Dívka, kterou jsem potkal [TV inscenace]

Expozice příběhu se odbývá v běžném prostředí. V nevelké předsíňce nevelkého bytu jistého spisovatele více než středního věku. Svobodomyslného muže se závazky, známého spisovatele. Právě přichází. Je zajímavé sledovat, jak nesmyslně si může počínat opilý člověk. Lépe řečeno člověk, který pil. Když se náš muž konečně po velké námaze dostane do koupelny, zazní zvonek. Zabalen do ručníku spěchá otevřít. Vzniklý průvan však zabouchne dveře do koupelny a jediná klika, která dveře zdobila, zůstala uvnitř. Koupelna je hermeticky uzavřena, voda z kohoutku samozřejmě odtéká a ve dveřích garsonky stojí ONA. Dívka, o níž nevíme zhola nic. Náš televizní příběh může začít. Jmenuje se DÍVKA, KTEROU JSEM POTKAL a podle literární předlohy spisovatele NDR Reinera Kerndla jej zdramatizovala Regina Rázlová, která současně přejala i režii díla. Původní televizní inscenaci natočila ve studiu na Kavčích horách na barevný záznam spolu s kameramanem Antonínem Kovácsem. Jediné dvě role obsadila Taťánou Medveckou a Milošem Kopeckým.

V předsíňce, pokoji, v koupelně a v kuchyni se tedy odehrává celý příběh dvojice lidí, které spojila náhoda. V průběhu děje samozřejmě odkrýváme jejich charaktery a noříme se do jejich životů. Soudíme, kdo z nich je dobrý a kdo horší, kde je poctivost úmyslů a kde jen podvod. Své sympatie přikláníme na jednu či druhou stranu a poměrně jednoduchý děj pro nás může být nejednou inspirací k přemýšlení. Nejen o druhých, ale také o sobě a o době, v níž – stejně jako oba naši hrdinové – žijeme. Neboť příběh dívky, která vstupuje do života našeho muže, je zcela současný.

[kop] Dívka, kterou jsem potkal. Květy. 1982, roč. 32, č. 40, s. 47. [upraveno]

S jiným typem televizní přepisu jsme se setkali ve čtvrtek večer na I. programu [14. října 1982]. Regina Rázlová pro televizi upravila a režírovala divadelní hru Reinharta Kerndla pod názvem DÍVKA, KTEROU JSEM POTKAL. Poměrně dlouhá konverzační hra pro pouhé dva herce kladla vysoké nároky na interprety. Dobrá volba těch dvou byla podmínkou úspěchu. Miloš Kopecký a Taťjana Medvecká byli tou správnou volbou. První především proto, že role spisovatele dobře odpovídala jeho hereckému naturelu. Mladá Taťjana Medvecká po delší době dostala velkou televizní příležitost, její tvárný přirozený přístup k roli byl příkladný. Nepřetržitý dialog dvou ve hře se poznávajících lidí směřuje od tápání a ujasňování ke konkrétnímu dialogu, jenž chce řešit i obecnější otázky o smyslu života, potřebě tvořivé práce prostřednictvím těch dvou. Důležité je, že i když dialog zůstal neukončený, nebyl neujasněným. Hře Dívka, kterou jsem potkal by jistě prospěly některé škrty, především v první polovině hry. Jejich uplatnění by asi více zvýraznilo významné momenty hry. Divák zvyklý sledovat na obrazovce příběhy s logicky postupujícím dějem mohl být sice takovouto hrou zaskočen, ale proč by si obrazovka občas nemohla dovolit experiment a vybočení? Už i proto, že jsme si znovu mohli uvědomit, co je to vlastně herecká práce a s jakými výrazovými prostředky musí herec na obrazovce pracovat.

RICHTEROVÁ, Ivana [ir]. Týden v televizi. Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1982 [20. říjen], č. 42, s. 19. [upraveno, zkráceno]