Elena a muži

Francouzská historická   červená knihovna a vůbec ne   špatná. Komediální podtext   dodává na roztomilosti   vážených dam a   gentlemanství vážených   pánů. Jean Marais a Ingrid   Bergman rozehráli svůj   typický herecký koncert, na   jaký jsme u nich zvyklí a   tak snímek potěší i   pobaví zároveň. Kostýmy   jsou jedinečné a ušity do   nejmenšího detailu.   Barevnost zvýrazňuje až   pastelovost barev, což v   mnohém může vyznívat jako   zbytečně přehnané.   Viditelně se jedná o   studiový počin, ale vzhledem   k příběhu to nikterak   nevadí. Kulisy jsou nad míru   dokonalé. Na svou dobu i tak   jde o vcelku svěží dílo.

To si můžete pustit   nejblbější červenou   knihovnu ze třicátých let,   k tomu přilejt kýbl   pestrých barev a vyleze vám   z toho Elena a její amanti.   Film zmiňovanej v dějinách   světové kinematografie jenom   proto, že ho natočil Renoir.   Mě tahle secesní historka v   papundeklových kulisách   prostě nebavila. A Ingrid   Bergman byla půvabná pouze v   kloboucích, páč její   vlasové kreace byly dost   průser.

V politických zmatcích na   konci devatenáctého století   potkává na oslavách 14.   července hrabě Henri de   Chenvincourt svou životní   lásku. Jean Renoir nabízí   pestrý pohled na dobu kolem   přelomu devatenáctého   století. Jeho film s   nádherně domyšlenými   dialogy se především   vyznačuje jistotou   brilantního stylu zkušeného   mistra s jemným humorem,   jímž je prodchnut celý   příběh.