Oběti a vrazi

Drama posedlosti, lásky a míjení... Melodramatický příběh o lásce mezi dvěma nevalstními sourozenci byl inspirován skutečnými událostmi.
Film Oběti a vrazi vypráví originální formou neobyčejně působivý příběh Jany a Miroslava, nevlatních sourozenců, kteří celý život marně bojují proti vzájemné přitažlivosti, ale jejich láska je silnější, než veškeré zákazy. Do jejich nemilosrdných her navíc vstupují další lidé, kteří se stávají jejich oběťmi.

Ivana Chýlková a Karel Roden ve filmu o incestní lásce mezi bratrem a sestrou. I takhle nějak by se dal představit celovečerní debut režisérky Andrey Sedláčkové - a přitom nic není falešnější než představy, které takový slogan vzbuzuje. Film Oběti a vrazi rozhodně není salonní studií libující si v dráždivých nuancích vyumělkované pikanterie.
Mirek a Jana jsou nevlastní sourozenci, kteří dospívají v dusné atmosféře maloměsta sedmdesátých let. Ohyzdné prostředí, násilnický otec a slabá vyšeptalá matka - nemohou se opřít o nic než jeden o druhého. Spiklenectví se ještě posílí poté, co záměrně odstraní příčku ze žebříku do sklepa a opilý otec si na sklepní podlaze zlomí vaz. Sedláčkové se podařilo vyvořit dvě silné, fascinující figury, osudově spojené vzájemnou přitažlivostí a desítkami ztroskotaných pokusů se z této
závislosti osvobodit. Příběh jejich vztahu sledujeme ve dvou neustále se prolínajících časových rovinách: v době jejich adolescence a počátkem devadesátých let, během posledního pokusu vymanit se z vlivu toho druhého. Dominantní osobností dvojice je Jana: už od raného mládí sexuálně nenasytná, manipulátorská a daleko převyšující okolní maloměstské pokrytectví. Dospívající Janu hraje Monika Hilmerová (Pramen života), která postavě vtiskuje nezávislost, chlad i vášeň mladičké femme fatale. Dospělá Jana (Ivana Chýlková) je žena poněkud unavená a užírající se žárlivostí na bratrův nový 'normální' vztah, jehož počátek sama zinscenovala.
Miroslav je celý život strhován sestřinou osobností, která mu - mimoděk i záměrně - brání začít žít vlastní život. Dospívající Miroslav (Vladimír Škultéty) působí jako tuctový mladíček a nevýrazný hudebník; dospělý Miroslav je muž, jehož léta pokroutila do zapšklého podivínství. Mimořádná kreace Karla Rodena staví na šouravé chůzi a mumlavé mluvě. Jeho hrdina, stále jakoby schoulený do sebe, na první pohled působí dojmem mentálně postiženého. Pozadí pro ústřední dvojici vytváří Veronika Jeníková jako vlídná číšnice, poslední Miroslavova šance, Jan Króner jako Janin novomanžel Josef, Daniela Kolářová v roli vyšinuté matky sourozeneckého páru, Bohumil Klepl coby Janin milenec, kuriózní pražský seladon, Simona Stašová jako místní ochránkyně 'počestnosti' a další.
Velkou roli v Obětech a vrazích hraje východočeská Polička, rodné město Bohuslava Martinů, jehož skladby tvoří hudební doprovod filmu: Miroslav pracuje ve skladatelově muzeu a k vizuálně nejsilnějším scénám patří ty, v nichž na hudbu Martinů imaginárně 'diriguje město'. Třebaže se film odehrává ve dvou epochách, zachovává v kostýmech i dekoracích jednotný styl normalizační zvetšelosti: zchátralé město, ani v devadesátých letech nepoznamenané vpádem barevných fasád, umakartové interiéry, provinční motorák, symbol Janiných sexuálních výletů do Prahy.
Andree Sedláčkové se podařilo víc než jen úspěšný debut: na ožehavé půdě vytvořila strhující drama nevšedních charakterů.
BARBORA ŠŤASTNÁ Premiere 2000/10/53

