Volyň

Myslela jsem, že se mnou hned tak něco   neotřese, ale mýlila jsem se. Tento film možná   brzo skončí v trezorech, protože otevřeně   vypráví o tom, jak během druhé světové   války Ukrajinci ve Wołyńské oblasti, která   dříve přináležela k Polsku, postupně   vygradovali svou nenávist vůči Polákům a   Židům. O tom, jak nejen Banderovci pobíjeli   lidi bez ohledu na pohlaví a věk naprosto   brutálním a nelidským způsobem.
A historie   se opakuje... bohužel.

Polský film
Se značně odlišuje od toho, co máme   tady..doma...jejich režiséři se
nikdy nebojí   si zvolit konfrontační téma (mimo jiné ve   třicátých letech Západní část Ukrajiny byla   ,,kolonizována" částečně armádou a   policií, což umožnilo vzestup ukrajinského   nacionalismu). Film však ukazuje, že natočit   historický film umějí naši severní sousedé,   než-li ti, co se o to pokouší v této zemi..

Jedním slovem masakr. Poláci se toho nebáli a   natočili něco, u čeho by ten rakouský   talentovaný malíř, co měl štětku na   špatném místě a vedl svůj boj, zbledl   závistí. Závěrečná půlhodina je pro silné   jedince. Společná Evropa je prostě blbost...

HOMO HOMINI LUPUS?
… kdepak, v tomhle jsou vlci nevinně!   Neuvěřitelně syrová a brutální výpověď o   tom, co všechno se dá páchat pod rouškou   pojmů "služba Bohu a láska k   národu". Od pomalého, téměř   folkloristicky laděného začátku tempo   nenávisti eskaluje až k závěrečné   půlhodině krvavého masakru, ve kterém   prakticky není mezi řáděním obou stran   valného rozdílu. Celá situace je o to   děsivější, že přestože se jedná o   válečný film, převážná většina těchto   zvěrstev nejde na vrub vojenským operacím, ale   zrůdnému konání mezi obyčejnými lidmi,   ještě zcela nedávno sousedy a snad i kamarády.

Místy špatná kamera, a ještě horší střih.   Ale opravdu jen místy. Jinak je to zpracováno   profesionálně a na úrovni. To se snímku   upřít nedá a za to má plusové body. Ty   mínusové, ty jsou především za zbytečně   dlouhou stopáž. Ke konci se mi už postavy   ztrácely z paměti a právě vinou dlouhé   stopáže jsem se občas zamotal v otázce kdo je   kdo. Ovšem sekundové prostřihy na mrtvoly taky   určení nepomohly. Trošku mi to připomnělo   Jugoslávskou okupaci, kde taky byly asi dvě tři   minuty filmu dost brutální a dělaly se z toho   orgie, jak to není sadistický film. V každém   případě hodnotím čtyřicet s tím, že   k druhému posuzování nedojde. Ergo je   čtyřicet asi závěrečný verdikt. (Tak přece   jen došlo ke druhému sledování a musím   přehodnotit. Přidávám za masky a efekty a   herce všeobecně).

Krvavá jatka na Ukrajině....
Tento režisér točí celkem drsné, depresivní,   nepříjemné, temné filmy a např. Růžena   (2011) nebo Temný dům (2009) jsou toho   příkladem. Wolyň jede ve stejných kolejích,   jedná se o historické, válečné drama,   podobné svojí atmosférou a celkovým vyzněním   třeba snímku Jdi a dívej se (1985). Vydíme   Ukrajinu roku 1939 až 1943 kdy se zde stane   spousty věcí a zemi obsazují a bojují v ní   Němci, Rusové, Ukrajinci (rozděleni do více   frakcí) Poláci a taky se zde koná vraždění a   okrádání židů. Čekal jsem trochu jiný film,   ale nakonec musím říct, že ukázané je to   reálně, drsné a kruté výjevy vás neminou   hlavně v poslední půlhodině a film ukazuje   hlavně to jací lidé dokáží být zrůdy v   jakékoliv době a skutečnost musela být asi   daleko strašnější! Divím se, že film   nedostal prostor v našich kinech, který by si   myslím zasloužil....