Dosť dobrí chlapi

I snímky o řidičích   náklaďáků, buď na stavbě   nebo v kamenolomu, patřili   mezi tzv. výrobní filmy,   mající v sobě nějakou   moralizační výpověď. To   patřilo například pro   televizní snímek ´Noční   jízda´ (1972) nebo ´Kdo   hledá zlaté dno´ (1974).   Ještě před těmito snímky   vznikl tento slovenský,   který se sice dobovou   ideologii okatě snaží   obejít, ale svou silnou   moralizační výpověď   nezapře. Příběh tedy   odehrávající se někdy v 70   letech a ukazuje, jak silný   může být pracovní   kolektiv. Dnes jednoduše   řečeno, jak si v partě   dokáží vzájemně   porozumět a pomoct si v   životní nouzi. Taková   námět, byť se zcela jinou   problematikou, tvůrci   použili už dříve, třeba   ve snímku ´Na pochode sa   vždy nespieva´ (1960), kde   si Vlado Müller zahrál   také, byť ne hlavní   postavu. Různé charaktery   jsou tak předností, z nichž   nejvíce vyčnívá Jan   Tříska, samozřejmě do   slovenštiny nadabovaný, v   roli sígra a namyšlence v   otázce pracovních   úspěchů. Jeho   prostřednictvím je tu   krásný odkaz na francouzský   snímek ´100 000 dolarů na   slunci´ (1964), neboť je v   jedné scéně přirovnáván   k Jeanu-Paulovi Belmondovi,   kterého Tříska před svou   emigrací na Západ daboval a   který ve zmiňovaném filmu   hrál taktéž řidiče   náklaďáku a vcelku   charakterově podobnou roli.   Kolektiv je tedy kolektiv a   tímto se vyobrazuje silný   příběh o vyrovnání se s   minulostí vlastními silami,   právě s jistým   moralizačním aspektem,   neboť nechtěná pomoc   jednoho z party, mající k   tomu své důvody, překročí   hranici zákona, čímž je do   toho zapleten i zbytek party,   aniž by o to věděli. A jak   se kdo k situaci postaví?   Vlado Muller pojal svou   postavu adekvátně a naprosto   pevně už ve svých   základech. Právě jeho   postava se snaží vyrovnat se   svým problémem sám,   zodpovědně a bez pomoci. O   tom ten příběh je. Ona   výrobní sféra s   náklaďáky jakožto   prostředí, ve kterém se to   celé odehrává, je po   filmové stránce úžasná.   Co záběr na T 138, to perla   a ve svém smyslu i reklama na   dovednosti takového stroje.   Fanouškům Tatry musí při   scéně přejezdu přes vodu   plně naloženého srdce   zaplesat. ˇDosť dobrý   chlapi´ je dost dobrý film   nejen svým námětem, ale i   zpracováním. Na počátek   politicky normalizačních 70.   let docela tvůrčí zázrak.   Škoda pozapomenutí snímku.   Dnes už něco podobného   nikdo nenatočí.

Nákladné auto Tatra 148 a   Vlado Müller. Dve ikony   môjho detstva v jednom filme,   to skrátka nemôže byť   zlé. Chlapáci na   nákladiakoch majú drsnejšie   spôsoby, ale vnútri   mužných hrudí bijú   poctivé srdcia, ktoré   neprijmú neprávom pridelené   pocty a vždy sa rozhodnú   správne. Teda až na   občasné súloženie v   pracovnej dobe, ale vtedy sa   to tak nebralo. Je to taká   normalizačná idealistická   rozprávka, ale dobre   nakrútená, dobre zahratá   elitnými hercami, svižná   bez hluchých miest. Akurát   predstava, že frajer Tříska   jazdí po prašných cestách   do kameňolomu v stále   žiarivo bielej fešáckej   bunde a v rachotiacom   nákladiaku niečo počuje zo   svojho tranzistoráku je   mierne úsmevná.

Taková agitka ze 70 let,   kterých bylo více. Prémie   otevřely oči chlapům, zdali   byli placeni za něco, co   neudělali.