Der Lebensborn - Pramen života

Zádumčivá sudetská dívka Grétka si po smrti matky hledá jen těžko své místo ve světě. Když se dostane do elitního nacistického sanatoria ve Slezsku, zdánlivé jí nic nechybí. Zaprodat své tělo i duši zrůdné myšlence o vyvolené rase však odmítne. Zvítězit nad vlastním osudem se jí také ale nepodaří.
Cinema

Sanatorium Isolde kdesi ve Slezsku osvobozuje na jaře 1945 Rudá armáda. Šéflékařka Waage rychle pálí kompromitující materiály, potom spáchá sebevraždu. Sudety, 1939. Grétce před očima umírá matka, otec si záhy nachází novou životní družku, takže se nakonec rozhodne poslechnout rady pana učitele, aby odjela do sanatoria Isolde a stala se příští elitou. V tu chvíli ještě netuší, že tím vstupuje do nacistického programu Lebensborn, který pod záminkou preventivního snímkování proti TBC hledá ideální představitele nordické rasy. V sanatoriu podstupuje dril výchovy v dokonalou Němku, potom má počít s jedním z elitních mužů SS dítě, porodit ho a nedlouho poté ho odevzdat velké nacistické věci. Grétka se ale odhodlá vzepřít. Částečně ze vzdoru a částečně ze soucitu se vyspí s židovským mladíčkem Leem, který tu je trpěn díky tučnému výkupnému svých rodičů. Nedlouho po porodu se pokusí o útěk, ale je chycena a poslána do koncentračního tábora. Po válce se marně pokouší najít svého syna. Nakonec se vrací do rodného kraje, kde nachází smíření se svým životem v péči o jiné židovské dítě.
[Cinema - karta]

Baladicky laděný příběh dívky, která je vybrána do nacistického programu Lebensborn (aniž vůbec tuší, co to znamená). Děj se odehrává v lesním sanatoriu Isolda kdesi ve Slezsku v roce 1942. Grétka uvízla v programu na vyšlechtění čisté nordické rasy a dle starobylých keltských rituálů a legend má přímo o Valpuržině noci zplodit dítě s příslušníkem elitních jednotek SS. Naštěstí se dokáže vzbouřit a dítě počne s přímým potomkem židovských majitelů sanatoria, chlapcem Leem, přežívajícím v sanatoriu z blahovůle hlavní lékařky...
Historie projektu, jehož clem bylo vytvořit dokonale čistou rasu důslednou výchovou a následným spojením vybraných mužů a žen, našla své filmové ztvárnění již ve snímcích Netvor Volkera Schlöndorfa a Evropa, Evropa Agnieszky Hollandové. Cieslarův film zkoumá především lidský rozměr zrůdného plánu rození rasově čistých dětí.
Program ART

Po snímku Kukačka v temném lese, vyprávějícím o osudu moravské dívenky, zavlečené za okupace na "převýchovu" do Německa, se scenárista Vladimír Körner vrátil k obdobnému tématu. Hrdinkou filmu Pramen života - Der Lebensborn (jehož scénář napsal Körner tentokrát podle vlastního námětu) je dívka, pocházející z německo-české rodiny z oblasti severovýchodních Sudet. Nic netušící Grétka je brzy po smrti maminky vybrána do tajného programu Lebensborn, který podléhá přímému dozoru reichsfiihrera Himmlera. Musí odjet z rodné vsi do sanatoria Isolde kdesi ve Slezsku. Tady se setkává s dalšími obětmi rozsáhlé akce, jejímž prostřednictvim procházejí nacistickou výchovou a o Valpuržině noci mají počít s právě tak pečlivě vybranými esesáky. Grétka se brzy po příjezdu do velkého domu na břehu jezera zamiluje do židovského chlapce Lea, syna bývalého majitele sanatoria Namísto vybraného gestapáka otěhotní s ním. Leo je však předem odsouzen k smrti. Zanedlouho po narození jsou děti matkám odebrány. Grétka se dočká konce války v koncentračním táboře, ale její následné pátrání po synovi je marné. Vrací se domů, kde se setkává s dívenkou, kterou jí jako miminko podstrčila před svým zatčením nešťastná Polka O dítě se po celou válku staral místní hrobník. Nesporně silnou a působivou látku realizoval režisér Milan Cieslar. Soustředil se na zvláštní atmosféru, spjatou se zrůdným rasistickým experimentem, ale také s prostředím Sudet a s různými lidskými postoji. Naprostá většina děje se odehrává v sychravém, nevlídném počasí, jež koresponduje s osudovostí a baladičností příběhu.

