Obsah filmu Dodeskaden
Poetická hořká komedie Dodeskaden (název je v japonštině neologismem - jde o originální zvukomalebné slovo, které napodobuje zvuk vlaku při jízdě po kolejích) je dílem, které má v Kurosawově tvorbě zcela unikátní místo.
Po sérii proher a zklamání se Kurosawa, znechucen soudobou společností a svou bezmocí, vrhá do abstraktního světa, kde se vše řídí pouze zákony fantazie a umělecké invence. Pouští se do nebývalého experimentu a k ruce si bere partnera, k němuž až dosud pociťoval bytostnou nedůvěru - a sice barvy. V Dodeskadenu se psychedelická hra jasných, sytých barev nevyhýbá ničemu - od stěn a oken, přes kostýmy a tváře herců, až po...
Poetická hořká komedie Dodeskaden (název je v japonštině neologismem - jde o originální zvukomalebné slovo, které napodobuje zvuk vlaku při jízdě po kolejích) je dílem, které má v Kurosawově tvorbě zcela unikátní místo.
Po sérii proher a zklamání se Kurosawa, znechucen soudobou společností a svou bezmocí, vrhá do abstraktního světa, kde se vše řídí pouze zákony fantazie a umělecké invence. Pouští se do nebývalého experimentu a k ruce si bere partnera, k němuž až dosud pociťoval bytostnou nedůvěru - a sice barvy. V Dodeskadenu se psychedelická hra jasných, sytých barev nevyhýbá ničemu - od stěn a oken, přes kostýmy a tváře herců, až po nebe, slunce, měsíc... I samo natáčení je jedinou velkou extází - pro pedanta, který ještě nedávno trval na desítkách opravných záběru a točil filmy po mnoho měsíců, někdy i let s gigantickými rozpočty, je pouhých 28 natáčecích dnů opravdu neuvěřitelným rekordem. Kurosawovo nasazení však nedopadne na úrodnou půdu - navzdory prestižním domácím cenám i nominaci na Oscara skončí film naprostým komerčním neúspěchem. Kurosawa, který ztratil poslední naději, se v prosinci roku 1971 pokusí o sebevraždu. Přežije, nicméně na jeho další film, který vznikne díky místní podpoře v Sovětském svazu, si musíme počkat celé desetiletí.
Celý děj filmu Dodeskaden se odehrává ve svérázném městečku uprostřed obří skládky, kde má mentálně retardovaný chlapec Roku-chan vybudovánu svou virtuální železnici, o níž se stará s naprostou oddaností a profesionalitou. Pro Kurosawu je Roku-chan ztělesněním schopnosti vytvářet realitu silou vlastní imaginace, je hrdinou, kterému Kurosawa nejen rozumí, ale sleduje ho s tichou závistí, neboť takovým by chtěl být také, přál by si, aby takovou moc měly jeho filmy.
Zatímco vizuální stránka filmu svým způsobem připomíná tvorbu Marca Chagalla, láskyplné vykreslení absurdních postav by se dalo označit za hrabalovské. Určitě není náhodou, že geniální film dua Bohumil Hrabal / Jiří Menzel Skřivánci na niti, který má s Dodeskadenem mnoho společného, vzniká ve stejné době a možná i z podobných životních pocitů. Závěrečná projekce festivalu Eigasai je tak zároveň symbolickým darem Jiřímu Menzelovi k osmdesátým narozeninám.
Eigasai 2018 < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 7.7.2016
Režisér tentokráte
zabrousil mezi tehdejší soudobou spodinu, která je prakticky absolutním protipólem dávného samurajského světa, aby ztvárnil bizarní, sociálně i lidsky hořce žalující dílo, plné trpkosti a ubíjející nízkosti života, s téměř neviditelnou kapkou krásy hluboko, hluboko skryté pod blátivým povrchem.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 20.5.2012
Varování! Vhodné pouze pro fanoušky Kurosawy, Japonců a obdivovatelů jejich mentality. A kdo si navíc libuje v bezpointových příbězích z okraje japonské společnosti - tak ten bude nejspíš chrochtat blahem. Já rozhodně nesplňuji ani jednu z výše uvedených podmínek, proto asi po hodině sledování podivné směsky ztroskotanců mou pozornost několikrát upoutala pavučina v rohu obýváku, a to není dobrý základ k vysokému hodnocení filmu :-(
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 17.7.2011
Nějakým těžko popsatelným způsobem mi tahle smutná i drsně laskavá příběhová mozaika připomíná Felliniho Amarcord. Krátké výseky ze života několika jedinců i rodin v někdy skoro přízračném prostředí předměstského slumu spojuje snaha vyrovnat se s nepřízní osudu, životními tragédiemi i běžnými starostmi. Metody hrdinů jsou různé, někdo si ve svých představách staví (doslova) vzdušné zámky, někdo svoje bolesti uzavírá do neprostupného mlčení, někdo rezignuje, ale jiní vítězí humorem (muž vychovávající nevlastní děti), vnitřní silou (rytec) nebo jenom prostomyslností ("výměna manželek"). Každý z těch drobných obrázků má svojí vlastní náladu, ale dohromady to ladí a celek je hořký i smířlivý zároveň.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 29.1.2009
Zejména scéna "sebevraždy" stojí za to, občas si ji pustit, když je člověku blbě. Ale celý film, a nakonec celé dílo AK dýchá člověčinou.
Reklama
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 5.1.2008
Akira Kurosawa byl známý jako režisér despota, přesto z mnoha jeho děl čiší hluboká lidskost a soucítění. Tento film k nim rozhodně patří, navzdory tomu, že je zasazen do drsného prostředí slumu a tragikomicky vypráví o osudech lidí žijící na okraji společnosti. Dojemné, smutné, tragické ale i úsměvné, komické a barevné. Jeden z nejlepších filmů od AK.
Dodatek 5.3.2013
Jak si tak pročítám zdejší komentáře, dospěl jsem k názoru, že by se někteří lidé měli věnovat raději úklidu, než-li vysedávat před televizní obrazovkou :-).
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film