Falešná kočička

POZOR SPOILER!!!

Mladý lékař Vladimír Přelouč je při procházce tázán mladou slečnou na Jungmannovu ulici. Místo aby slečnu doprovodil sám, pošle s ní cizího muže. V ordinaci jej také očekává mladá dívka, ale té jde o něco jiného, nežli je lékařské ošetření. Tato pozornost dívek doktora štve. Jednou si on a jeho přítel Chládek nechají vyložit karty. A když Vladimírovi kartářka řekne, aby zapomněl na minulé ženy a šel hledat dívku mezi prostý lid, poslechne. Ta třetí prý podle karet bude ta pravá.

Vladimírovu hospodyni Amálku vyhledá její bývalá dřívější chovanka Míla Janotová. Je to ona dívka, která „hledala“ Jungmannovu ulici. Amálka jí poví o tom, jakou dívku doktor hledá. A tak se obě domluví, že Míla dívku z ulice zahraje. Ta tedy jde do ulic, aby se naučila řeči periferie. Zde se dává dohromady s Vendou Pletichou, který se jí ujme coby učitel a učí ji „mravům“. Pak přichází do domu lékařova a staví se jako prodavačka tkaniček do bot. Přelouč ji přemluví, aby u něj zůstala. A tak se i stane. Míla se učí, dostane i nové šaty a střevíčky. Po delší době přichází Pleticha. Sehrají s Mílou divadlo a Vendelín řádně napit a obdržev peníze se zdá býti spokojen. Doktor mu sdělí, že chce Mílu za ženu a Vendelín jako „otec“ si patřičně dceru ocení. Konkrétně na 50 000. Handlují spolu a doktor nabídne tisíců deset. Částka je blahosklonně přijata a doktor vypisuje šek, který Vendelín nechce, chce hotové peníze. Je tedy požádán, aby si přišel za hodinu. Jenže v tomto okamžiku sem přichází pacientka, která zná Mílu coby dceru továrníka a ta její inkognito prozrazuje. A doktor Mílu vykazuje z domu, stejně jako po chvíli jejího falešného otce. Ale Míla se jen tak nevzdává…

"Falešná kočička" byl docela odvážný český film, odvážný potud, že docela bez ostychu převzal námět známé Shawovy veselohry "Pygmalion" a předělal jej k obrazu svému, což bylo ve stylu českých filmových veseloher. Vymysleli si přihlouplého lékaře, dokonce majitele sanatoria, který chodí ke kartářce na rozumy a věří všemu co mu ona nabulíkuje. V tomto případě, že si namluví děvče z ulice. A tak shání děvče z ulice. To se dozví bohatá dcerka, dá se poučit o návycích a řeči periferie a vloudí se do domácnosti a lásky lékařovy, který ji vyučuje v psaní, čtení a počítání (teď si asi diváci představovali, že v Praze existuje pro potřeby českého filmu mladé, hezké, zřejmě chytré děvče, které neumí číst, psát a do desíti počítat).

Samozřejmě, že od začátku víme, jak to všechno dopadne. Vedle doktora je tu také tenisový šampion, který také chodí ke kartářce, věří na její výklady a vykládací karty nosí stále v pohotovostním stavu s sebou.Kdyby se býval tento film dostal do ciziny, jakou by si tam asi učinili představu o úrovni naší vysokoškolské inteligence. Film obecenstvo bavil tenkrát a dá se říct, že jej pro četnost opakování na televizních obrazovkách baví dodnes.

Takže: film diváky baví, o smích není nouze, ale důvodem toho smíchu není ani tak vtipný děj a jeho režijní propracování, ale to, že se tu zaučuje ona dívka periferním výrazům, používá jich s oním naivně šelmovským výrazem, jakého byla schopna jen Věra Ferbasová - ovšem je otázka, jistě lehce zodpověditelná, zda tehdy český film, který ani v salonních a společenských hrách si nepotrpěl na kult správného a dobře vyslovovaného českého slova, musel tuto svou zásluhu rozmnožovat ještě tím, že periferní výrazy spodiny uplatňoval jako prvek humoru. Z pohledu historického, zanechal tento film v divácích takový dojem, že i tzv. "pražská smetánka" mnohé z těchto výrazů převzala do svého slovníku a taktéž i tzv. "spodina" je příjmula za své. Co všechno lidi nespojuje? Ale do filmu jako nosný a hlavní pilíř veselohry to nepatřilo. Úlohu přihlouplého doktora si střihnul Oldřich Nový.

