Je mi fajn s.r.o.

Vtipná a originální francouzská komedie o   jednom sobeckém ultra blbovi. Film, která mě o   letošních vánočních svátcích nejvíce   pobavil. Tak trochu pro českého diváka   neznámé prostředí v Emauzích, kde působí   životní ztroskotanci, kteří si na sebe   vydělávají každodenní prací tříděním a   opravami věcí z domácností po zesnulých   lidech. Ač nezisková organizace je finančně   zcela odkázaná na sebe prodejem opraveného   zboží. Sem přichází celoživotní lůzr,   podvodníček využívající jen naivity   ostatních lidí. Jeho sestra Monique vede   organizaci a snaží se Jacquese zařadit a   přimět k práci. To se jí nepodaří, naopak   Jacques zblbne svými nápady několik jejích   svěřenců včetně jí samé k estetickým   plastickým operacím. Celá skupina se vydá   kamionem do Bulharska na kliniku Rusa doktora   Ursuse. Cesta je plná nezvyklých zážitku,   velice zábavné. Několik scének mě nahlas   rozesmálo, což se mi stává zřídka. Kamion   přestavěný na letadlo, nastavovaná limuzína,   Jacquesův projev v jakémsi zdemolovaném   skanzenu komunismu někde v Bulharsku s výkladem   o třídním boji. Chvíle, kdy Jacques učí   jednoho ze svých adeptů jako budoucího   hvězdného fotbalistu plivat, což k fotbalu   nezbytně patří, donutí diváka k reakci   smíchu nebo ke zvracení. Když ta nastávající   fotbalová celebrita má sedmdesát let a 120   kilo, přesto věří v přeměnu. Překvapivý   závěr příběhu s novou podobou jen vyšperkuje   nečekaně svéráznou komedii.