Hodinář od sv. Pavla

Adaptace románu Georgese Simenona Evertonský hodinář zachycuje případ mladistvého vraha nahlížený z perspektivy jeho otce, který se snaží pochopit synovy motivace k hrůznému činu. Debutovému psychologickému dramatu Bertranda Taverniera vévodí výkon jeho později dvorního herce Philippa Noireta.
Podobně jako jeho generační předchůdci Jean-Luc Godard, Claude Chabrol či François Truffaut byl i Bertrand Tavernier ovlivněný klasickou hollywoodskou kinematografií a dále tvůrci jako John Ford, William Wellman či Samuel Fuller. Stejně jako zmiňovaní novovlnní autoři se v začátcích své kariéry věnoval filmové kritice (psal pro časopisy Positif a Cahiers du cinéma). Na poli celovečerního filmu Tavernier debutoval v polovině sedmdesátých let snímkem Hodinář od sv. Pavla, který byl adaptací knihy věhlasného francouzského spisovatele detektivních románů Georgese Simenona. Původní Simenonova předloha z roku 1954 vyšla v českém překladu Evy Ruxové a Zdeňka Frýborta v roce 1975 pod názvem Evertonský hodinář společně s autorovým dalším románem Cizinci v domě, přičemž oba tematicky spojoval případ mladistvého zločince a vztah otce k provinilému dítěti. Adaptace do podoby filmového scénáře se společně s Bertrandem Tavernierem chopila v té době již zavedená dvojice scenáristů Pierre Bost a Jean Aurenche, spojovaná s francouzskou komerční tvorbou poválečných let, kterou Truffaut ve své slavné eseji „Jistá tendence francouzského filmu", publikované v Cahiers du cinéma v roce 1954, označoval jako tzv. tradici kvality, jež podle něj zbytečně lpěla na „příliš literárních scénářích".
Evertonský hodinář (zfilmovaný pod názvem Hodinář od sv. Pavla) tematizuje otázku viny a rodičovské odpovědnosti, jež v současné evropské kinematografii výrazně rezonuje v díle bratří Dardennů, k němuž lze Tavernierův film přirovnat. Vypráví příběh francouzského maloobchodníka, který žije spořádaným životem v poklidné čtvrti Lyonu (Tavernier přenesl děj Simenonova románu ze Spojených států do svého rodného města), dokud jej nezaskočí zpráva o tom, že jeho syn, s nímž nemá příliš vřelé vztahy, v afektu spáchal vraždu. Kriminální zápletka a postava vraha nejsou přitom pro Taverniera tolik podstatné - naopak jej zajímá perspektiva vrahova otce, jenž se s nastalou situací snaží vyrovnat a pochopit synovy motivace. To jej posouvá do roviny komorního psychologického dramatu, jež staví na soustředěném, niterném výkonu věčně zahloubaného Philippa Noireta.

Jana Bébarová, LFŠ 2014

Hodinář od sv. Pavla je adaptací románu Georgese Simenona, který u nás vyšel pod názvem Evertonský hodinář. Děj knihy přenesli autoři scénáře (Bertrand Tavernier, Jean Aurenche a Pierre Bost) ze Spojených států do Lyonu, kde Tavernier využil kulis starých ulic svého rodného města.

Michel Descombes je hodinář v jedné ze čtvrtí Lyonu zvané St. Paul – Svatý Pavel. Jednoho rána ho navštíví dva policisté a vyptávají se na syna, aniž by mu řekli, co se stalo. Odvezou ho na kopec za Lyonem, kde je nalezena jeho prázdná dodávka. Komisař Guilboud mu oznámí, že jeho syn je vrah…

Tavernierův film je dramatem otce konfrontovaného s policejní mašinérií, který za tragických událostí objevuje neznámou tvář svého syna. To vše na pozadí sedmdesátých let ve Francii, v nichž doznívá anarchismus osmašedesátého roku s odkazy na maoismus.

Zdroj: ČT

Michel Descombes je hodinářem v Lyonu, žije skromným a tichým životem spolu se svým nezletilým synem, matka je opustila před mnoha lety. Klid Michelova života jednoho dne naruší policie, která obviní Bernarda z vraždy nočního hlídače. Michel je policejním inspektorem postupně zasvěcován do synova případu, a i když je mu jasné, že Bernard něco tají, má pro jeho jednání pochopení...

Film HODINÁŘ OD SV. PAVLA byl režijním debutem dnes již slavného režiséra Bertranda Taverniera. Ten si za předlohu vzal novelu L'horloger d'Everton od slavného belgického spisovatele Georgese Simeona a ke spolupráci na scénáři přizval uznávané tvůrce Jeana Aurenche a Pierra Bosta. Simeonův příběh se sice odehrává v Americe, ale Tavernier jej přenesl do svého rodiště v Lyonu. Přes návrhy producenta tady pořídil i interiérové záběry s výhledy z oken na lyonská specifika a svému rodnému městu tak udělal značnou reklamu. Stejně tak velkou zásluhu má i na vyzvednutí Philippa Noireta z malých a středních rolí do velkých postav. Jeho protipól, inspektora Guilbouda, měl původně hrát François Périer, ten ale krátce před natáčením musel roli odmítnout a narychlo ji pak s nadšením převzal Jean Rochefort. Spojení Noiret – Rochefort se pak i v následujících filmech ukázalo jako velmi šťastné. Film sice pojednává o vztahu otce a syna, ale právě v zajímavém vývoji vztahu hodináře a vyšetřujícího policisty vysvítají podtóny kritického postoje veřejnosti ke státním institucím, který Francii provázel od dramatického roku 1968. Ve Francii měl film premiéru 16. ledna 1974 a následně byl uveden na několika filmových festivalech, přičemž ocenění získal v Berlíně. Spolu s návštěvností ve francouzských kinech, která činila bezmála milión diváků, byl Tavernierův vstup mezi francouzské režiséry skutečným triumfem.

Snímek režiséra Bertranda Taverniera byl natočen v roce 1974. Jedná se o napínavý psychologický film který je adaptací novely Georgese Simenona. Příběh pojednává v psychologické studii muže, který je policejním komisařem zasvěcován do krimálního případu svého syna. Hrají Philippe Noiret, Jean Rochefort.