Autor/Zdroj: Šťastná Barbora/Premiere


Příběh: Sourozenci Miroslav a Jana už nedokáží snášet agresivitu svého otce. Po jedné hádce naštípnou žebřík do sklepa, kam si otec chodí pro pivo, a tím zapříčiní jeho smrt. Tato událost sourozence osudově stmelí a zároveň jim znemožní žít normální život. Jejich úzký vztah přerůstá v milostný poměr, jenž oba dva omezuje. Miroslav, který již nemůže mučivé pouto k sestře snést, se ho proto rozhodne radikálně přetnout.
Příběh celovečerního debutu režisérky Andrey Sedláčkové je na první pohled velmi komorní a klidný. Odehrává se v Poličce, rodišti skladatele Bohuslava Martinů, jehož hudba přímo inspirovala některé scény. A právě malebné prostředí městečika uprostřed Českomoravské vysočiny, působící dojmem zastaveného času, kde má všechno svůj pevný a neměnný řád, je postaveno do protikladu k hlavním hrdinům. Ti se zaplétají do svého zmateného světa čím dál tím víc a vytvářejí si svoje bludné kruhy, což na konci filmu ústí až do téměř hororového napětí.
Děj probíhá ve dvou liniích v sedmdesátých a devadesátých letech. Můžeme tak sledovat vývoj destruktivního vztahu Jany a Miroslava od jeho počátků. Režisérka se vrací do let dospívání svých hrdinů, aby vysvětlila jejich současné chování. Jana je od začátku extrovertní a dominující, plachý Miroslav je její silou pohlcen a navíc s sebou ještě vláčí břemeno odpovědnosti za smrt otce. Několikrát kvůli Janě utekl od oltáře a závislost na ní mu zřetelně přerůstá přes hlavu. Snaží se proto od své sestry odpoutat a začít žít normální a samostatný život. Poslední kapkou je seznámení se servírkou Olgou, která do malého města přijíždí, aby zapomněla na nevydařené manželství. Jana se samozřejmě snaží, aby vztah Miroslava a jeho nové přítelkyně překazila, jenže Miroslav je již definitivně rozhodnut odhodit těžkou minulost i se svou manipulátorskou sestrou.
Tvůrci se bohužel nerozhodli dát do filmu trochu víc razance a zůstali u klasického a velmi civilního vyprávění, které chvílemi připomíná spíš televizní inscenaci. Snímek se tak stal trochu kostrbatým a málokdy má takové tempo, které by stačilo podobně spalujícímu vztahu ,jaký prožívají jeho hlavní postavy. Dramata se totiž odehrávají především uvnitř jednotlivých hrdinů a i herci (hlavně představitelé mladého a starého Miroslava Škultéty a Boden) se pohybují spíše ve „vnitřní" rovině, a tak musíme občas překonat hodně rozvolněné pasáže.
Je docela paradoxní, že příběh, který vypráví o dvou vraždách, jedné sebevraždě, milování na hřbitově, lynčování a nymfomanii, působí tak ospalým dojmem. Z klidu ho bohužel nedokážou vytáhnout ani hlavní představitelé, i když se snaží dělat, co je v jejich silách. Dvojice Monika Hilmerová - Vladimír Škultéty za svými zkušenějšími kolegy Ivanou Chýlkovou a Karlem Rodenem v ničem nezaostává. Hlavně Monika si gesta a intonaci svého staršího já osvojila dokonale.
Oběti a vrazi často sklouzávají ke zbytečným a stále stejným motivům, tedy nejasným soubojům postav, které se nemohou rozhodnout, zda jejich život „řídí osud, či náhoda". Náhlý a překvapivě gradující konec nás sice z letargie vytrhne, nicméně film samotný už nezachrání.
Michaela Nováková Totalfilm 2000/9/105

Autor/Zdroj: Nováková Michaela/Total Film


Drama posedlosti, sourozenecké lásky a věčného míjení je vyprávěno na osudech nevlastních sourozenců, kteří se marně snaží uniknout vzájemné přitažlivosti.

Autor/Zdroj: /ročenka


Zajímavá story vztahu nevlastních sourozenců, snažících se setřást vzájemnou osudovou přitažlivost. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. Natáčelo se ve východočeské Poličce, rodišti Bohuslava Martinů, a prostředí maloměsta i hudba Martinů hrají ve filmu výraznou roli. Nevšední psychologická studie incestního sourozeneckého poměru, což je sama o sobě nesporně silná látka, však narazila na schopnosti scenáristky a režisérky v jedné osobě, která nám napsala a odvyprávěla značně spekulativní příběh.
Kino AERO

Autor/Zdroj: /

70. léta. Hustou atmosféru v domácnosti opět rozřízlo svištění otcova řemene Jana (Monika Hilmerová) dostává kvůli tomu; že chodí doma před nevlastním bratrem tak nestydatě oblečená, Mirek (Vladimír Škultéty), že ji okukuje a brání, a matka (Daniela Kolářová), že se do toho vůbec plete. Nikdo z nich netuší, že tu za chvíli dojde k tragédii...
90. léta. Mirek (Karel Roden) zcela výjimečně opouští svou komůrku ve věži, kde pracuje jako průvodce muzeem Bohuslava Martinů. K tomu, aby šel do společnosti, ho mohla donutit jen jedna jediná osoba na světe - sestra (Ivana Chýlková). Slaví narozeniny a on slíbil, že přijde a seznámí se s jejími přáteli. I tak tady ale sedí jako na trní. Nelíbí se mu, že jeho sestru tak vášnivě líbá nějaký cizí muž (Ján Kroner), a víc než hlasitě si ulevuje před vedle sedící Janinou kamarádkou Olgou (Veronika Jeníková). Ani ve snu by ho nenapadlo, že sedí na sestřině svatební hostině...
Jednu velkou devizu je třeba celovečernímu debutu dokumentaristky Andrey Sedláčkové přiznat hned na začátku - je odvážným a velmi nesnadným autorským pokusem o cestu do lidského nitra, jakou svého času podnikly filmy Marian nebo Návrat idiota. Otázky Andrey Sedláčkové, které si filmem Oběti a vrazi klade, jako by tvořily trojúhelník: Kde se v lidech bere láska? Kde se bere sobeckost? A jak to přijde, že původně tak ušlechtilý cit může zmutovat do tak patologicky obludné formy? Z této Pythagorovy věty scenáristce vychází nevšední úvaha o lásce, vášni a smrti, potažmo drsná zpráva o mezilidských vztazích.
Film je tvořen mozaikou vzpomínek na léta dospívání, která bratra se sestrou osudově spojila, a současností, v níž oba činí poslední zoufalé pokusy vymanit se ze vzájemné přitažlivosti. Šokující fakta jejich životů jsou líčena věcně až suše, jedna tragická vlna stíhá druhou a celý příběh neodvratně směřuje k jakémusi vyššímu, osudovému finále.
Bohužel, funguje-li film, pak spíš v jednotlivostech. Jako celek se poněkud rozpadá především kvůli tomu, že nefunguje vztah hlavních hrdinů. Nedozvídáme se, co bratra se sestrou tak fatálně k sobě přitahuje, co jejich vztah živí a jak moc si přitom navzájem ubližují. Sedláčková-scenáristka jako by se sama nechtěla příliš pouštět do tohoto rozboru a doufá, že kolekce drsných faktů z jejich života je sama o sobě dostatečně silná, aby o nich učinila autentickou a působivou výpověd. Tuto zamýšlenou „chladnost", jež diváka tlačí do kouta a dalšími a dalšími událostmi mu bere kyslík, ale patřičným způsobem na filmovém plátně nezhmotňuje. Vezměme za příklad úvodní scénu filmu, která je pro další dění do značné míry určující: Není náležitě využito filmové řeči k tomu, aby nám byli představeni jednotliví hrdinové, abychom pochopili jejich konflikt, byli do něj vtaženi, a i proto mohli patřičným způsobem emočně prožít katarzi této situace. Podobné je to i s řadou dalších klíčových scén. Vyprávějí sice o velmi silných věcech, ale divák většinou zůstává jen v roli nezúčastněného pozorovatele.
Určitým záchytným bodem na cestě k hrdinům mohlo být pro diváky i tvůrce ve filmu několikrát zmiňované maloměstské prostředí, které do značné míry určovalo vývoj tohoto komplikovaného mezilidského vztahu. Bohužel, intenzita této dusivé náruče tu není patřičně zobrazena ani vystižena nějakým charakteristickým detailem. Zcela paradoxně se tak do popředí dostává víceméně vedlejší vztah Mirka a Olgy, dvou obětí (a vrahů), kteří ve svém životě vlastně neměli volbu.
Dvakrát škoda, protože Oběti a vrazi svůj nepochybný potenciál mají, o čemž svědčí několik velmi vydařených a působivých scén například první Mirkova „symfonie šílenství" mezi kalužemi nebo Janino nelíčeně osobní přiznání na věži, jak se v ní projevuje ona nepochopitelná nymfomanská posedlost... Ostatně právě Karel Roden a Monika Hilmerová jsou pilíři celého filmu.
Monika Hilmerová svou dospívající Janu dokázala velmi dobře vybavit patřičnou dvojlomností, na jedné straně má Mirka ráda a svým způsobem ho potřebuje jako obdivovatele, ctitele a ochránce, na straně druhé s bezostyšnou radostí využívá a zneužívá své pozice staršího, zkušenějšího a mazanějšího. Relativně dobře do toho pak zasadila i silnou pudovost svého chtíče.
Karel Roden pak vskutku mistrným způsobem popisuje snad až klinickou formu lidského šílenství, které se zrodilo na kořenech čisté lásky a maximálního citového vypětí. Úskočným pohledem, tvrdým, neústupným hlasem a očima zraněného zvířete dokáže velmi přesvědčivě a naléhavě vyjádřit niternost i bolestivost svých vnitřních stavů. Podle mého soudu odvádí zatím nejlepší výkon své filmové kariéry.
Velmi zajímavým (a funkčním!) prvkem filmu je i použití hudby Bohuslava Martinů, která jednak koresponduje s místem děje a jednak k němu vytváří pozoruhodnou paralelu, zdůrazňující složitost lidského nitra a determinovanost prostředí, v němž se formuje. Především díky hudbě tak snímek místy dostává až filozofický rozměr.
Oběti a vrazi jsou bezpochyby velmi zajímavým a cenným příspěvkem tzv. filmu vnitřního neklidu, před kterým si naše kinematografie zvykla utíkat ke komediím. Škoda jen, že lepšímu výsledku tentokrát zabránila nepevná debutantčina ruka, která patřičným způsobem nedokázala vyhmátnout onen silný vnitřní svár příběhu a ve vší síle ho před divákem obnažit.
Jaroslav Sedláček Cinema 2000/10/87

Autor/Zdroj: Sedláček Jaroslav/Cinema


Autorský debut Andrey Sedláčkové Oběti a vrazi je nevšední psychologickou studií incestního sourozeneckého poměru. V časovém období zhruba dvaceti let zachycuje proměňující se vztahy mezi bratrem a sestrou, kteří jsou kromě lásky spjati i nenávistí a otcovraždou. Důležitou roli hraje v tragickém dramatu také prostředí maloměsta. Pocity dvojnásobné viny působí na charaktery obou sourozenců, kteří se marně pokoušejí jeden druhému uniknout v navazovaných známostech. Prokletí lásky je silnější. Zpočátku dominantní Jana ztrácí vliv na bratra Mirka, který po svatbě sestry s lékařem Josefem zoufale hledá dávno ztracenou rovnováhu ve vztahu k osamělé Olze. Stárnoucí Jana však nechce podivínského bratra ztratit, a stane se tak nechtěnou obětí dalšího zločinu. Vyprávění je konstruováno jako Mirkova písemná zpověď v níž se neustále prolínají dvě časové roviny. Jedna ze sedmdesátých let, zachycující dospívání protagonistů, a druhá z devadesátých let, popisující současný střet pokřivených charakterů. - Nesporně silná látka však narazila na schopnosti scenáristky a režisérky v jedné osobě. Příběh je od počátku značně spekulativní. Nedokáží jej uhrát ani Karel Roden a Ivana Chýlková, jimž sekundují dvojníci z dospívání, Vladimír Škultéty a Monika Hilmerová. Nevyrovnaná je žánrová poloha, v niž se dramatické momenty odlehčují zdánlivě komickými situacemi či postavami (např. Janin dlouholetý milenec Ludvík). - Dominantní složkou je spojení obrazu se strhující hudbou Bohuslava Martinů. Příběh se odehrává v Poličce, kde skladatel vyrůstal. Hlavní hrdina má ostatně od dětství hudební sklony a působí jako průvodce na poličské věži, kde Martinů s rodiči bydlel.
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2000/10/21

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled