Obsah filmu Izo
Samuraj Izo je ukřižován. Po své smrti se stává nesmrtelným zabijákem a je přenášen časem a prostorem s cílem zničit systém a vymanit se z věčného koloběhu života a smrti. Jeho cesta je cestou krve, násilí a smrti. Kdo je Izo. Je ten s podobou a přece bez podoby. Je ten s duší a přece bez duše. Žiješ a zemřeš, jaký to má smysl? Metaforický film režiséra Takashi Miikeho, zabývající se podstatou lidské existence a všudypřítomným násilím.
Autor: Hugin
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 11.1.2012
„Ke každé fázi bytí dojde, protože je nedokonalá. Každá fáze je silnější, čím méně je dokonalá. Při dokonalé fázi dojde k vytvoření nedokonalosti, aby zachovala svoji dokonalost, čímž dojde k fázi absurdity. Nedokonalost, která vyplyne z dokonalosti je základní podstatou bytí. V první řadě, samotná existence je absurdní, tudíž je sama základní nesourodostí.“
„Jsi tak krutý, protože jsi člověk, nebo jsi člověk, protože jsi tak krutý.“
„Dějiny jsou psány krví, proto nový věk může vzniknout pouze skrz masakr a krveprolití.“
Tyto citace v podstatě vystihují celý film. A co z toho plyne. Snaha o vymanění se z věčného koloběhu života a násilí, je zcela patrné, když Izo běží po Möbievě pásce ve tvaru nekonečna. Více než výstižné. Časoprostorové přesuny pak symbolizují všudypřítomnost zla a násilí ve všech etapách lidského bytí. Zlo je podstatou a přirozeností člověka. Snaha změnit systém pomocí násilí je neúčinná. Sám už se nějak ztrácím v tom co píši, možná stejně jako se ztrácel režisér když točil. Miike, Miike, děláš mně starosti.
Film, který má s definicí filmu společné snad jen pohybující se obrázky, s těžce pochopitelným obsahem, nemyslím děj, ten zcela absentuje. Matrix je oproti tomu lehká hříčka. Prozatím alibisticky hodnotím za pět, a až se mentálně propracuji k pochopení samé podstatě lidské existence, což bude zřejmě až po smrti, tak přehodnotím. Absurdní závěr hodnocení absurdního filmu.
Ve skutečnosti však váhám zda se nejedná jen o pouhé zobrazení násilných scén, ve kterých si Takashi Miike ve svých filmech (některých) doslova libuje a filozofie je divákovi pouze podsouvána s úmyslem maskovat jeho úchylku.