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola

Po snímku Kukačka v temném lese (1984), vyprávějícím o osudu moravské dívenky, zavlečené za okupace na "převýchovu" do Německa se scenárista Vladimír Körner vrátil k obdobnému tématu. Hrdinkou filmu Pramen života - Der Lebensborn (jehož scénář napsal Körner tentokrát podle vlastního námětu) je dívka, pocházející z německo-české rodiny - oblasti severovýchodních Sudet. Nic netušící Grétka je brzy po smrti maminky vybrána do tajného programu Lebensborn (Pramen života), který podléhá přímému dozoru reichsführera Himmlera. Musí odjet z rodné vsi do sanatoria lsolde kdesi ve Slezsku. Tady se setkává s dalšími obětmi rozsáhlé akce, jejímž prostřednictvím chtěl Himmler zajistit Říši dokonalé rasově čisté potomstvo. Mladé ženy procházejí nacistickou výchovou a o Valpuržině noci mají počít s právě tak pečlivě vybranými esesáky. Grétka se brzy po příjezdu do velkého domu na břehu jezera zamiluje do židovského chlapce Lea, syna bývalého majitele sanatoria. Namísto vybraného gestapáka otěhotní s ním. Leo je však předem odsouzen k smrti. Zanedlouho po narození jsou děti matkám odebrány. Grétka se dočká konce války v koncentračním táboře, ale její následné pátrání po synovi je marné. Vrací se domů, kde se setkává s dívenkou, kterou jí jako miminko podstrčila před svým zatčením nešťastná Polka. O dítě se po celou válku staral místní hrobník. - Nesporně silnou a působivou látku realizoval režisér Milan Cieslar. Soustředil se na zvláštní atmosféru, spjatou se zrůdným rasistickým experimentem, ale také s prostředím Sudet a s různými lidskými postoji. Naprostá většina děje se odehrává v sychravém, nevlídném počasí, jež koresponduje s osudovostí a baladičností příběhu. Ve škále různých postav zaujme kromě hlavní hrdinky v podání slovenské herečky Moniky Hilmerové zejména fanatická šéflékařka kterou hraje Vilma Cibulková. Značná část dialogů je v němčině či v polštině (s českými titulky). - Na filmové kopii a v některých propagačních materiálech je uveden název Der Lebensborn Pramen života. Upozorňujeme, že třetí verze scénáře vyšla ve Filmu a době č. 1-2/1998.
Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled


