Kdo hledá zlaté dno

Tohle by byla dost velká normalizační surovost   nebýt toho, že je to precizně odvedená   filmařská práce. Jiří Menzel asi musel jako   ostatní občas natočit něco podobného když   chtěl mít klid. Nevěřil bych podle obsahu, že   se na scénáři mohl podílet Zdeněk Svěrák   ale tahle doba byla už taková. Pár dost   slušných výkonů od herců z toho nakonec spolu   s již zmíněnou filmařinou udělalo průměrný   biják i když s výhradami.

Úlitba jednoho z našich nejlepších režisérů   komunistickému normalizačnímu procesu, aby mohl   zpracovat jiné vynikající filmy podle románů   páně Hrabala nebo scénářů Smoljaka -   Svěráka. To vše mělo následovat a zapsat se   do Zlatého fondu české kinematografie.   Příběh ze stavby je naprosto banální,   bližší rozpracování motivů pracovníků,   kteří se ocitli na montáži, jak se tenkrát   říkalo, chybí. Sukovitá postava zemitého   Slováka Polievky je právě tak normalizačně   uvědomělá, aby soudruhy z Barrandova včetně   ředitel Purše, vedoucího kultury ÚV KSČ   Müllera a ředitele FSB Fábery, uspokojila a   mohli přimhouřit očička ve ztučnělých   tvářích.

Tak to byl nervák. Přes půl filmu čumět na   jezdící tatrovku, to tedy byl nářez.   Neskutečně hluboký kulturní zážitek. A   dialogy ještě trapnější než v Atomové   katedrále. A vůbec mně nezajímá, kdo film   natočil. Navíc se mi i v tomto snímku jeví   špatný postsynchron, při opakování vtipu   vypravěč neotvírá pusu. 201110158935/9104

Normalizační snímek, kde relativně kvalita   filmařské práce převýšila nad nijakostí   příběhu. Hlavní hrdina klaďas až za cenu   ztráty přítelkyně, většina jeho vrstevníků   už by dávno podlehla a snažila se mrštně   plavat v tom malém českém rybníčku. Záběry   na stavbu přehrady někdy zdlouhavé, přesto   celkem zajímavé, politiky minimum, i když   potrestání za jednu černou jízdu bylo dle mne   nereálné, že za jednu hned byl trest. Ostatní   lidské příběhy také zajímavé, líbila se mi   manželská dvojice Liškutín-Myslíková. Na   normalizační film celkem ucházející dílko,   což je dle mne zásluha hlavně režiséra.

Pohodový snímek o lidech, hlavně řidičích,   co se podílejí na stavbě vodní přehrady. Je   zde zvýrazněn jejich život. Jak pracovní, tak   v době volna. Hlavní linkou příběhu je   mladík vracející se z vojny a snažící si   najít poctivou práci, aby si vydělal na byt. A   najde ji na oné stavbě. Smůlou tohoto filmu je,   že se jedná o budovatelský výrobní výtvor z   dob normalizace natočený takříc z nutnosti   Jiřím Menzelem a tudíž je značně   proklínaný a nenáviděný. Ale popravdě,   dokázal by něco podobného někdo natočit dnes?   Realizace námětu je velmi kvalitní a dokáže   zaujmout. Divák dívající se nato politicky   bude zhnusen a dobře mu tak. Já se dívám   kulturně, nevidím nic špatného a proto   hodnotím vysoko.

Tento film je úplně mimo. Prostě k ničemu.   Nuda. Nedá se na to vůbec dívat.Nic tam není   přesvědčivé,jen vykonstruované a podbízivé.   Nelíbí se mi.

Láďa(Jan Hrušínský) po příchodu z vojny   odmítá se živit okrádáním zákazníků na   váze banánů, kterých tehdá bylo na   prodejnách a tržnicích vagóny a rozhodl se,   že z něj bude chlapisko a začne na velké   stavbě jezdit s nákladním autem a finančně se   zhojí...

Souhlasím s předchozími komentáři. Jiří   Menzel šalamounsky vyřešil dilema tak, aby se   vlk nažral a koza zůstala celá. Málokterý   režisér by tohle dokázal. Bolševik byl   spokojený a náročný divák mezi řádky četl   a ještě se královskly bavil, jak ten Menzel to   šikovně natočil. Kdo má obrazotvornost a   odmyslí si ideologický balast, vidí poctivé   filmové dílo, které vznikalo v nelehké době.

Budovatelský film nejvyššího kalibru,ale to je   tak jediné co bych filmu vytknul.Plně souhlasím   s kolegou thereminem a ztotožňuji se z jeho   komentářem.Velmi nedoceněný film,který se   ukázal býti velmi dobrým kompromisem mezi   nutností a uměním a J.Hrušínský byla   perfektní volba a pan Menzel prakticky dokázal   zázrak,když navlékl takovýto námět do tak   slušivého kabátku.

P.S. a nebylo to   pěkné,jak jim ta práce šla od ruky,jak   následoval ihned trest za černou jízdu ad,kruci   to bylo tak dokonalé až by se toho jeden bál...

Až jsem se polekal a musel jsem se znova a znova   ujistit, kdo je režisérem tohoto snímku   poplatnému době, ve které vznikl. Jenže Jiří   Menzel tenkrát neměl na výběr - buďto   natočit podle dodaného scénáře tohle   budovatelské dílko nebo dál zůstat v zákazu,   který trval již pět let. Rozhodl se točit a   udělal dobře, protože pak jsme se dočkali   takových filmů, jako byly například Na samotě   u lesa, Postřižiny či Slavnosti sněženek.