Gazdina roba [TV divadelní představení]

Východisko pro svou koncepci nalezl režisér B. Rychlík paradoxně ve svém záporném vztahu ke Gazdině robě, která mu, jak sám tvrdí, vždy "připadala směšná a archaická". Snaha vypořádat se s tímto přístupem ke hře pak Rychlíkovi umožňuje zcela novou interpretaci oproštěnou od zavedených klišé. Eva tak již není ryze tragickou hrdinkou, která je k sebevraždě "donucena" okolím a slabošským milencem, ale naopak sama se stává téměř negativním činitelem celého příběhu ve smyslu svého osobního sobectví, které ji až bezohledně žene k vytyčenému cíli. Je to ona, kdo vlastně rozbíjí hned dvě rodiny (svoji i Mánkovu), ona, kdo bezmezně a zaslepeně věří svému milenci, s nímž žije i přes pohrdání okolí. A proto ne společnost, ale vlastní prozření ji vede až k sebevraždě. Rychlíkova neotřelá interpretace tak umožňuje chápat Gazdinu robu z nového úhlu, jako "příběh lásky, která žene sama sebe do neštěstí". Nový text i samotná interpretace jsou pak zcela jistě jednou z kladných stránek celé inscenace.

Jednoduchá a přesto dokonale funkční scéna podporuje Rychlíkovu myšlenku oproštění se od patetičnosti příběhu, "falešného romantismu a pseudofolkloru". Tuto funkci ostatně plní i kostýmy (Markéta Oslzlá - Sládečková), které rovněž kombinují černou a bílou barvu a rezignují tak na zdobnost a bohatost slováckých krojů. Kostýmy zdobí jednoduché ornamenty, jež z látky pokračují na samotné tělo aktérů. Rychlík tak chce poukázat na folklór v jeho nejautentičtější podobě. Hudební složku inscenace zajišťuje hudecká kapela P. Mičky - autentická horňácká hudba zahraná živě na jevišti je dalším kamínkem do Rychlíkova pojetí folkloru v divadelním tvaru. Ten naplňují zajímavé herecké výkony - zejména ústřední trojice krajčírky Evy (Eva Novotná) a Mánka (Václav Vašák) a Evina manžela Samka v podání P. Halberstadta vytváří půdorys, na němž se střetává rozum, cit, zásady i společenské předsudky.

Představení jsme zaznamenali v listopadu 2009, režie televizního záznamu se zhostil B. Rychlík ve spolupráci s hlavním kameramanem Jiřím Kovářem a střihačem Jiřím Mikulou. Televizním divákům se tak dostává představení, kde scénografie, kostýmy, hudba, herecké výkony umocňují novou interpretaci tohoto klasického díla české dramatiky.

POZOR SPOILER

Jsou hody. Mánek Mešjaný chce vzít do tance Evu, ale pak vezme jinou. Eva jde tancovat s kulhavým Samkem, kterému se všichni smějí. Mánek a Eva se sice rádi mají, ale jsou tu majetkové rozdíly. A nejen majetkové, Eva je luteránka, on katolík. A když ji matka Mánkova přede všemi urazí a Samek se jí zastane, dá mu Eva své slovo. A tak on pak přichází žádat o ruku a je svatba. Ale je tu i jiná svatba. Vdává se Maryša, bere si Mánka. Tak jak si to přáli celou dobu rodiče obou. Po nějaké době má Eva dítě, které však onemocní, a manžel doktora nechce. Povolá raději zaříkávačku a dítě zemře. Eva začíná svádět Mánka. Pozve jej na noční schůzku a on přijde. Domlouvají si budoucnost, když se nečekaně vrací Samek. Ztropí povyk, dokonce se chce věšet. Nakonec odchází, ale i Eva opouští dům. Eva a Mánek spolu žijí v cizině, chtějí se rozvést a vzít. Má přijít i advokát. Jenže Mánek mluví jinak zde a jinak jinde. I doma se dozvědí, že spolu žijí, ale on to popřel. Také se ukáže, že Mánek tvrdil, že je tu Eva jen jako obyčejná dělnice. A tak se zde ocitá jeho matka. Zrovna v okamžiku, kdy sem přichází i advokát. Ten posílá Mánkovu matku pryč a vysvětlí mu, že to bude velmi těžké, a také to bude stát spoustu peněz. Jen za tu radu si vzal sto rýnských. Mánek to chápe a vysvětluje Evě. Jenže mu jde spíše o to, aby nepřišel o majetek. Do toho přichází kněžna, před kterou jí Mánkova matka ztropí ostudu. Eva pak učiní osudové rozhodnutí.