Dramatický příběh Vladimíra Körnera a Milana Cieslara o silách zla, jež vzývají čas plodnosti.
Nerozuměla tomu a vlastně ani nechtěla rozumět. Promrzlý vlak se prokousával závějemi nahoru do kopců a ona tu jen seděla a svýma smutnýma očima sledovala ubíhající krajinu za oknem. Pan učitel (Josef Somr) mluvil něco o elitě a skvělé budoucnosti, ale jí bylo v zásadě jedno, kam jede. Hlavně chtěla utéct pryč, co nejdál od té bolesti, která jí ukradla dětství. Matka (Božidara Turzonovová) jí zemřela před očima, otec (Alois Švehlík) si za ni brzy našel náhradu ají se najednou zdál rodný kraj kopečků a kopců s kamenitými horskými políčky, osázený několika málo chalupami, cizí a nepříjemný. Nerozuměla tomu a nerozuměla ani sama sobě. Vytrhla klapavý mlýnek na potoce z jeho vidlic a s maminčiným křížkem na krku se vydala do lesního sanatoria Isolde kdesi ve Slezsku, kde ji díky rasovým dispozicím měly podle pana učitele čekat lepší časy. "Jste nové pokolení, Grétl, co pokoří svět. Vy nejubožejší budete první, nade všemi," odříkával v osvíceně fanatické dikci. "To není volba, ale svatá povinnost!"
Sedí ve vlaku, odevzdaně poslouchá polskou řeholnici, ale její dobré rady si k srdci příliš nebere. Netuší ještě, jaká zrůdnost se vlastně skrývá za zdánlivě nevinným preventivním snímkováním proti TBC. Ještě neví, co bude v jejím životě znamenat ten vystrašený mladík s úskočně nejistým pohledem, který ji záhy nechá vstoupit na tenký led jezera. Ještě nezná propastné hlubiny, které se skrývají za siluetou háknkrajce, za oním zdánlivě dokonalým a spořádaným světem uniforem, rozcviček, slibů a pravidelných lékařských prohlídek. Nerozumí tomu a možná ani nechce rozumět, vždyť její život konečně nabral určitý řád a určitý směr. Jedno ale přece jen už ve svém životě poznala - cenu lidského života. A to jí pomůže.
V sanatoriu Isolde čeká na obyčejnou dívku ze Sudet Grétku Weiserovou (Monika Hilmerová) přísná, ale v zásadě, zdá se, hodná představená Klára (Johana Tesařová), za všech okolností upjatá, vypočítavě chladná a nevyzpytatelně dvojsmyslná šéflékařka Waage (Vilma Cibulková), věčně opilý a hudrující hospodář Kašuba (Bronislav Poloczek) a v neposlední řadě židovský mladíček Leo (Michal Sieczkowski), syn bývalých majitelů zámečku, jenž je tu trpěn jako ta nejposlednější krysa a jehož před přímou cestou do koncentráku zachraňuje toliko tučné výkupné, které za něho rodiče z emigrace pravidelně platí v bláhové naději, že tím spasí jeho život. Netuší, že tím nepřímo přispívají na vlastní likvidaci, neboť spolufinancují tajný nacistický program Lebensborn, jehož cílem je vychovat novou, čistou a dokonalou rasu. Nadčlověka. A všechny zdejší dívky, ať už sem přijely z kteréhokoliv kouta Evropy, mají před sebou právě tento jeden jediný úkol: Podstoupit dril výchovy dokonalé Němky, nechat se oplodnit elitními muži SS, porodit a své potomky nedlouho po narození dobrovolně odevzdat velké nacistické věci. Zvrácená služba smrti ve jménu života začíná!
Scénář Vladimíra Körnera (Anděl milosrdenství, Kuře melancholik) v sobě nese všechny základní dramatické sváry jeho dosavadní tvorby: Český a německý živel, víra a řád, osudovost a síla přírody a mezi tím vším obyčejný člověk, sevřený v nemilosrdných kleštích "velkých" dějin, který touží po lásce, svobodě a prostém lidském štěstí. Pramen života je klasický, körnerovsky nejednoznačný příběh s rozměrem osudově tragické osamělosti člověka: Nacisté chtějí zvítězit nad přírodou, Grétka chce zvítězit nad nacisty, příroda si ale nakonec stejně dělá, co chce, a nám nezbývá než se s tím smířit a ve své životní roli najít skutečné poslání, které může naše životy vykoupit.
