Dracula

POZOR SPOILER!

Do zájezdního hostince přijíždí kočár. Jsou sundávána zavazadla. Jen mladík jménem Renfield je sundat nechce. Míní pokračovat až k průsmyku Borgo. Zviklat jeho rozhodnutí nelze, a tak alespoň obdrží na cestu křížek, který si dá na krk. Na hradě vylézají z rakví upíři. Tři ženy a jeden muž. Tento „muž“ je Dracula a ten pana Renfielda přivítá. Host totiž přivezl smlouvu o pronájmu opatství Carfax. Pak se zraní, což Draculu fascinuje, ale zastaví jej křížek. Když pak Renfield vidí netopýra, omdlí.

Plachetnice Vesta se zmítá v bouři. Renfield, který se stal Draculovým sluhou, jej vypouští z rakve, aby mu sdělil co se děje. Loď se později ocitá v Anglii, kde kapitána najdou přivázaného ke kormidlu. A pak je tu ještě evidentně šílený Renfield, který končí v sanatoriu dr. Sewarda.

Ocitáme se v Londýně. Zde Dracula „vypije“ mladou prodavačku květin. Pak se seznámí přímo s doktorem Sewardem. Ten mu představí svou dceru Minu Harkerovou, jejího muže Jonathana a přítelkyni Miny, slečnu Westonovou. Ta jde v noci spát a aniž to ví, přiletí k ní netopýr. Ano, je to Dracula a slečna Westonová končí jako mrtvá. Do hry vstupuje profesor Van Helsing. Ukáže Refieldovi oměj a to ho rozvzteklí. Oměj se používá jako ochrana proti upírům. Dracula se dostává až k Mině. A na jejím krku se objeví dvě ranky. Dracula přichází i ve dne, ale jako host. A protože se neodráží v malém zrcadle, je Helsingem odhalen. John má spor se Sewardem, který zde má Minu a již ví, oč jde. John ji chce odvézt do Londýna. Neprosadí však svou. Mina je již upírkou a bojí se kříže. A Dracula za ní opět přichází a odvádí ji pryč…

"Dracula". Americký zvukový film, plný obrazové i dějové ponurosti, který se snažil o návrat k prvotnímu filmovému stylu, lákajícímu diváky nejneuvěřitelnějším obsahem, podmíněným jen a pouze hrůznou napínavostí. Byl adresován provincii a velkoměstské periferii, která byla střízlivostí a umírněností tehdy nejnovějších zvukových výrobků, v pravém slova smyslu ochuzena o svůj poslední požitek, který jim tehdy poskytoval němý detektivní a kovbojský standart.

"Dracula" byl posledním pozdravem tohoto romantického dobrodružného filmu, který zanamenal kdysi všechnu krásu nedělního soumraku v kině a zaručoval vždy plnou pokladnu. Na filmech tohoto druhu se nedalo prodělat. A diváci si přišli také na své. Literatura dala tomuto filmu námět a titul. Obsahově se zde vyčerpává pohádková fantazie strašidelným podáním člověka, který staletou kletbou stává se po své smrti nebezpečným upírem, živícím se smyslným požíváním dívčí krve.

Ve dne je tento netvor ukrytý v hrobě v podobě mrtvoly, v noci stává z rakve a podle potřeby se proměňuje buď v člověka, upíra nebo vlka. Modernímu lékařství se však podařilo učinit tomuto nadpřirozenému zlu konec...

První zvukovou adaptaci klasického hororového románu Brama Stokera Dracula z roku 1931 doprovodilo studio Universal reklamním sloganem „Příběh nejpodivnější vášně, jakou jsme kdy poznali. "

Krvežíznivý upír hrabě Dracula se z rodné Transylvánie dostává do Anglie. Zanechává tu po sobě spoušť v podobě nevinných obětí, jimž vysává krev. Svou vyvolenou, půvabnou slečnu Minu, pozvolna mění v upírku. Dívčin snoubenec John Harker, její otec doktor Seward a odborník na upíry Van Helsing se však rozhodnou proti Draculovi bojovat a vyrvat mu nevinnou krásku ze spárů. - Film byl ve své době považován jen za průměrné dílo. Kritici mu vytýkali těžkopádný a pomalý děj, statičnost a divadelnost, zároveň však oceňovali výtvarnou stránku a zejména herecký výkon Bely Lugosiho, jenž se svými pohyby, charakteristickým výrazem i cizím akcentem stal dokonalým zhmotněním upírského fenoménu. Herec maďarského původu, představující Draculu už v broadwayské divadelní inscenaci z roku 1927 (jež byla také podkladem pro zfilmování), získal roli místo původně zamýšleného Lona Chaneyho. (S postavou se identifikoval natolik, že si před smrtí přál, aby byl do rakve uložen v Draculově kostýmu.)

Zatímco snímání německého kameramana Karla Freunda i některé konkrétní sekvence vděčí za inspiraci německému expresionismu a klasické „draculovské" adaptaci Friedricha Wilhelma Murnaua Upír Nosferatu (1922), Lugosi přišel se zcela novou představou „ nemrtvého " monstra jako noblesního šlechtice z cizí země. Jako takový se Stokerův hrdina zachovává v řadě dalších přepisů dodnes. - Snímek, který byl původně bez hudby (nepočítáme-li sekvenci odehrávající se v hledišti opery), je uváděn s dodatečnými kompozicemi Philipa Glasse z roku 1999, nahranými věhlasným seskupením Kronos Quartet.

Upozorňujeme na životopisnou komedii Ed Wood (1994), v níž se Bela Lugosi objevuje jako jedna z hlavních postav, a na čerstvý filmový návrat k Murnauově nesmrtelné klasice s titulem Ve stínu upíra (2000).

ZDROJ: Filmový přehled, r. 2001