Jack a fazolový stonek

Jack a fazolka. To byla úžasná pohádka u   které jsem se i dost bál jako malý, pustil jsem   si ji ze zvědavosti i asi před třemi roky   znovu, to už samozřejmě nebylo ono. Ale když   to vezmu dětskýma očima ....

Jedna z pohádek, která díky nostalgii získala   v mé mysli status čehosi úžasného. Začalo to   totiž zhruba před 18 lety, kdy jsem tuhle   věcičku, díky svým častým „dovoleným“ v   ostravské nemocnici vídal i v několika letech   následujících alespoň třicetkrát.  
Aktuální setkání mě sice přivedlo trošku   do reality (ano, už tuhle kreslenou věcičku   nepovažuji za nejlepší kreslený film všech   dob), ale ona nostalgická patina, ruku v ruce s   řemeslnými kvalitami mě přesvědčila i nyní   o tom, že už tenkrát jsem měl zkrátka docela   dobrý vkus:-)
Podle animace to sice nemusí   vypadat jako žádný zázrak (taky je to téměř   40 let od vzniku), ale už jenom propojení   „západní“ a „východní“ animace   (zřejmé hlavně (pouze?) při porovnání   princezny Kopretiny s Jackem) je zajímavý   nápad. S přihlédnutím k tomu, že snímku se   místy daří navozovat až hororovou atmosféru   (pro ilustraci myslím stačí vidět obraz   „prince Tulipána“), výborně kombinovanou s   lehčími scénami (čarodějnice běhá) tu máme   věru netradiční dílko. Za zmínku rozhodně   stojí také tak trochu nezvyklý, v širších   souvislostech vlastně dost smutný konec, který   v pohádkách není nijak často k vidění   (včetně jedné opravdové smrti/vraždy?:-).   Nesmím rozhodně zapomenout ani na dvojici   vypravěčů, která je podle některých   rušivým elementem a jejich „filozofické“   kecy tu nemají co dělat. Jsem opačného názoru   a navíc na jejich promluvách zrovna moc   filozofie nevidím. Navíc se toto obohacení   objevuje opravdu jenom sporadicky.
Co je zde   zastoupeno v podstatně větším množství je   hudba, potažmo písně. A tady přd tvůrci   musím smeknout asi úplně nejvíc. I po cca 14   letech, kdy jsem tohle dílko viděl naposledy mi   totiž mnoho melodií v hlavě zůstalo a sledovat   něco takto napůl pozapomenutého, napůl   důvěrně známého mi připadalo jako milé   setkání se starým přítelem. On už jenom   fakt, že i po té spoustě let si téměř   veškeré dění pamatuji o jistých kvalitách   svědčí...