Věra Ferbasová dobývá srdce Oldřicha Nového. Česká filmová komedie, jedna z typických předválečných lidových veseloher, jejichž účelem bylo jen a pouze diváka pobavit. V roce 1937 tuto nenáročnou kenverzační zábavu natočil režisér Vladimír Slavínský podle scénáře, na němž se podílel spolu s Karlem Melíškem. V hlavní roli populární Věra Ferbasová, která tu vytváří další roli z řady svých roztomilých baculatých diblíků, měnících se z uličnice ve slušně vychovanou mladou dámu. Tentokrát, coby Míla, dcera továrníka Janoty, ovšem jen coby součást plánu jak získat srdce milovaného doktora Přelouče, který se v podání Oldřicha Nového ženám zásadně vyhýbá. Dodejme, že film je novou, zásadně přepracovanou verzí původního snímku z roku 1926, natočeného Václavem Innemannem na námět Josefa Skružného a významného hlavně tím, že se v něm vyskytuje Vlasta Burian a začínající Jaroslav Marvan.

Majiteli soukromého sanatoria pro klientelu z nejvyšších kruhů MUDr. Přeloučovi předpověděla kartářka, že se znovu ožení. Ne však s bohatou nevěstou, ale s chudým děvčetem, na které by z výše svého stavu nikdy ani nepohlédl. Prostřednictvím hospodyně Amálky se zpráva o podivné věštbě donese až ke sluchu krásné blondýnky Míly Janotové, dcery bohatého továrníka a tajné Přeloučovy ctitelky. Ta se bez váhání rozhodla. Nic zlého přece neudělá, když osudu malinko napomůže…

televizní program

Svobodný doktor Přelouč si nechá z legrace vyložit karty a dozví se, že se ožení se třetím chudým děvčetem, které potká. Šarmantní muž nemá nouzi o pohledné a bohaté dívky, ty ho však nepřitahují. Jeho ideálem je chudá, nejlépe negramotná dívka, kterou by on sám všechno naučil a sám ji zformoval do podoby ideální ženy. Mudr. Přelouč má ovšem smůlu, protože se líbí Míle, podnikavé dceři továrníka Janoty. Ta se rozhodne převléci za chudou dívku a získat si jeho lásku. V rámci přípravy se na periferii seznámí se svérázným Vendelínem Pletichou, který ji poskytne lekce nespisovné řeči i života chudiny, a pak se v převleku za chudou prodavačku tkaniček vetře do Přeloučovy domácnosti, v čemž jí pomáhá doktorova hospodyně Amálka. Všechno klape až do chvíle, kdy Přelouč zjistí, že ho dívka podvedla. Vyžene ji, ale velmi rychle si uvědomí, že to byla chyba, protože jeho přítel, sportovec Chládek, se netají tím, že jemu bohatá nevěsta nevadí, a rozhodne se o Mílu ucházet.

Zdroj: Nova

Kartářka věští doktorovi Přeloučovi, že se ožení s třetím chudým děvčetem, které potká. Továrníkova dcera Míla by se chtěla stát jeho ženou a jako chudobné podomní prodavačce se jí podaří dostat se do jeho domácnosti. Doktor Přelouč je z dívky nadšený, snaží se z ní vychovat dámu, ale když zjistí, že ho oklamala, zavrhne ji. O Mílu se však začne ucházet tenisový šampión a doktor si uvědomí, že ji miluje.
Remake němého filmu Svatopluka Innemanna z roku 1926, kde Kohoutovu roli hrál Vlasta Burian. V obou verzích hrála stejnou roli Antonie Nedošinská.

Dcera továrníka se zamiluje do doktora Přelouče, který se zásadně vyhýbá ženám. V přestrojení za chudé zanedbané děvče získá jeho soucit a nechává se "převychovat". Už v roce 1926 vznikla němá verze se Zdenou Kavkovou a Karlem Hašlerem. Typické dílko V. Slavínského, zkušeného a rutinovaného výrobce lidové zábavy.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu