Dlouhý týden [TV inscenace]

Obyčejný příběh obyčejného života
Vcelku povedený film, hudba   dobře dokresluje děj.   Takovéhůe filmy se už teď   netočí, teď by tam buď   musela být křečovitá   sranda nebo deset mordů,   obyejý život obyčejných   lidí současné filmaře   nezajímá.

Průměrný televizní film z   brněnské produkce. Gabriela   Vránová (Věra) začíná   mít pocit, že na ni rodina   nemá čas a cítí se   osaměle. Vymyslí si plán,   jak si se svým manželem   (Ladislav Lakomý) v klidu   popovídá. Podaří se jí   svoji osamělost pokořit? Na   konci filmu se to dozvíme a   jak všechno bude pokračovat   uvidíme ve volném   navázání s názvem Dlouhý   měsíc. Ještě bych zmínil   Janu Ebertovou v roli Věřiny   matky, která je asi nejvíce   známa jako septimánka Zdenka   Chalupová z kultovní   študácké komedie Cesta do   hlubin študákovi duše a   hudbu Jiřího F. Svobody,   jejíž rozmanitost se   krásně poslouchá a jejíž   dramaturgie je dokonalá,   například když Věru chytne   žlučníkový záchvat, tak   smyčce znepokojivě a   téměř až hororově sílí.   Je vidět, že J.F.Svoboda byl   opravdový mistr a žádnou   práci, ani pro televizi   neodflákl. Což v dnešní   době už neexistuje.

Československá televizní   tvorba si libovala v tom, že   matka při příchodu domů   hned ode dveří hystericky   svolávala rodinu. Já nevím,   kde na tom byli, já jsem   tohle nikdy nikde nezažil.

Moje příbuzná by to asi   komentovala jako že to   „byla fajna duperela“.   Nevím, co to přesně je, ale   je to výstižné. Marně   hledám něco, za co dát   plusová procenta, ale nic mne   nenapadá.