Dočasný domov

Film o zařízení teenagerů v tísni by měl   také obsahovat nějaké větší   emoce.Dočasnému domovu se to,bohužel,vůbec   nepovedlo.Tečka.

I v americkém Klokánku, záchytné to stanici,   chránící děti před vlastními rodiči,   dochází ke stejnému jevu, jako u nás a všude   jinde - bolestí ze sebepoškozování si   dokazovat, že žiji, že cítím, že pohled na   vlastní krev mi dá na chvíli zapomenout... Den   otevřených dveří v "Short Term 12"   však navíc nastoluje otázku, jak až je   vhodné, aby se o takzvaně   "znevýhodněné" děti starali ti, co   si prošli podobným peklem, ano, dokáží   odhalit rébusy, do kterých šifrují svá   volání o pomoc, jsou jim blíž vědomím   stejného stigmatu... ale dovedou zvládnout svoje   vlastní emoce ve vyhrocených situacích,   neposouvají záchranné hranice podle svých   traumatických zážitků, nezatáhnou je do   svých skříní s kostlivci? Není rozumnější   pouze nadhled profesionála, byť z nastudovaných   modelů? Pointa zní - obojí je správné, jen je   třeba oba přístupy citlivě nakombinovat, pak   naděje na záchranu není jen teoretickou   učebnicovou formulí... Zajímavé, civilní,   uvěřitelné.