Elena a muži

Francouzská historická červená knihovna a   vůbec ne špatná. Komediální podtext dodává   na roztomilosti vážených dam a gentlemanství   vážených pánů. Jean Marais a Ingrid Bergman   rozehráli svůj typický herecký koncert, na   jaký jsme u nich zvyklí a tak snímek potěší   i pobaví zároveň. Kostýmy jsou jedinečné a   ušity do nejmenšího detailu. Barevnost   zvýrazňuje až pastelovost barev, což v mnohém   může vyznívat jako zbytečně přehnané.   Viditelně se jedná o studiový počin, ale   vzhledem k příběhu to nikterak nevadí. Kulisy   jsou nad míru dokonalé. Na svou dobu i tak jde o   vcelku svěží dílo.

To si můžete pustit nejblbější červenou   knihovnu ze třicátých let, k tomu přilejt   kýbl pestrých barev a vyleze vám z toho Elena a   její amanti. Film zmiňovanej v dějinách   světové kinematografie jenom proto, že ho   natočil Renoir. Mě tahle secesní historka v   papundeklových kulisách prostě nebavila. A   Ingrid Bergman byla půvabná pouze v kloboucích,   páč její vlasové kreace byly dost průser.

V politických zmatcích na konci devatenáctého   století potkává na oslavách 14. července   hrabě Henri de Chenvincourt svou životní   lásku. Jean Renoir nabízí pestrý pohled na   dobu kolem přelomu devatenáctého století. Jeho   film s nádherně domyšlenými dialogy se   především vyznačuje jistotou brilantního   stylu zkušeného mistra s jemným humorem, jímž   je prodchnut celý příběh.