Hejkalka [TV hra]

POZOR, SPOILER

Mlynářova dcera Bětka je namyšlené a drzé děvče. Zrovna se zase pře s děvečkou. A jednou tahle semetrika záhadně za velké bouřky zmizí - i se svým psem Loudou.

Kolem se potlouká krajánek Vítek a stařeček mu poradí, aby šel do mlýna. Prý se tam každý bojí. Vítek to udělá a ve mlýně jsou jen rádi. V noci zde vyluzuje pazvuky hejkalka a Vítek se dá do pátrání. Celkem se mu daří a v neděli jde na houby, kde zase narazí na toho dědu. Obdrží další radu a po návratu do mlýna se začne učit číst. Když se dočte, co a jak, jde strašidlo, tedy hejkalku osvobodit. Podaří se mu to?

Mlynářovic Bětka nosila nos hodně nahoru, pyšná byla, kdo ví nač. Ne, že by byla ošklivá, ale zas taková kráska to nebyla, aby před ní mládenci padali na kolena. A těžko říct, po kom zdědila tu svou ošklivou povahu, a tak není divu, že jednoho dne přišel zasloužený trest.

Bylo – nebylo: byl jednou jeden mlynář a ten měl tuze línou a pyšnou dceru Bětku. Celý den by jen ležela na peci, dřímala a nechala si zdát sladké, přesladké sny o projížďkách ve zlatých kočárech. Jenže Bětka nebyla žádná komtesa ani hraběnka, ale obyčejná dcerka z krkonošského mlýna. Když jí jednou pýcha zatemnila mysl natolik, že do prudké bouřky vyhnala chudého pocestného, protože by prý „darmo do světnice bláta nanosil“, zablesklo se jako dosud nikdy, strašlivý rachot hromu doburácel po horách a z hezké Bětky se v tu chvíli stala ošklivá hejkalka. Ztratila dar řeči. Místo slov jen vyla a místo spánku jen po horách běhala a pocestné děsila… Netřeba dodávat, že ten chudý pocestný, kterého Bětka sobecky vyhodila na déšť, byl sám Krakonoš. To on jí za její zlobu a pýchu přisoudil podobu divoženky. Od té chvíle se všichni okolním lesům začali zdaleka vyhýbat. Jak by ne! Hejkalky se každý bál a do mlýna po celé dlouhé měsíce ze strachu nikdo nezavítal…

Tak začíná televizní pohádka HEJKALKA, kterou podle scénáře Michaely Černé natáčí v ČT režisér Miroslav Sobota. Nešťastnou mlynářskou dcerku Bětku, která si teprve zakletá do hejkalčí podoby uvědomí, jak zlá a škodolibá byla dříve vůči ostatním lidem, hraje Jitka Schneiderová. „Do Krkonoš, kde se děj naší pohádky odehrává, jsem dříve jezdívala poměrně často lyžovat, ale nyní už do těchto hor nejezdím,“ říká Jitka Schneiderová a dodává, že pyšné, jízlivé a nesnášenlivé lidi, jako je Bětka, v opravdovém životě naštěstí moc nepotkává. „Většinou se stýkám s lidmi, kteří takoví určitě nejsou,“ tvrdí mladá herečka. „Když ale přece jen dojde k tomu, že mě někdy osočují lidé, které ovládla zloba, častokrát se cítím zaskočená, ztratím duchapřítomnost a nevím, jak reagovat. Teprve ex post mě mnohokrát napadne, jak jsem asi měla odpovědět a co jsem měla udělat. To je ale už pozdě. Snad se časem naučím, jak odpovídat na drzé chování,“ dodává představitelka Bětky a Hejkalky.

Všemocného pána hor Krakonoše, který Bětku začaruje, hraje v této pohádce Jiří Schmitzer. Krakonoš může na pýchu a lenost jiných reagovat účinným kouzlem. Má ale i sám Jiří Schmitzer nějaký recept na to, jak se bránit, když se mu jiní snaží ukřivdit? „Kdyby na tohle existoval nějaký recept!“ vzdychne známý herec a dodává: „Ale lenost je tak trochu přirozená věc. Já mám občas také sklony k lenosti. A trvalo mi, než jsem si uvědomil, že člověk si vlastně ušetří strašnou spoustu nepříjemností, pokud se mu podaří vlastní lenost překonat.“

Ve studiu číslo pět na Kavčích horách je postavena dekorace opravdu hustého a tmavého lesa, plného záhadných houštin, měkkého měchu i tajemných křovisek. Ve druhé části prostorného ateliéru stojí mlýn. Se vším všudy. S vysokou pecí, ohromným dřevěným stolem, velkou lavicí. Poblíž rozpálené pece voní sušené léčivé bylinky, které tam v úhledných sáčcích pečlivě schraňuje mlynářka… Mlynářovu ženu hraje Jaroslava Obermaierová. Právě vítá mladého pomocníka, jediného, který se nebál poprosit o práci ve mlýně, v němž prý straší. Jaroslava Obermaierová má velice ráda Krkonoše. Zrovna letos v zimě tam byla na rekreaci. Představitel krajánka Vítka Marek Libert má dokonce v Krkonoších chalupu! „Krkonošský kraj dobře znám, jezdím tam asi od svých dvou let,“ podotýká Marek Libert. „Proto je mi blízké i krkonošské nářečí, kterým mluví postavy v této televizní pohádce.“ Z filmových pohádek má mladý herec nejraději Tři oříšky pro Popelku a Jak se budí princezny. Blízký vztah ke krkonošským pohádkám má i Antonín Molčík, jenž tu hraje mlynáře. „Dlouho jsem byl v angažmá v divadle v Libni, a tam jsme často hrávali Krkonošské pohádky.“ vzpomíná mlynář a dodává: „Jsou mi proto velice blízké. Nikdy jsem ale nehrál Krakonoše. Jednou jsem byl sice andělem, ale Krakonošem ještě nikdy.“

Že je vám líto nešťastné Bětky? Že si nezaslouží tak hrozný trest, aby do konce života musela běhat po lese a děsit náhodné pocestné? Že by ji měl někdo vysvobodit? Třeba jí někdo pomůže. Ostatně v Krkonoších je leccos možné. Kouzla se tam dějí dodnes. Tam když při letní bouřce kroupy z nebe padají, tak to také nejsou žádné obyčejné kroupy. To prý Krakonoš zmrzlé slzy přebírá…

HOUDEK, Jiří. Když Krakonoš zmrzlé slzy přebírá. Natáčí se pohádka o pyšné Bětce, zoufalé hejkalce a odvážném krajánkovi. Týdeník Televize. 1998, č. 10, s. 10 – 11. [upraveno]