Dreamgirls

Zařadilo se to mezi mou   špičku muzikálů a kdo má   rád tenhle styl afroamerické   muziky s dechberoucími hlasy,   bude v sedmém nebi. Co tenhle   film ale vysouvá na olymp je   skvělý scénář a herecké   výkony. Bill Condon mě po   filmu Kinsey opět mile   překvapil.

Pěkné!
Toto je opravdu hezký film.   Dobře obsazený s výbornou   hudbou. Přesně jsem to   nepočítal, ale přes 25   písniček je tam určitě,   zpívali je samozřejmě herci   sami! Jediná výtka je že   film má sice zhruba 2 hodiny,   ale při jeho sledování to   připadá jako 4...Jinak je to   ale velmi silný příběh o 4   zpěvačkách a špíně   showbyznysu!

Příběh celkem jednoduchý.   Trojice zpěvaček chce něco   dokázat a tak vezme křoví   u známého zpěváka.   Postupem času se chcou   osamostatnit a rozjet svojí   sólovou dráhu a tady   nastupují city a moc.   Beyoncé Knowles mně mile   překvapila. Muzika jenž zní   skrz celý film je mi hodně   blízká.

Dreamgirls
Co se týká samotného   příběhu, nic nového pod   sluncem: trojice dívek se   rozhodne prorazit do světa   šoubyznysu,kde na ně   čekají překážky atd...to   už tu bylo několikrát. Ale   kouzlo Dreamgirls se skrývá   někde jinde: v hudbě- tam   najdete všechno.Emoce se na   vás valí jako lavina a vám   to nedá a ta slzička vám   ukápne. Mluvím o   zaslouženém Oscaru Jennifer   Hudson, jejíž projev a hlas   tvoří bezchybné a silné   duo. Už kvůli ní stojí za   to Dreamgirls vidět.

Někteří srovnávají s   Moulin Rouge nebo s Chicagem a   tvrdí, že to zas až taková   pecka není. Mě se ale   přesto Dreamgirls líbí   mnohem víc. Možná   zaostávají trochu ve   výpravnosti, ale připadají   mi opravdovější, ne tak   strojené a hlavně, pokud jde   o zpěv, tak tyhle hlasy jsou   o třídu lepší.

Zajímavý příběh o   dívčím triu a jejich cestě   za slávou. Dobré obsazení,   pěkné písničky a tak se   tenhle muzikál celkem   podařil.

Těžké rozhodování –   podle mne řemeslně zdařilé   dílo se samými příjemnými   herci a kvalitními písněmi.   Ano, příběh nic moc,   nicméně muzikáloví diváci   se nejdou do kina „drtit“   něčí životopisy, že. Já   jsem však necítil téměř   žádné emoce; city a   prožitky, které měly být   pravděpodobně vyjadřovány   primárně písněmi, ke mně   nedolehly a také jsem   postrádal jakékoli   zapamatováníhodné a   vypjaté situace, což mimo   jiné zapříčinilo, že jsem   se během tohoto více než   dvouhodinového snímku nudil.   Také je ale možné, že jsem   suchar :-)).

Dějově dosti prosté a   velice předvídatelné   (kamarádky, proslaví se,   pohádají se, nakonec si   odpustí... bla, bla, bla).   Písničky žánrově nebyly   zrovna můj šálek kávy   (ovšem Jennifer Hudson umí,   wtz). A ani ti herci nejsou   nějak zvlášť výjimeční   (umí zpívat, hezké...). Na   druhou stranu to má velice   slušné tempo a muzikálové   části jsou někdy hodně   fajn (hádka)... někdy ale   dost nefajn ("všichni   jsme rodina, lá lá   lá...").

Muzikály mám ráda, od   Dreamgirls jsem čekala   hodně, zvlášť kvůli   Beyoncé, která je zpěvačka   se Z. Ale bohužel. Film byl   bez šťávy, bez energie.   Beyoncé mohla ukázat   rozhodně víc, ale scénář   ji to nedovolil. Nepochopila   jsem, že vedle Jamieho Foxxe,   Beyoncé a Dannyho Glovera se   objevil Eddie Murphy. Jeho   postava (vlastně ani sám   herec) mně neseděla. Mohl ji   klidně hrát někdo jiný, ne   šašek z průměrných   komedií. Ani hudba mě   nenadchla, ale to nejspíš   kvůli tomu, že celý děj   byl situován do   sedmsedátých let, a to je   totálně mimo mou kategorii.   :(

Já jsem se na Dreamgirls   táááák těšila.. No a   výsledek? Celkem zklamání.   Jako pozitivum filmu vnímám   atmosféru 50.-60. let, kdy v   Americe začínaly jedny z   největších hvězd gospelu,   soulu i tehdejšího R´n´B.   Jako u jednoho z mála filmů   tleskám práci maskérů,   kteří opravdu uměli. Ze   začátku spousta hezkých   songů...no a pak to přišlo.   Pěvecké číslo Effie   (Jennifer Hudson), které   trvalo snad 20 minut a při   jeho poslouchání jsem   dostala akorát bolest hlavy   (zde se ukázalo, že krásný   hlas a vysoké tóny jsou na   škodu). Vzpomínám si, jak   jsme na něm byly v kině se   školou a celý sál při   tomto čísle zklamaně   vzdychal a souhlasně volal :   "Už NE!!!".   Říkáte si, že jedna scéna   nemůže zkazit celý film?   Může a to tak, že jsem   zbytek filmu nebyla schopná   vnímat, tak, jak bych si   přála a počáteční   euforie zmizela v nenávratnu.