Králíček Jojo

V době války se rychle   dospívá a i když maminka   umetává cestičku a zavazuje   tkaničky, jednou se chlapec   musí naučit zavazovat   tkaničky sám.
O   kvalitě snímku bylo   napsáno, nejen v souvislosti   s Oscary, mnohé, i to, že   zlehčuje holocaust, s čímž   nesouhlasím. Já se osobně   filmům z války vyhýbám,   ale pan režisér mě oslovil   Ragnarokem, takže jsem na   něj slyšela. Když jsem   četla premisu, myslela jsem   si, že tohle nejde zfilmovat.   Vězte, jde to, aniž by   divák cítil nechuť nebo   výsměch. Ale je to síla.   Zprvu to vypadá jako komedie   a pak se odkrývají slupky a   jde se hlouběji a hlouběji,   až fuj...
Jestliže   mě tvůrci donutí, abych   film doporučovala bližním a   přemýšlela o něm,   považuji ho za kvalitní.
A kromě režiséra v roli   Hitlera, můžete vidět i   výborného Sama Rockwella.

Parádní film
Po delší době parádní   film, směs humoru a chvílema   i dramatu, nakonec vyůstění   plné naděje a radosti ze   života. Navíc film diváka   trochu poučí o historii - o   tom, jak zfanatizovaná   německá mládež byla na   koci války posílána   zbytečně do palby.
V   kině se během představení   mnohokrát rozezvučel smích   ale při záběru když   "králíček" Jojo   najde mámu... mi vyhrkly slzy   do očí a nejen mě, ale i   ostatním divákům v kině.   Celkový dojem z filmu je víc   jak pozitivní! Děte do kina,   pobavíte se!
Film   vřele doporučuji ke   zhlédnutí. :-)

Konečne niečo nové...
Satirické, vtipné,   poučné.Režisér Waititi je   z Nového Zélandu a nechápem   ako dokázal spracovať tak   náročnú tému akou je   fašizmus a holocaust.Keď k   tomu pridal osobný herecký   vklad v podobe Adolfa, tak ma   to prinútilo zdvihnúť   hodnotenie na krásnu   8čku.Herecké výkony skvelé   /Davis, Rockwell, Waititi/ až   na Johansson, ktorej som rolu   matky neuveril.
Film   jednoznačne doporučujem.

Čekal jsem to trochu jiný,   lepší. Jsou tam humorné   chvíle, dramatické taky a   někdy i převládá trapnost.   Ale možná o tom to mělo   být. Přinejmenším to za   shlédnutí stojí.

U tohohle   hollywoodsko-českého filmu   jsem na pochybách. Jde o asi   pokus o vtipnou alegorii,   která se zas tak nepovedla,   ale je dobře natočená a   občas i vtipná. Heil H*****r   nebo Hiteler.

Zprvu (i z trailerů) se   zdálo, že půjde o úlet do   Třetí říše, ale postupně   bylo víc a víc jasné, že z   poza stěny vylézá drama.   Trochu jak když pejsek a   kočička pekli dort, ale   zůstalo to koherentní a   nerozpadlo se to.

Třeba chápat ideologický cíl Hitlerjugend
Hitler dokázal psychologicky   manipulovat masy, proto děti   Hitlerjugend manipulovat nebyl   problém. Samozřejmě,   zejména pro 10-12 ročné   chlapce i dívky to bylo   přitažlivé. I v socialismu   existovalala pionýrská   organizace a svaz mládeže,   či Svazarm. Ale jaký měl   kdo ideologický cíl? Roli   zde hrála i davová   psychóza, ale Jojo se nedal   přesvědčit na zabití   králíka, ani k nenávisti   vůči židům, i když to   všichni kolem do něj   hučely. Na jedné straně   byla ideologickým cílem   rasová nadřazenost a   útočná politika, které   vštěpovali do mysli členům   Hilterjugend. Na druhé   straně existoval ideologický   cíl pro všechny "vsjo   rovno" a obranná   doktrína pro sebe i pro   ostatní mírumilovné státy.   Tento zásadní rozdíl ale   chlapci a dívky v   Hitlerjugend nemohli chápat.   Film paroduje některé   osobnostní vlastnosti   Hitlera, jako např.   zbabělost při   "konečném lámání   chleba", když už šlo o   jeho život. Podle některých   historických pramenů Hitler   nespáchal sebevraždu   zastřelením se, ale   otrávením se. Do hlavy mu   střelil až po jeho smrti   německý důstojník, aby   zamaskoval jeho zbabělost.   Člen Hitlerjugend Jojo hledá   své místo a postupně si   dělá pořádek ve své   ideologii. Řeší i   komplikovanou otázku vztahu k   Židům. Má svou hlavu. V   každém případě se tato   ideologie rasové nenávisti   nesmí v rámci světové   politiky už nikdy vrátit.   Nemyslím, že by   tragikomediálny úhel   pohledu, prezentovaný v tomto   filmu, snižoval vážnost   tohoto tématu.

