde našel útočiště a postavil si dům („Tady je bezpečí. Neptejte se proč, všechna vysvětlení budou jen neobratná dodatečná zdůvodnění."). Tento ostrov se stal dějištěm ještě několika jiných jeho filmů, jejichž sevřené komornosti vyhovovala ostrovní izolovanost a odloučenost od civilizačních rušivých vlivů.

Autor/Zdroj: /Kino AERO