Fotograf z Mauthausenu

Téma druhé světové války   mě nesmírně zajímá,   přesto jsem měla zatím   mezery co se týče filmů   přímo o koncentračních   táborech, tento je tedy můj   první (alespoň co si   pamatuji) a velmi se mi   líbil. Ano, nejspíš tu   nebyly vykresleny všechny   hrůzy, jaké se v podobných   zařízeních děly, ale to   přeci nevadí. Film se   zaměřoval spíše na   sledování živoření těch   "privilegovanějších&qu   ot;, kterým bylo za dobré   chování umožněno i mít   uvolnění ve formě styku s   dívkou, za což jsem ráda,   že zde ukázali, neboť to   není asi až tak známá   věc. Ukázali zde taky, že i   na takovém místě se lidé   měli stále potřebu bavit,   navazovat přátelství... A   také díky odvaze některých   máme dodnes možnost vidět   na fotografiích, jaké to tam   opravdu bylo. Za mě tedy   super film - nechybělo   napětí, akce, i nějaké to   uvolnění ve formě zábavy   (divadlo), i brutalita,   násilí, zoufalství, ale i   naděje. Hlavní hrdina   neskutečný sympaťák, jeho   přátelé též.

O hrůzách v koncentračních   táborech už toho bylo   natočeno více než dost, ale   jak je tímto snímkem vidět,   náměty ještě stále jsou.   Tentokrát se na to podívali   španělští tvůrci a to   prostřednictvím   španělského vězně   Francesca Boixe, který v   koncentračním táboře   Mauthausen působil pro   německé dozorce z řad SS   jako fotograf, který se   vzniklé fotografie, jako   důkaz dění za zdmi tábora,   později za každou cenu   snažil zachránit. Film   natočený na základě   skutečné události, ve   kterém se tvůrci snažili i   o scény dle dochovaných   fotografií, které jsou   ukázány na konci během   závěrečných titulků. V.   Boix zvěčnil bídu a   degradaci vězňů v celé   své ryzí nahotě. Není   divu, že se takovýto   materiál Němci snažili   zničit. Mnohé scény   samozřejmě už známe. Jako   třeba schody smrti v   kamenném lomu. Snímek je   tímto hodně podobný našemu   českému 'Přežil jsem svou   smrt' (1960) s Františkem   Peterkou v hlavní roli,   jehož příběh se v   Mauthausenu také odehrává.   Rozdíl je pouze v postavách.   A však přeci jen mají jedno   společné. Oba byli   komunisté. Španělský   snímek však velice   zaostává v dramatickém   charakteru. Zvěrstva členů   SS nejsou tak šokující, jak   by správně být měli. O   nějakých emocích se nedá   hovořit už vůbec. Možná   je to způsobeno tím, že je   v určitých scénách znát   poetický tvůrčí nádech,   což je v tomto případě   spíše na škodu. Pokud to   tedy mělo sloužit k   dalšímu varovnému   vyzdvižení nacistické   krutosti, tak v tomto   případě to hodně ztrácí   na bodech. Po výpravné   stránce nelze nic upřít.   Snímek je dějově   minimalistický a tak spíše   působí jen jako obyčejná   jednoduchá vyprávěnka.