Režisér, spoluscenárista a spoluproducent Milan Cieslar (Dynamit, Někde je možná hezky, Jak chutná smrt) udělal naléhavému a lidsky velmi silnému Körnerově scénáři jednu obrovskou službu: Nechal ho promluvit skutečnou filmovou řečí. Pokud kritici pravidelně pláčí nad televizním charakterem většiny současných českých filmů, pak hned první záběr Pramenu života je upozorňuje, že tentokrát půjde skutečně o film a nikoliv jen o vylepšenou televizní inscenaci. Přibývající filmový čas pak potvrzuje, že se na snímku nejen nešetřilo, ale že režisérovi zahrála do not i vskutku nebývalá přízeň přírody.
Jako režisér Cieslar neakcentuje příběh jedné dívky, ale právě ona nemilosrdná mlýnská kola osudu, jež jednotlivé lidské příběhy semílají s chladnou neústupností. Pramen života tak není jen příběhem Grétky, ale stejně tak i ztraceného Lea, za všech okolností distinguované Waage či neústupné sestry Kláry. Mezi intimně křehkými příběhy jednotlivých lidí a obrovskými koly neosobní historie tak mělo vzniknout příjemné pnutí "skutečného" života. Bylo ovšem potřeba, aby všichni herci - a ti v hlavních rolích především - dokázali udržet po celé dvě hodinky celistvost svých postav.
Vilma Cibulková (nominace na Českého Iva za Výchovu dívek v Čechách) svůj úkol zvládla skvěle. Oproti svému předchozímu filmu Kuře melancholik, kde volila expresivně výraznější vyjadřovací prostředky někdy až divadelního charakteru, tentokrát upřednostnila poněkud zataženější, zdrženlivější a chce se napsat i filmovější přístup. Všechna vnitřní hnutí tentokrát zvládá jen náznaky gest a pichlavým pohledem. Díky ní si tak v postavě Waage podává ruku podivná dobrota s ještě podivnějším, fanaticky zúženým, ale racionálně propracovaným zlem. Její figura v sobě nese neuvěřitelnou osobní sílu a přitažlivé tajemství.
Velmi nadějným výkonem se prezentuje i polský herec Michal Sieczkowski v roli Lea. Už při prvním (takřka němém!) setkání s Grétkou dovede odehrát ve svých očích a zrychlených gestech neuvěřitelně mnoho, velmi šťastně mu v tom pomáhá i kostým Evženie Rážové. Pii svém mládí Sieczkowski velmi přesně odhadl podstatu své role, Leo je zraněné a do kouta zahnané zvíře, jehož přirozené instinkty jsou osekávány a mrzačeny nevyzpytatelností věznitelů. Přesto v Leovi cítíme zdravé jádro, vnitřní sílu a velké odhodlání nedat svou kůži zadarmo.
Nejtěžší herecký úkol ovšem čekal na studentku bratislavské VŠMU a členku slovenského Národního divadla Moniku Hilmerovou v roli Grétky. Z holčičky z horské chalupy se měla postupně stát dívkou, zodpovědnou za své činy, a posléze stále rychleji dozrávajícím dospělým, který vzdor silné ideologii dokáže přesně vyhodnocovat dobré a zlé. Přerod dívky v ženu tu měl být postupný, ale velmi systematický a silný. Hilmerová se ovšem po celý film spokojuje prakticky pouze s jedinou polohou "bílé vrány", která se prostě už z principu vymyká. Škoda, že divák tím přichází o odpověď na otázku, proč. Pokaždé by to totiž mělo být z jiného důvodu.
Velkou poklonu si zaslouží kameraman Marek Jícha (Kamenný most). Jeho záběry hladiny, rákosí nebo labyrintu větví a stromů obrušují hrany konkrétního příběhu z konkrétní doby a dělají z něj obecně platnější uměleckou úvahu. Po nominaci na Českého lva za Žiletky by to měla být pro Jíchu minimálně další nominace.
Baladicky laděné drama Der Lebensborn - Pramen života v sobě nese svár dobra a zla, života a smrti, ledu a ohně a beze zbytku naplňuje ve filmu citovaný Schopenhauerův výrok: "Osud za nás míchá karty, my je jen rozdělujeme:'

Autor/Zdroj: Sedláček Jaroslav/Cinema