Hotel Rwanda

Píše se rok 1993, ve Rwandě vypukla kmenová válka mezi Hutu a Tutsii. Celý svět v čele s OSN fatálně selhal a nyní jen prostřednictvím médií bezmocně přihlíží jednomu z nejmasovějších a nejkrutějších pogromů od konce 2. světové války. Paul Rusesabagina je managerem hotelu, který za normálních okolností slouží diplomatické smetánce a bohatým cizincům. Bez váhání otevře brány luxusního resortu bezbranným uprchlíkům. Těch se tam až do konce konfliktu postupně tísní 1268. Jeden muž tak zmohl tisíckrát víc, než tisíce vojáků mírových vojsk. Konflikt si za pouhé 3 měsíce trvání vyžádal skoro milion lidských životů.

Zdroj: SPI International

Irský scenárista a režisér Terry George, který začínal tvůrčí dráhu jako novinář, se ve svých filmech věnuje politickým tématům. V dramatu Hotel Rwanda se zaměřil na děsivou genocidu milionu lidí, jež se před zraky apatické světové veřejnosti odehrála během sta dní roku 1994 v africké Rwandě. Příslušníci kmene Hutuů si tu od dubna do července vyřizovali účty s kmenem Tutsiů, který je naopak utiskoval během belgické kolonizace. Tvůrci se ovšem příliš nezabývají politickými souvislostmi, ale soustřeďují se na tragédii obyčejných lidí, nečekaně vystavených krutému násilí a zmaru. – Paul Rusesabagina pracuje jako provozní manažer špičkového hotelu v hlavním městě Kigali. Sám je Hutu, ale jeho příbuzní z manželčiny strany jsou Tutsiové. Muž věří v mírové řešení konfliktu. Podobně jako miliony jeho spoluobčanů se však i on ze dne na den ocitá v pekle výbuchu nenávisti. Zpočátku se víceméně z donucení postará o své sousedy. Později se však jeho hotel zaplní uprchlíky a on musí všemi silami vzdorovat hutuským vojákům a především ozbrojeným milicím. Využívá všechny možnosti od uplácení, přes zdůrazňování styků až po otevřené vydírání a rafinované lsti. Neustále se ocitá tváří v tvář smrti. Nakonec však dokáže zachránit přes dvanáct set padesát lidí, kteří se díky němu dostanou do bezpečí. Snímek se vyhýbá doslovnému zobrazování násilí a je natočen v poměrně standardním klíči, spojujícím individuální osudy s politicko-sociálním děním. Téma je však natolik silné, že dílo působí strhujícím dojmem. Na tom má samozřejmě podíl výkon Dona Cheadlea v hlavní roli. – Rusesabaginův příběh (jeho skutečný protagonista působil u filmu jako konzultant) zachycuje také zklamání ze „zrady“ světové veřejnosti a politiků, kteří pomohli až příliš pozdě, dále odhaluje rozhodující vliv militantního rádia na rozpoutání masakrů a konečně ukazuje i bezmoc mírových sil OSN, jež musejí jen přihlížet. – Hotel Rwanda bývá přirovnáván k Schindlerovu seznamu (1993, FP 3/94). V upozorňování veřejnosti na tragické události, k nimž nelze mlčet, však má mnohem blíže například ke známým Vražedným polím (1984, FP 8/94 - V). Aktuálnost snímku bohužel dotvrzuje obdobná genocida, odehrávající se momentálně bez patřičné světové odezvy v Súdánu. Stejnému tématu se věnovaly snímek 100 Days (2001, 100 dní; r. Nick Hughes), uvedený na 37. MFF v Karlových Varech 2002, a rozsáhlá freska Sometimes in April (2004, Někdy v dubnu; r. Raoul Peck). Motiv násilí v Africe se objevuje i v právě uváděné Tlumočnici (FP 6/2006). – Část výtěžku z projekcí filmu je věnována fondu UNICEF.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2005/6

Válečné drama o genocidě ve Rwandě s názvem Hotel Rwanda je natočen podle skutečných událostí. Hotelový manažer Paul Rusesabagina (Don Cheadle) ukryl před militantními skupinami přes tisíc uprchlíků, hlavně z kmene Tutsiů, když ve Rwandě v roce 1994 vypukl masakr. Paul se s pomocí plukovníka Olivera (Nick Nolte), jehož postava vznikla na podkladě generála Dallairea, kanadského velitele mírové mise OSN, snaží hotel uchránit od revolučního běsnění a čeká na zásah nevšímavého světa. Reportérovi Jackovi (Joaquin Phoenix) se podaří odvysílat hrůzné záběry, když mu ale Paul poděkuje, Jack mu naději sebere cynickým: „Až to lidi uvidí, řeknou si ,Ježiš, to je hrůza´ a dají si večeři.“ S trochou nadsázky se dá říct, že Hotel Rwanda je odtučněný Schindlerův seznam - oba filmy koneckonců vznikly na základě skutečných událostí. Terry George jej natočil bez obrázkového heroismu. Nepouští se zbytečně za zdi hotelu, kde by mohl diváka nacpat jednoduchým vražděním. Film získal na MFF v Torontu 2004 cena diváků.
(upraveno z textu Šimona Šafránka)
kino AERO