Divotvorný klobouk

POZOR SPOILER

Za posměšnou písničku je mládenec Křepelka popotahován. Je zrovna u soudu, kde jest mu určeno, že musí Prahu opustiti. A mezitím, touž dobou, rozděluje se dědictví jeho strýce. Hlavním dědicem stává se kupec Koliáš, lakomý a zlý člověk. Tomu jest ustanoveno opatrovnictví sirotčího jmění. Konkrétně Běty Koliášové, jíž musí v den jejího sňatku vyplatit 1000 korun. Sem se dostaví, ovšem pozdě i Křepelka, kterýžto dědí třírohý klobouk. Koliáš se vrací domů, kde má svůj dům i krám. Ihned má v krámě spor s mužem, jenž mu dodal písničky, a Koliáš mu je odmítá zaplatit. Ještě předtím zbije učedníka Františka. Objevuje se zde pouť, a zároveň přijíždí Křepelka s kamarádem. Jen náhodou narazí Křepelka právě na Bětu, která se má u Koliáše hůře než poslední podruhyně. A on ji chce navíc poslat do kláštera, aby jí nemusel vyplatit oněch tisíc korun, kdyby se náhodou vdala. A tu dostane Křepelkův kamarád, malíř Strnad nápad. Zkusí prodat klobouk Koliášovi, když mu předtím nalžou, že má kouzelné schopnosti. Sehrají komedii a malíř jde ke Koliášovi, kde se vydává za sluhu španělského granda a jen tak mimochodem se zmíní o klobouku a jeho čarovné moci. A také že jeho španělský vlastník je nemocen a klobouk bude možná k mání. A on si jej koupí. Koliáš si ověří zázračnost klobouku a zatouží po něm. Malíř k němu přichází znova s tím, že na klobouk nemá peníze, ale kdyby on, Koliáš peníze půjčil… Ten nemešká a prchá z domu do hospody, aby byl v koupi klobouku první, a získává jej. Chvilku potrvá, než pozná co vlastně má.

Studenti Strnad a Křepelka, jeden malíř, druhý muzikant, jsou vypovězeni z Prahy, protože si dělali legraci z purkmistra. Jediné, co mají, je klobouk, který zdědil Křepelka. Mládenci dojdou do městečka, kde bydlí lakotný kupec Koliáš. Křepelka se zamiluje do jeho neteře. Tu chce lakomec ošidit o její dědictví. Kamarádi se rozhodnou Koliáše vytrestat pomocí onoho starého klobouku. Vydávají jej před kupcem za divotvorný. Hlupák jim naletí a „zázračný klobouk" od cizince ze Španěl (kterým je Křepelka) koupí. Brzy se přesvědčí, že byl napálen. Celé městečko se mu vysměje. A Bětuška odjíždí s oběma studenty do Prahy. Snímek na motivy divadelní frašky V. K. Klicpery z roku 1817 je ukázkou tvorby opomíjeného mistra naší kinematografie Alfréda Radoka
Filmový přehled

Dva studenti, malíř Antonín Strnad a muzikant Tomáš Křepelka, jsou pro svůj výsměch purkmistrovi vykázáni z Prahy. Těšili se na dědictví, ale Tomáš dostal od notáře pouze starý třírohý klobouk, který podle zemřelého příbuzného přináší prospěch, když ho má člověk na hlavě při práci. Oba mladíci se vydají do městečka k Tomášovu vzdálenému příbuznému kupci Koliášovi. Netuší, že právě on, vyhlášený lakomec, se stal hlavním dědicem. Koliáš byl závětí také ustanoven správcem sirotčího důchodu své neteře Bětušky, ale jí dědictví zapře a naopak se snaží dívku proti její vůli poslat do kláštera. Tomáš se přesvědčí o „kouzelné moci“ zděděné pokrývky hlavy. Měl ji na hlavě, když pomáhal při žních i když štípal dříví hostinskému Barnabášovi, a pokaždé dostal stravu i nocleh zdarma. Tomáš se zamiloval do hezké Bětušky. Strnada napadne, jak by mohli vytrestat hloupého Koliáše. Namluví mu, že umírající Španěl prodává svůj vzácný klobouk, po jehož nasazení se nemusí platit účty. Koliáš návnadu spolkne a stane se zdrojem veselí všech svých spoluobčanů. Oba studenti spolu s Bětuškou mezitím odjedou do Prahy.

Poznámka:
Při schvalovacím řízení byl film označen jako formalistický a kosmopolitní. Před uvedením do distribuce byl výrazně zkrácen.

Zdroj: NFA

Student, který namísto očekávaných peněz zdědil bezcenný třírohý klobouk, vymyslí se svým kumpánem lest na hloupého kupce a klobouk mu prodá jako zázračný - kdo si ho nasadí na hlavu, nemusí prý nikomu nic platit... Hudební film na motivy divadelní frašky V. K. Klicpery natočil podle vlastního scénáře Alfréd Radok. Snímek, okamžitě obviněný z kosmopilitismu, byl na popud vedení barrandovských studií několikrát přestříhán, ale i přesto se stal záminkou k Radokovu vyhazovu - velký podíl na něm měl Otakar Vávra. Film dodnes působí především poetickou, na detail soustředěnou kamerou a na svou dobu nevšední hudbou. Vedle představitelů hlavních rolí, v té době zavedených filmových herců Zdeňka Dítěte, Josefa Kemra a Saši Rašilova se dočkali větších příležitostí i Rudolf Pellar a především Alena Kreuzmannová.

Zdroj: TV Barrandov

Dva podnikaví studenti napálí pomocí klobouku jednoho hloupého a lakomého vydřiducha. Volná autorská úprava klasické divadelní veselohry prošla údajně při schvalování tak obsáhlým připomínkovým řízením, že dnes jen těžko můžeme hádat, jaká byla původní koncepce režiséra Radoka.
Březina Václav/Lexikon českého filmu