Idiot v Paříži

Krásný příklad toho, že 60. a 70. léta   minulého století byla ve Francii (podobně jako   u nás) zlatou érou filmové komedie. Když   všechno diriguje z režisérské židle někdo   jako Serge Korber a na place se pohybují herci   jako Jean Lefebvre, Bernard Blier, Pierre Richard,   Jean Carmet a další esa, není příběh u   komedie zase až tak hrozně důležitý, ale tady   to s kvalitou scénáře vůbec není špatné.   Takže, pro mě je výsledek opravdu báječná   oddechovka! A vybrat si, kdo je v tomto případě   ten idiot, to už záleží na tom, jakého jste   ražení.

Idiot v Paříži, nebo jak by řekl člověk z   velkoměsta: vidlák ve městě. Hodně to   připomíná pozdější film „Nástrahy   velkoměsta“ (1984), ale to je už film   komický. Tento snímek, s plejádou známých   francouzských herců té doby, je v mnoha   situacích úsměvný, ale jinak něžný.   Zabývá se postavou naivního venkovana a jeho   okolím. V hlavní roli Jean Lefebvre, kterému   nelze nic upřít. Postavu Goubiho pojal tak   dobře, že jeho nesmělá naivita je plně   uvěřitelná. A naivní člověk je svému okolí   vždy k smíchu a je považován za naprostého   idiota. Jedná se tedy o příběh o lidské   morálce a postoji k člověku, který je   povahově odlišný od ostatních. Jeho   dobrodružství v pařížských ulicích jsou   dobře napsaná. Doma na vesnici je kvůli své   odlišnosti považován za idiota, ale vzhledem ke   všem lidem, které potkává ve velkoměstě…   Goubi tedy slouží jako měřítko ke zhodnocení   různých obyvatel města se všemi jejich   absurditami. Idiot nemusí být nutně někdo, kdo   věří všemu a všem. Kreténismus moderního   světa je mnohem horší. V jádru je film prostý   jako život, navíc dávající balzám na srdce.   Po zhlédnutí tohoto příběhu a seznámení se   všemi postavami jak na vesnici, tak i ve městě   zůstává zásadní otázka: Kdo je to vůbec ten   idiot?