eXistenZ

Člověka a jeho psychiku ve světě nových technologií pojal David Cronenberg za své velké téma už ve svém průlomovém snímku Videodrome (1982), posedlost lidským tělem dokazuje průběžně celou kariéru. Přestože jeho díla nikdy nebyla zárukou finančního úspěchu, nenajdeme v jeho filmografii větší propadák než eXistenZ. Natočit úvahu o prázdnotě lidské existence a zahalit ji kulisami videohry tvářící se jako realita je už samo o sobě marketingový oříšek. Pokud se k tomu její premiéra odehraje tři týdny po prvním uvedení Matrixu, dojde ke komerčnímu průšvihu.

Ale nikoliv filmovému! Cronenberg rozhodně stvořil jednu z nejpodmanivějších a zároveň nejděsivějších studií nejistoty lidské existence v přetechnizované době. Jeho hrdinové se v démonickém zombie podání Jennifer Jason Leighové a Judea Lawa potácejí a plazí tolika vrstvami (virtuální?) reality, že by z nich Neovi s Morpheem popraskaly černé brýle a jejich tváře by dostaly výraz. Mrazivost i tempo podtrhuje hudba Cronenbergova stálého spolupracovníka Howarda Shorea, vizuální stylizaci umocňuje kamera Petera Suschitzkého, který se s režisérem poprvé setkal nad gynekohororem Příliš dokonalá podoba (Dead Ringers, 1988) a spolupracuje s ním dodnes (a v žánru sci-fi se mj. podílel i na zcela odlišném dobrodružství Impérium vrací úder / The Empire Strikes Back, 1980).

eXistenZ nepokryl zisky z tržeb své patnáctimilionové náklady ani z pětiny. A nelze z toho vinit pouze stín Matrixu. V této hře ve hře a se hrou si namísto sexu postavy raději vylízají bioport, od existence směřují k transcendenci, jen pokud tak někdo nazve videohru, a v čínské restauraci zjistí, že žabomlokoještěrka je vlastně pistole nabíjená zkaženými zuby. Většinový divák má už od počátku kinematografie raději lesk a bídu prázdných schémat, která se tváří inteligentně, než šeď a hnus myšlenek, které se tváří neprostupně. Tady se člověku z kybersvěta dělá zle – a k tomu i ze sebe sama, pokud se pozorně kouká.

Aleš Říman
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

David Cronenberg ve svém snímku eXistenZ popisuje blízkou budoucnost, v níž se z herních vývojářů stávají uctívané celebrity, které hráčům umožňují vstoupit přímo do hry. Hlavní roli v tomto příběhu ztvárnila sexy svůdná bohyně mezi vývojáři Allegra Gellerová, která se orientuje v nejnovějších trendech a je oddaná svému vynálezu, jehož nejnovější herní systém umožňuje hráčům plně se ponořit do hry a stírá hranice mezi fikcí a realitou. Když se ale do eXistenZ zapojí odpůrci této hry se speciálními zbraněmi a pokusí se Allegru zavraždit, je nucena uprchnout. Jejím jediným spojencem je Ted Pikul, nováček ochranky, který se zapřísáhnul, že ji bude chránit. Allegra Teda přesvědčuje, aby si nechal zavést port přímo do svého vlastního těla a zapojil se tak do hry. Dvojice se ocitá ve fantasmagorickém světě a již není schopna rozeznat, kde je hranice mezi skutečností a virtuální realitou.

Zdroj: HBO Europe
Vysílání: dabing
Premiéra: 26.10.2001 HBO

Nejnovější počin Davida Cronenberga má tu smůlu, že k nám dorazil příliš pozdě. Před pár lety by byl revolučním dílem, ale po filmech jako Matrix, Tinácté patro aj. bohužel působí už jako obměna zavedené formule.
eXistenZ je společenská hra. Teoreticky by se dalo napsat, že počítačová hra, jenže ji neřídí počítač, ale speciální organický „gamepod", ke kterému jsou hráči připojeni „pupeční šňůrou", zapojenou do bioportu - otvoru v zádech. Hra samotná je pak jakousi virtuální realitou, která může hráče naprosto pohltit.
Jejím tvůrcem je slavná Allegra Gellerová. Při první veřejné demonstraci eXistenZ téměř přišla o život -fanatický odpůrce podobných her se ji pokusil zavraždit podivnou pistolí, střílející místo kulek zuby. Hlídač Tim jí v poslední chvíli zachránil život a společně se dali na útěk. Je jasné, že fanatici se svými útoky nepřestanou, a navíc se porouchal Allegřin biopod. Aby mohla zjistit, kde se stala chyba, potřebuje si zahrát - a potřebuje spoluhráče, kterým se stane Tim...
Původní Cronenbergovou inspirací pro eXistenZ byl osud Salmana Rushdieho, odsouzeného za své dílo k smrti. Z tohoto tématu, které Cronenberg posunul od literatury k virtuální realitě, nakonec zůstalo jen torzo a tvůrce naplno propadl hrátkám s virtuálním světem, který mu umožnil pustit si fantazii na špacír, což v konečném důsledku znamená, že je plný bizarních figurek a nechutností. Musím přiznat, že ač jsem jeho příznivcem a např. Crash, který byl v Cinemě před časem ohodnocen čtyřiceti procenty, se mi velmi líbil, připadá mi, že to se svou posedlostí deformacemi a znetvořeninami už začíná přehánět.
Ale to by jeho příznivci překousli bez problémů (patříte-li mezi jeho odpůrce, zapomeňte, že eXistenZ vůbec existuje). Jenže pro ně je film trochu málo úchylný a především málo nápaditý. Nepočítáme-li několik originálně nechutných drobností (jako skládání zbraně z extrémně odporné mísy „speciality šéfkuchaře"), přináší velmi málo nového a snaží se rozehrávat především paranoidní partii „co je hra a co realita". Bohužel jsme to už viděli v podstatně vlezlejším podání.
vos Cinema 2000/10/112

Autor/Zdroj: vos/Cinema