Vážných filmů o hrůzách   druhé světové války už se   natočilo nespočet a tak   není marné, zkusit to   natočit jako grotesku, ze   které ovšem nakonec, spolu   se smíchem, také běhá   mráz po zádech.   Novozélandskému režisérovi   se tento přístup náramně   povedl. Je to opravdu pecka!   Navíc pecka, která má i   výraznou českou stopu, film   nejenže se natáčel také v   Česku, (Žatec, Úštěk),   ale hraje v něm i pár   českých herců, (v   epizodních rolích) a   (spolu)scénografka Nora   Sopková byla za film dokonce   nominovaná na Oscara,   (bohužel ale zůstalo jen u   nominace). Králíček Jojo   nakonec ze šesti nominací   proměnil jen jedinou, za   adaptovaný scénář, (film   je natočen podle knihy   "Caging Skies‟ od   Christine Leunensové).   Příběh malého chlapce,   který si vysní postavu   svého hrdiny, rádce a   pomocníka - Adolfa Hitlera je   zpočátku opravdu   komediální, parodickou   groteskou. Postupně jím ale   začínají, alikvótně,   zaznívat i temné struny   války. A oč méně jsou   zpočátku jejich zvuky v   popředí, o to silněji mají   schopnost diváka, (a   vnímavého posluchače)   zasáhnout. Od okamžiku kdy   Jojo objeví doma v úkrytu   mladou židovskou dívku,   spolužačku své mrtvé   sestry, začíná si   uvědomovat, že válčení   není žádná legrace, jak to   malým chlapcům může   připadat, ale že to je   nevypočitatelné zlo, ve   kterém jde o život. Stejně   tak "kamarád‟ Adolf   není žádný komixový   hrdina, ale pěkně   nebezpečný parchant, stejně   jako ti, kteří se k němu   hlásí. V roli groteskního   Hitlera exceluje sám   režisér filmu.   Přesvědčivý je i   představitel JoJoa   jedenáctiletý Roman Griffin   Davis, (připomínal mi   chvílema postavu Oskara   Matzeratha z filmu Plechový   bubínek). V roli jeho matky   je tradičně okouzlující   Scarlett Johanssonová.   Finále filmu spoilovat   nebudu, ale jak to tak ve   válkách bývá, tak někdo   přežije, někdo ne… Adolf   Hitler naštěstí   nepřežil.
.

Hravost a genialita?
Králíček Jojo
Do   tohoto filmu se nelze jinak   než zamilovat.   Novozélandský tvůrce Taika   Waititi má v sobě kus   nespoutaného divocha po   maorském otci a kus   uvážlivé moudrosti po   židovské matce - a navíc   disponuje nádhernou tvůrčí   fantazií a hravostí ruku v   ruce s humorem sobě   vlastním. Svým způsobem je   i rebelem - proti zažitým   konvencím, proti nelidskosti,   proti násilí na   bezbranných…
Aby   filmař kdesi z Nového   Zélandu natočil film z   období druhé světové   války - přesněji řečeno   období Třetí říše, kde   hlavním hrdinou je nacismem   zmanipulovaný desetiletý   chlapec (králíček Jojo),   jeho maminka a posléze i   prozrazená židovská dívka,   kterou maminka ukrývá v   jejich domě, to je skoro   sci-fi. Co asi novozélandský   tvůrce může vědět o tomto   historickém údobí kdesi v   Evropě a navíc má odvahu na   toto téma natočit KOMEDII.   Králíček Jojo krom jednoho   opravdového kamaráda má i   přítele imaginárního - je   jím Adolf Hitler. S ním   konzultuje důležitá   rozhodnutí a ubezpečuje se   ve správnosti svého   konání. Hitler zde není   nijak zesměšňován -   spíše je to výplod fantazie   desetiletého kluka a podle   toho se také chová. Do role   Adolfa Hitlera se obsadil sám   režisér Taika Waititi- po   matce Žid a po otci Maor.   Podle samotného Waititi   „není lepší způsob, jak   Hitlerovi a celé jeho   ideologii ukázat   prostředníček.“
Králíček Jojo začíná   jako docela pohodová komedie,   kde není nouze o veselé   scény i humorné hlášky.   Desetiletý kluk je členem   hitlerjugend a hlavu má   zmasírovanou nacistickou   propagandou. Baví ho to –   nácvik útoků, zacházení s   nožem, granátem, pálení   knih a nenávidění Židů.   Všechno podávané s   lehkostí a humorem. Jenže -   pak začíná přituhovat - a   přituhují i úsměvy na   rtech diváků. Humor je tu   stále, ale je tu s ním ruku   v ruce i tragická a úděsná   realita, kdy se věší,   střílí a umírají lidé.   Králíček Jojo je nádherný   emocionální mix humoru,   dramatu i tragičnosti, který   dokáže oslovit diváky   náročné i komerční,   který baví, ale i   vzdělává a poučuje, který   obohatí každého, kdo se mu   dokáže otevřít - ať už   je Žid nebo Němec, dítě   nebo dospělý, bez rozdílu   vyznání, přesvědčení či   politického smýšlení.   Králíček Jojo se na první   pohled tváří jako absurdní   komedie z nelehkého období   lidských dějin, na pohled   druhý to je geniální   filmový počin s kritickým   dopadem i poučením pro   všechny, kdo neví, jaké zlo   znamenala nacistická Třetí   říše, holokaust,   vyhlazování a vraždění   lidí v řádech milionů. PS:   Nebojte, takhle natvrdo to ve   filmu nezazní, těch mrtvých   tam opravdu tolik není. ..   Ale stačí to.

Da sa to kukat,no nic   extra.........................   ..............................   ..................