Houslový koncert

Houslista se připraví k vystoupení a za chvíli už zazní lahodné tóny houslí. Během hudby se kresba proměňuje v asociativní symboly – housle se mění v ptáčky, po strunách poletují noty, struny jsou náhle vlnkami na vodní hladině apod. Houslista si podupává do taktu a vedle něj se objeví podupávající koník. Se změnou hudebního rytmu změní i virtuos způsob své hry – hraje teď na housle jako na kytaru. Pak se náhle promění v kentaura s houslemi, pak opět v houslistu a nakonec v pouhou notovou linku, vibrující podle melodie, hrané na housle. Všechny proměny sledují změnu tónů i rytmu skladby. V polovině se film výtvarně láme – černá kresba na bílém pozadí se změní v negativ. Noty poletují v šíleném rytmu kolem houslisty. Virtuos se obrní – stane se z něho kovový muž. A náhle je všemu konec. Uprostřed pódia zbývá jen obrovská kupa nyní již mrtvých not. K ní přichází uklízečka s vysavačem a celou tu horu vysaje. Pak se s úsměvem ukloní a sálem zaburácí potlesk.

[zb] Houslový koncert. Filmový přehled. 1982, č. 5, s. 37 – 38.

Film je školní prací Pavla Koutského. Skládá se z několika etud, animovaných na hudbu Jiřího Kolafy, komponovanou jako parafrázi Paganiniho Campanelly. Po výtvarné stránce tu jde o bílou (černou) lineární kresbu na černém (bílém) pozadí. Závěrečnou pointou se film dostává až do polohy úsměvné karikatury.

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola