Dodeskaden

Kurosawa tentokrát opouští středověká dějiště i své typické hrdiny - samuraje - a odkrývá bezútěšnost existence na dně společnosti prostřednictvím série tragikomických příběhů ze života obyvatel slumu v poválečném Tokiu. Dějově propletené miniatury načrtávají osudy lidí z nejnižších vrstev, kteří z tíživé reality, jež se stává každodenním bojem o přežití, utíkají do svých vlastních vysněných světů, existujících pouze v jejich hlavách...

Poetická hořká komedie Dodeskaden (název je v japonštině neologismem - jde o originální zvukomalebné slovo, které napodobuje zvuk vlaku při jízdě po kolejích) je dílem, které má v Kurosawově tvorbě zcela unikátní místo.

Po sérii proher a zklamání se Kurosawa, znechucen soudobou společností a svou bezmocí, vrhá do abstraktního světa, kde se vše řídí pouze zákony fantazie a umělecké invence. Pouští se do nebývalého experimentu a k ruce si bere partnera, k němuž až dosud pociťoval bytostnou nedůvěru - a sice barvy. V Dodeskadenu se psychedelická hra jasných, sytých barev nevyhýbá ničemu - od stěn a oken, přes kostýmy a tváře herců, až po nebe, slunce, měsíc... I samo natáčení je jedinou velkou extází - pro pedanta, který ještě nedávno trval na desítkách opravných záběru a točil filmy po mnoho měsíců, někdy i let s gigantickými rozpočty, je pouhých 28 natáčecích dnů opravdu neuvěřitelným rekordem. Kurosawovo nasazení však nedopadne na úrodnou půdu - navzdory prestižním domácím cenám i nominaci na Oscara skončí film naprostým komerčním neúspěchem. Kurosawa, který ztratil poslední naději, se v prosinci roku 1971 pokusí o sebevraždu. Přežije, nicméně na jeho další film, který vznikne díky místní podpoře v Sovětském svazu, si musíme počkat celé desetiletí.

Celý děj filmu Dodeskaden se odehrává ve svérázném městečku uprostřed obří skládky, kde má mentálně retardovaný chlapec Roku-chan vybudovánu svou virtuální železnici, o níž se stará s naprostou oddaností a profesionalitou. Pro Kurosawu je Roku-chan ztělesněním schopnosti vytvářet realitu silou vlastní imaginace, je hrdinou, kterému Kurosawa nejen rozumí, ale sleduje ho s tichou závistí, neboť takovým by chtěl být také, přál by si, aby takovou moc měly jeho filmy.

Zatímco vizuální stránka filmu svým způsobem připomíná tvorbu Marca Chagalla, láskyplné vykreslení absurdních postav by se dalo označit za hrabalovské. Určitě není náhodou, že geniální film dua Bohumil Hrabal / Jiří Menzel Skřivánci na niti, který má s Dodeskadenem mnoho společného, vzniká ve stejné době a možná i z podobných životních pocitů. Závěrečná projekce festivalu Eigasai je tak zároveň symbolickým darem Jiřímu Menzelovi k osmdesátým narozeninám.

Eigasai 2018